Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CLAM-MARTINIC Jindřich Jaroslav 15.6.1826-5.6.1887

{{Infobox - osoba
| jméno = Jindřich Jaroslav CLAM-MARTINIC
| obrázek = Clam-Martinic Jindrich Jaroslav portret.jpg
| datum narození = 15.6.1826
| místo narození = Sv. Jur u Bratislavy (Slovensko)
| datum úmrtí = 5.6.1887
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 434-435
}}
'''CLAM-MARTINIC, Jindřich Jaroslav''', ''* 15. 6. 1826 Sv. Jur u Bratislavy (Slovensko), † 5. 6. 1887 Praha, úředník, poslanec, politik''

Syn Karla C. (1792–1840) a anglické markýzy Caroliny
Celiny Meade-Guilfortové (1797–1872). Vystudoval práva
a již od mládí působil ve státní správě jako úředník. Před
revolucí 1848 sloužil v Haliči. Do Čech se vrátil na popud
hraběte Lva Thuna-Hohensteina, který se 1847 sňatkem
s C. sestrou Karolínou stal jeho švagrem. 3. 5. 1848 byl zplnoletněn
a převzal správu rodových statků. Otevřela se mu
cesta do politiky, z kandidatury do zemského sněmu však
prozatím sešlo. Podporoval politiku L. Thuna, který byl českým
guberniálním prezidentem. 21. 11. 1848 se stal Franz
Stadion rakouským ministrem vnitra a jmenoval C. referentem
svého úřadu pro české země. V této funkci se podílel
na vypracování prozatímního obecního zřízení pro Čechy
a setrval v ní do 2. 2. 1850, kdy převzal úřad okresního
hejtmana v Mělníku. Pracoval také v zemské vyvazovací
komisi, která řídila proces rušení robotních povinností
v Čechách. 1851 uzavřel sňatek s Augustou Salm-Reifferscheidtovou
(1833–1891), manželství zůstalo bezdětné.
17. 1. 1853 se stal členem Zemské organizační komise,
v níž se neúspěšně pokoušel prosadit myšlenku, aby hranice
správních okresů respektovaly vymezení někdejších šlechtických
dominií a panství. V červnu 1853 odešel do Budína,
kde převzal úřad místodržitelského rady. 1857–59
byl prezidentem zemské vlády pro západní Halič se sídlem
v Krakově. 26. 4. 1859 jej císař František Josef I. jmenoval
skutečným tajným radou a 2. 9. 1859 obdržel komandérský
kříž Leopoldova řádu. Přesto se odmítal smířit s rolí
pouhého loajálního státního byrokrata a téhož roku vydal
brožuru ''Die wesentlichen Gebrechen des Gemeinde-Gesetzes'',
v níž vyslovil řadu kritických poznámek ke stavu monarchie
a důrazně požadoval, aby historickým zemím byla dána co
nejvyšší možná míra samosprávy. 1859 odmítl přijmout ministerskou
funkci v kabinetu za účasti Karla Ludwiga von
Brucka. Popudil si tak proti sobě císaře. Vztah mezi ním
a panovníkem pak zůstal trvale rezervovaný. 1860 byl C.
povolán do rozmnožené říšské rady.

S obnovením konstitucionalismu v monarchii se mu otevřela
cesta k významnému postavení v české zemské samosprávě.
Stal se vůdcem konzervativní šlechty, která byla příznivě
nakloněna státoprávním snahám české občanské politické
reprezentace. V listopadu 1860 se zúčastnil orlické schůzky
konzervativních velkostatkářů, která mu dala mandát k navázání
oficiální spolupráce s Národní stranou. Kontakty
s F. L. Riegrem navázal v bytě historika V. V. Tomka 6. 1.
1861. Postupně získal na Riegra značný vliv, což kritizovali
představitelé liberální části Národní strany. 1861–63 byl
poslancem v dolní komoře říšské rady. Na tuto funkci rezignoval
z osobních důvodů. Sněmovna jej zvolila do čela týmu
zapisovatelů; místo však neodpovídalo jeho aspiracím.

