CLAM-GALLAS Eduard 14.3.1805-17.3.1891: Porovnání verzí

Z Personal
(CLAM-Gallas_Eduard_14.3.1805-17.3.1891)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Eduard CLAM-Gallas
+
| jméno = Eduard CLAM-GALLAS
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Clam-Gallas Eduard portret.jpg
 
| datum narození = 14.3.1805
 
| datum narození = 14.3.1805
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 17.3.1891
 
| datum úmrtí = 17.3.1891
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
+
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eduard CLAM-Gallas
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 432
 +
}}
 +
'''CLAM-GALLAS, Eduard''', ''* 14. 3. 1805 Praha, † 17. 3. 1891 Vídeň (Rakousko), generál, vojevůdce''
 +
 
 +
Pocházel ze starobylého hraběcího rodu. Byl synem Kristiána
 +
Kryštofa C. (1771–1838), nejvyššího maršálka Království
 +
českého, a Josephiny, roz. Clary-Aldringenové (1727
 +
až 1828). Od 1823 sloužil v rakouské armádě, 1839 dosáhl
 +
hodnosti plukovníka, 1846 byl povýšen na generálmajora.
 +
Zasáhl 1848–49 do bojů proti italským a uherským revolucionářům.
 +
1848 kryl ústup císařské armády do Milána,
 +
bojoval v bitvách u Goita (30. 3.), St. Lucie (6. 5.), Vicenzy
 +
(10. 6.) a u Custozzy (25. 7.). Účastnil se tažení do Piemontu
 +
a konečné porážky první fáze italské války za nezávislost
 +
1848–49. Za zásluhy byl dekorován komandérským křížem
 +
Leopoldova řádu a řádem Marie Terezie. 1849 bojoval v Uhrách.
 +
Při tažení do Sedmihradska obsadil Brašov (Rumunsko)
 +
a porazil uherská revoluční vojska pod velením Józsefa Bema
 +
v bitvách u Szepsi-Szt.-György (nyní Sfîntu Gheorghe, Rumunsko;
 +
23. 7.) a Kászonújfalu (nyní Caşinu Nou, Rumunsko;
 +
1. 8.). Podařilo se mu pacifikovat jednotky Sikulů. 1850
 +
stál v čele armádního sboru ve Vídni, 1851 se stal zemským
 +
vojenským velitelem v Čechách a byl mu na 15 let svěřen
 +
rakouský I. sbor. 1861 povýšil do hodnosti generála jezdectva,
 +
1865 císařského nejvyššího hofmistra. 1859 se účastnil
 +
války proti Piemontu a Francii, bojoval v prohraných bitvách
 +
u Magenty (4. 6.), kde čelil II. sboru generála Mac-Mahona,
 +
pozdějšího maršála Francie a druhého prezidenta III. francouzské
 +
republiky, a 24. 6. u Solferina. 1861 byl jmenován
 +
členem panské sněmovny.
 +
 
 +
Za prusko-rakouské války 1866 měl zadržovat postup labské
 +
armády Herwartha Bittenfelda a 1. pruské armády Fridricha
 +
Karla. Během tažení se dopustil řady taktických chyb,
 +
k dalším pak přispěly nesprávné rozkazy hlavního štábu Severní
 +
rakouské armády. C. sbor utrpěl porážky v menších
 +
šarvátkách u Hodkovic, Kuřivod, Podolí (27. 6.), Mnichova
 +
Hradiště (28. 6.) a Kosti. Vážné důsledky měla jeho porážka
 +
v bitvě u Jičína 29. 6. 1866. Společně se saským sborem
 +
prince Alberta čelili C. vojáci pruské armádě prince Fridricha
 +
Karla. Bitva skončila pruským vítězstvím. Ztráty na rakousko-
 +
saské straně činily 5 500 mužů, na straně pruské 1 500
 +
mužů. Po zdrcující prohře Rakouska ve válce 1866 se C.,
 +
zbavený velitelské funkce, musel zodpovídat před vojenským
 +
soudem, který ho však osvobodil. C. 1868 odešel z armády.
 +
1850 se oženil s Clotildou (1828–1899), která pocházela
 +
ze zámožného knížecího rodu Dietrichstein-Proskau. Syn
 +
František (1854–1930) byl posledním mužským příslušníkem
 +
svého rodu.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 5, s. 459; MSN 1, s. 822; NDB 3, s. 259; BL 1, s. 203n., ÖBL 1,
 +
s. 148; Wurzbach 2, s. 377; O. Urban, Vzpomínka na Hradec Králové, 1986,
 +
s. 210; K. Kudr, Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě, 1936,
 +
passim; S. Heller, Válka z r. 1866 v Čechách, 1895, s. 141n.; P. Bělina –
 +
J. Fučík, Válka 1866, 2005, s. 271, 275, 283; H. Smíšková, Historická sbírka
 +
(rodinný archiv Clam-Gallasů), in: Archivní časopis 44, 1994, s. 137, 140;
 +
Czeike 1, s. 578.
 +
 
