CLAM-MARTINIC Karel Jan Nepomuk 23.5.1792-29.1.1840: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku CLAM-Martinic Karel Josef Jan 23.5.1792-29.1.1840 na CLAM-MARTINIC Karel Jan Nepomuk 23.5.1792-29.1.1840 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 3. 11. 2016, 20:52

Karel Jan Nepomuk CLAM-MARTINIC
Narození 23.5.1792
Místo narození Praha
Úmrtí 29.1.1840
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53512

CLAM-MARTINIC, Karel Jan Nepomuk, * 23. 5. 1792 Praha, † 29. 1. 1840 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, důstojník

Syn Karla Josefa C. (1760–1826) a Marie Anny Bořitové z Martinic (1768–1832). Sňatkem došlo ke spojení obou rodů. 1821 se C. oženil s Carolinou Celinou Meade-Guilfortovou (1797–1872). Byl otcem Jindřicha Jaroslava C. (1826–1887) a Richarda Marii Karla C. (1832–1891).

Studoval práva na pražské univerzitě. 1809 se rozhodl pro vojenskou dráhu a vstoupil do dobrovolnického oddílu knížete Kinského. 1810 byl jmenován císařským komořím. 1812 se stal pobočníkem generála (později polního maršála), Karla Filipa Schwarzenberga. Účastnil se 1812–14 jeho vojenských tažení. S rakouským vojskem prošel dnešním územím Polska, německými státy i Francií. 1814 dosáhl hodnosti majora a stal se členem doprovodu svrženého císaře Napoleona na Elbu. Poté se aktivně zapojil do diplomatických jednání na Vídeňském kongresu. 1820 byl povýšen na plukovníka, 1824 přidělen princi hessenskému při jeho dvouleté diplomatické cestě do Ruska, při níž procestoval ruské provincie a setkal se s cary Alexandrem I. a Mikulášem I. V prosinci 1830 byl povýšen na generálmajora a jmenován dvorským válečným radou. 1835 po nástupu na trůn si ho císař Ferdinand I. Dobrotivý vybral za generálního pobočníka. 1836 byl C. povolán do čela vojenského odboru ve státní radě. Patřil k důsledným stoupencům absolutismu, odmítal liberální myšlenky a konstituční snahy. Měl být 1840 jmenován státním ministrem. Dříve, než k tomu stačilo dojít, zemřel. Pohřben byl ve Smečně.

L: OSN 5, s. 427; MSN 1, s. 822; BL 1, s. 204; Wurzbach 2, s. 379; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 40.

Roman Vondra