C. byl 1861–71 poslancem českého zemského sněmu za nefideikomisní velkostatek, 1883–87 za statek fideikomisní.
10. 4. 1861 inicioval při zahájení zasedání českého zemského
sněmu prohlášení, kterým se česká historická šlechta přihlásila
k podpoře práv a svobod i právní kontinuity Království
českého. Kritizoval koncept únorové ústavy. 1860 s L. Thunem
založil ve Vídni konzervativní list ''Das Vaterland'', v němž
hájil ideu federalizace habsburské říše. C. byl konzervativní,
a to nejen jako politik, nýbrž i v otázkách náboženských
a společenských. S manželkou založili 2. 12. 1862 ve Smečně
katolickou nadaci. C. přispíval do katolických listů ''La''
''Civiltà Cattolica'' a ''Univers''. Pobouřila ho evoluční teorie
Charlese Darwina. V pojednání ''Dny stvoření podle Mojžíše''
''a Klenckeho (Die Schöpfungstage nach Moses oder Klencke)'' vyslovil
s jeho názory nesouhlas. Na jaře 1866 se účastnil jednání
o reformě volebního řádu, v září a říjnu 1871 se podílel
na pokusu o rakousko-české vyrovnání v rámci Předlitavska.
Stal se zpravodajem výborů pro přípravu zákona k ochraně
rovného práva české a německé národnosti v Čechách, výboru
pro reformu volebního řádu, pro články fundamentální
a pro přípravu adresy panovníkovi. C. byl i členem řady spolků,
kulturních institucí a společností. Od 1861 do smrti stál
v čele Musea Království českého, od ledna do března 1872
byl posledním historickým viceprezidentem české Vlastenecko-
hospodářské společnosti. V tzv. chabrusových volbách
do zemského sněmu 22. 4. 1872 utrpěla konzervativní šlechta
porážku a C. musel opustit sněm. Určitou dobu podporoval
Riegrem prosazovanou politiku pasivní rezistence, byl si
však vědom jejích nevýhod. Na poradě české konzervativní
šlechty 31. 7. 1878 se vyslovil pro její postupné opuštění.
1879–87 zasedal v poslanecké sněmovně jako člen Českého
klubu. Byl 1881–84 opakovaně volen generálním zpravodajem
rozpočtu. Když v zemských volbách 17. 8. 1883 zvítězil
český konzervativní velkostatek, vrátil se C. k aktivní politice
na zemském sněmu. Navrhl zákon, dle kterého se čeština
měla stát druhým zemským jazykem a povinným předmětem
na českých i německých středních školách. 1879 byl vyznamenán
řádem železné koruny první třídy. Od 1885, již vážně
nemocen, se musel léčit v lázních.

'''L:''' J. Georgiev, C.-M. koncepce územní samosprávy z let 1859–1860, diplomová
práce FF UK Praha, 2000, passim; J. Havránek, Česká politika,
konzervativní aristokraté a uspořádání poměrů v habsburské říši v letech
1860–1867, in: Sborník historický 17, 1970, s. 67n.; OSN 5, s. 427; MSN
1, s. 822; MČE 1, s. 698; ISN 4, s. 17; KSN 2, s. 322; PSN 1, s. 338; P.
Mašek, Modrá krev, 1999, s. 39; BL 1, s. 204; MSB 1, s. 81; SBS 1, s. 375;
Wurzbach 2, s. 381; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík;
M. Wolf (ed.), Významní členové a spolupracovníci vlastenecko-hospodářské
společnosti v Království českém, in: Prameny historie zemědělství a lesnictví
2, 1967, s. 30n.; J. Kaizl, Z mého života 2, b. d., passim; K. Mattuš, Paměti,
1921; V. V. Tomek, Paměti 1–2, 1904, 1905, rejstřík; A. Srb, Politické
dějiny národa českého od r. 1861 až do nastoupení ministerstva Badenova
1, 1899, passim; Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa
od r. 1848 až do dnešní doby 1, 1932, 2, 1933, 3/1, 1934, passim; týž, Jak
došlo k sblížení Dra F. L. Riegra s hr. J. J. C.-M., in: Nová česká revue 2,
1905, s. 496n.; A. Okáč, Rakouský problém a list Vaterland 1860–1871,
1, 1970, 2, 1970, passim; Z. Šolle, Století české politiky. Počátky moderní
české politiky od Palackého a Havlíčka až po realisty Kaizla, Kramáře a Masaryka,
1998, s. 53, 178; R. Sak, F. L. Rieger – Konzervativec nebo liberál?,
2003, rejstřík; H. Rumpler – P. Urbanitsch (ed.), Die Habsburgermonarchie
1848–1918, 7, Wien 2000, rejstřík.

'''P:''' SOA Praha – fond Pozůstalost Clam-Martiniců.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/7329 Bibliografie dějin Českých zemí]

Roman Vondra

[[Kategorie:A]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

[[Kategorie:1826]]
[[Kategorie:Sv. Jur]]
[[Kategorie:1887]]
[[Kategorie:Praha]]