 +
'''P:''' rodinný archiv Clam-Gallasů, SOA Litoměřice, pobočka Děčín.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/107650 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Roman Vondra
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
Řádka 16: Řádka 78:
  
 
[[Kategorie:1805]]
 
[[Kategorie:1805]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1891]]
 
[[Kategorie:1891]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 19:34

Eduard CLAM-GALLAS
Narození 14.3.1805
Místo narození Praha
Úmrtí 17.3.1891
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 432
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44011

CLAM-GALLAS, Eduard, * 14. 3. 1805 Praha, † 17. 3. 1891 Vídeň (Rakousko), generál, vojevůdce

Pocházel ze starobylého hraběcího rodu. Byl synem Kristiána Kryštofa C. (1771–1838), nejvyššího maršálka Království českého, a Josephiny, roz. Clary-Aldringenové (1727 až 1828). Od 1823 sloužil v rakouské armádě, 1839 dosáhl hodnosti plukovníka, 1846 byl povýšen na generálmajora. Zasáhl 1848–49 do bojů proti italským a uherským revolucionářům. 1848 kryl ústup císařské armády do Milána, bojoval v bitvách u Goita (30. 3.), St. Lucie (6. 5.), Vicenzy (10. 6.) a u Custozzy (25. 7.). Účastnil se tažení do Piemontu a konečné porážky první fáze italské války za nezávislost 1848–49. Za zásluhy byl dekorován komandérským křížem Leopoldova řádu a řádem Marie Terezie. 1849 bojoval v Uhrách. Při tažení do Sedmihradska obsadil Brašov (Rumunsko) a porazil uherská revoluční vojska pod velením Józsefa Bema v bitvách u Szepsi-Szt.-György (nyní Sfîntu Gheorghe, Rumunsko; 23. 7.) a Kászonújfalu (nyní Caşinu Nou, Rumunsko; 1. 8.). Podařilo se mu pacifikovat jednotky Sikulů. 1850 stál v čele armádního sboru ve Vídni, 1851 se stal zemským vojenským velitelem v Čechách a byl mu na 15 let svěřen rakouský I. sbor. 1861 povýšil do hodnosti generála jezdectva, 1865 císařského nejvyššího hofmistra. 1859 se účastnil války proti Piemontu a Francii, bojoval v prohraných bitvách u Magenty (4. 6.), kde čelil II. sboru generála Mac-Mahona, pozdějšího maršála Francie a druhého prezidenta III. francouzské republiky, a 24. 6. u Solferina. 1861 byl jmenován členem panské sněmovny.

Za prusko-rakouské války 1866 měl zadržovat postup labské armády Herwartha Bittenfelda a 1. pruské armády Fridricha Karla. Během tažení se dopustil řady taktických chyb, k dalším pak přispěly nesprávné rozkazy hlavního štábu Severní rakouské armády. C. sbor utrpěl porážky v menších šarvátkách u Hodkovic, Kuřivod, Podolí (27. 6.), Mnichova Hradiště (28. 6.) a Kosti. Vážné důsledky měla jeho porážka v bitvě u Jičína 29. 6. 1866. Společně se saským sborem prince Alberta čelili C. vojáci pruské armádě prince Fridricha Karla. Bitva skončila pruským vítězstvím. Ztráty na rakousko- saské straně činily 5 500 mužů, na straně pruské 1 500 mužů. Po zdrcující prohře Rakouska ve válce 1866 se C., zbavený velitelské funkce, musel zodpovídat před vojenským soudem, který ho však osvobodil. C. 1868 odešel z armády. 1850 se oženil s Clotildou (1828–1899), která pocházela ze zámožného knížecího rodu Dietrichstein-Proskau. Syn František (1854–1930) byl posledním mužským příslušníkem svého rodu.

L: OSN 5, s. 459; MSN 1, s. 822; NDB 3, s. 259; BL 1, s. 203n., ÖBL 1, s. 148; Wurzbach 2, s. 377; O. Urban, Vzpomínka na Hradec Králové, 1986, s. 210; K. Kudr, Válka rakousko-pruská 1866 v Čechách a na Moravě, 1936, passim; S. Heller, Válka z r. 1866 v Čechách, 1895, s. 141n.; P. Bělina – J. Fučík, Válka 1866, 2005, s. 271, 275, 283; H. Smíšková, Historická sbírka (rodinný archiv Clam-Gallasů), in: Archivní časopis 44, 1994, s. 137, 140; Czeike 1, s. 578.

P: rodinný archiv Clam-Gallasů, SOA Litoměřice, pobočka Děčín.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Roman Vondra