Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CMUNT Eduard 2.8.1878-21.5.1967

{{Infobox - osoba
| jméno = Eduard CMUNT
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 2.8.1878
| místo narození = Kozárovice u Příbrami
| datum úmrtí = 21.5.1967
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři
64- Překladatel

| jiná jména = 
}}
'''CMUNT, Eduard''', ''* 2. 8. 1878 Kozárovice u Příbrami, † 21. 5. 1967 Praha, lékař-balneolog, překladatel, pedagog''

Narodil se v rodině lesníka. 1897 absolvoval gymnázium
v Písku, zajímal se o sport, cizí jazyky a přírodopis. Z tohoto
období pocházejí jeho první literární pokusy – fejetony a novely,
které uveřejňoval v regionálních časopisech. Po maturitě
studoval 1897–1903 medicínu na české univerzitě v Praze,
ze sociálních důvodů na vojenské stipendium. Aktivně pracoval
ve Spolku mediků. Po promoci se měl stát vojenským
lékařem, čtrnáct měsíců strávil na lékařské vojenské akademii
ve Vídni, ale pro zdravotní potíže byl z vojenské služby propuštěn.
1904–07 byl sekundářem v nemocnici v Rychnově
nad Kněžnou, po absolvovaní studijních pobytů na pracovištích
fyzikální medicíny v zahraničí a po praxi v lázních
v Brandýse nad Orlicí působil 1907–14 v zimě na interním
oddělení nemocnice na Královských Vinohradech (Praha)
a v létě jako vedoucí lékař v lázních Luhačovice. Začátkem
první světové války nastoupil vojenskou službu v Krakově,
1915 zřídil vodoléčebný ústav v Těšíně, 1916 se stal velitelem
epidemické nemocnice na tyrolské frontě, 1917–22 řídil
fyzikálně-léčebný ústav sanatoria v Podolí (Praha). 1917 obhájil
habilitační práci. 1923–45 vedl oddělení fyzikální léčby
na II. interní klinice Lékařské fakulty UK v Praze, 1928
se stal mimořádným a od 1. 10. 1945 řádným profesorem
balneologie. Mezitím 1922 odešel na Slovensko, kde do 1939
vykonával v době lázeňských sezon funkci lázeňského lékaře
v Piešťanech a vybudoval tam soukromé sanatorium. 1. 10.
1936 převzal i vedení Balneologického ústavu UK v Praze,
v jeho čele stál do 1948, kdy byl penzionován. Nadále však
až do 1960 pracoval v Praze a současně v Mariánských Lázních.

Patřil k zakladatelům a budovatelům československé balneologie.
Problematiku lázeňské léčby studoval před první
světovou válkou v Berlíně, kde absolvoval kursy vodoléčby
u prof. L. Briegera, klasických masáží u prof. F. Kirchbergera,
poté hydroterapie u W. Winternitze ve Vídni, 1925 ve Francii
a ve Švýcarsku, 1928 v Jugoslávii. Po návratu rozvíjel,
zdokonaloval a zaváděl do praxe nové metody lázeňské léčby,
věnoval se školení zdravotnických pracovníků, především
masérů, přednášel, vydával odborné příručky a metodické
letáky. V praktické balneoterapii zavedl podvodní masáž,
propagoval saunu, léčebný tělocvik a používání piešťanského
bahna při léčbě revmatických chorob i v pražských sanatoriích
a klinikách. Zabýval se také výzkumem vlivu lázeňské
léčby na průběh diabetu, srdečních a cévních chorob a revmatismu.
Publikoval vědecké studie a články v odborných
časopisech a sbornících (''Bratislavské lekárske listy'', ''Časopis''
''lékařů českých, Sborník klinický, Věstník Československé společnosti''
''balneologické'' ad.), popularizační články v novinách
(''České slovo, Národní politika, Venkov'') a tiskem vydávané
přednášky. Založil a redigoval časopis ''Věstník Československé''
''fysiatrické společnosti''. Zúčastnil se mezinárodních balneologických
sympozií a seminářů (1909 Salcburk, 1929 Vilnius,
1933 Poznaň) a kongresů Ligy proti revmatismu (1930
Amsterdam, 1931 Paříž). V odborných časopisech publikoval
i překlady přednášek a referátů ze sovětské balneologické
literatury. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou
České společnosti pro fyzikální medicínu (přejmenována
na Československou balneologickou společnost, později
na Československou fyziatrickou společnost), tajemníkem
Ligy proti revmatismu, čestným členem Československé lékařské
společnosti J. E. Purkyně, dopisujícím členem Société
de médecine de Paris, l’Association internationale de la médecine
physique, Polskiego towarzystwa balneologicznego,
členem International Society of Medical Hydrology v Londýně
ad. Ovládal angličtinu, francouzštinu, němčinu, polštinu
a ruštinu. Věnoval se překladům povídek M. Gorkého,
A. P. Čechova, K. M. Staňukoviče, M. J. Saltykova-Ščedrina
a F. M. Dostojevského (uveřejňované v ''Besedách lidu'', ''Času'',
''Květech, Otavanu, Píseckých listech''). Podporoval agrární stranu.
Získal jugoslávský Řád sv. Sávy 3. třídy a stal se rytířem
francouzské Čestné legie. Lékaři se stalo i několik C. potomků.
Pohřben byl na vinohradském hřbitově v Praze.

'''D:''' výběr: Rheumatismus ve světle statistiky jako choroba sociálně důležitá
a návrh v boji proti ní, 1920; Lázně Píšťany, 1924; Piešťany a okolie, 1924;
Rheumatismus, 1932 (s V. Baudišem); Chronický rheumatismus, 1934;
Zdravotné problémy nášho venkova, Bratislava 1934; Fysikální léčení, 1935;
Bolesti v kříži u žen, 1936; Vývoj fysiotherapie, 1939; O lázeňském léčení,
1947; Almanach lázní Československé republiky, 1949 (spoluautor); studie:
Diabetes a jeho therapie alkalicko-muriatickými vodami luhačovickými, in:
ČLČ 51, 1912; Léčebné zkušenosti s chorobami srdce a cév v lázních luhačovických,
in: tamtéž 52, 1913; O vodách křemičitých a fysiologickém
i therapeutickém významu křemičitanů, in: Věstník Československé společnosti
balneologické, 1922; Léčba arthritid na našich klinikách vnitřních,
in: Sborník klinický, 1923; Léčení ženských onemocnění v Píšťanech, in:
Bratislavské lekárske listy 15, 1935, s. 180n.

'''L:''' F. Lenoch, Osmdesát let života profesora C., in: Fysiatrický věstník 36,
1958, s. 195n.; V. Křížek, Sto let od narození profesora MUDr. E. C., in:
ČLČ 117, 1978, s. 970n.; P. Škodáček, Prof. MUDr. E. C., prvý slovanský
balneológ v Piešťanoch, in: Fyziatrický a revmatický věstník 62, 1984,
s. 44n.; OSND 1/2, s. 918; AČL, s. 31; ČsB 1, nestr.; SBS 1, s. 377; BSPLF
1, s. 166; Tomeš 1, s. 174; BLS 2, s. 53.

'''P:''' osobní spis v Archivu UK Praha.

Ľudmila Ďuranová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1878]]
[[Kategorie:Kozárovice]]
[[Kategorie:1967]]
[[Kategorie:Praha]]