CMUNT Eduard 2.8.1878-21.5.1967: Porovnání verzí

Z Personal
(CMUNT_Eduard_2.8.1878-21.5.1967)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 2.8.1878
 
| datum narození = 2.8.1878
| místo narození = Kozárovice,o. Příbram
+
| místo narození = Kozárovice u Příbrami
 
| datum úmrtí = 21.5.1967
 
| datum úmrtí = 21.5.1967
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eduard CMUNT
+
}}
 +
'''CMUNT, Eduard''', ''* 2. 8. 1878 Kozárovice u Příbrami, † 21. 5. 1967 Praha, lékař-balneolog, překladatel, pedagog''
 +
 
 +
Narodil se v rodině lesníka. 1897 absolvoval gymnázium
 +
v Písku, zajímal se o sport, cizí jazyky a přírodopis. Z tohoto
 +
období pocházejí jeho první literární pokusy – fejetony a novely,
 +
které uveřejňoval v regionálních časopisech. Po maturitě
 +
studoval 1897–1903 medicínu na české univerzitě v Praze,
 +
ze sociálních důvodů na vojenské stipendium. Aktivně pracoval
 +
ve Spolku mediků. Po promoci se měl stát vojenským
 +
lékařem, čtrnáct měsíců strávil na lékařské vojenské akademii
 +
ve Vídni, ale pro zdravotní potíže byl z vojenské služby propuštěn.
 +
1904–07 byl sekundářem v nemocnici v Rychnově
 +
nad Kněžnou, po absolvovaní studijních pobytů na pracovištích
 +
fyzikální medicíny v zahraničí a po praxi v lázních
 +
v Brandýse nad Orlicí působil 1907–14 v zimě na interním
 +
oddělení nemocnice na Královských Vinohradech (Praha)
 +
a v létě jako vedoucí lékař v lázních Luhačovice. Začátkem
 +
první světové války nastoupil vojenskou službu v Krakově,
 +
1915 zřídil vodoléčebný ústav v Těšíně, 1916 se stal velitelem
 +
epidemické nemocnice na tyrolské frontě, 1917–22 řídil
 +
fyzikálně-léčebný ústav sanatoria v Podolí (Praha). 1917 obhájil
 +
habilitační práci. 1923–45 vedl oddělení fyzikální léčby
 +
na II. interní klinice Lékařské fakulty UK v Praze, 1928
 +
se stal mimořádným a od 1. 10. 1945 řádným profesorem
 +
balneologie. Mezitím 1922 odešel na Slovensko, kde do 1939
 +
vykonával v době lázeňských sezon funkci lázeňského lékaře
 +
v Piešťanech a vybudoval tam soukromé sanatorium. 1. 10.
 +
1936 převzal i vedení Balneologického ústavu UK v Praze,
 +
v jeho čele stál do 1948, kdy byl penzionován. Nadále však
 +
až do 1960 pracoval v Praze a současně v Mariánských Lázních.
 +
 
 +
Patřil k zakladatelům a budovatelům československé balneologie.
 +
Problematiku lázeňské léčby studoval před první
 +
světovou válkou v Berlíně, kde absolvoval kursy vodoléčby
 +
u prof. L. Briegera, klasických masáží u prof. F. Kirchbergera,
 +
poté hydroterapie u W. Winternitze ve Vídni, 1925 ve Francii
 +
a ve Švýcarsku, 1928 v Jugoslávii. Po návratu rozvíjel,
 +
zdokonaloval a zaváděl do praxe nové metody lázeňské léčby,
 +
věnoval se školení zdravotnických pracovníků, především
 +
masérů, přednášel, vydával odborné příručky a metodické
 +
letáky. V praktické balneoterapii zavedl podvodní masáž,
 +
propagoval saunu, léčebný tělocvik a používání piešťanského
 +
bahna při léčbě revmatických chorob i v pražských sanatoriích
 +
a klinikách. Zabýval se také výzkumem vlivu lázeňské
 +
léčby na průběh diabetu, srdečních a cévních chorob a revmatismu.
 +
Publikoval vědecké studie a články v odborných
 +
časopisech a sbornících (''Bratislavské lekárske listy'', ''Časopis''
 +
''lékařů českých'', ''Sborník klinický'', ''Věstník Československé společnosti''
 +
''balneologické'' ad.), popularizační články v novinách
 +
(''České slovo'', ''Národní politika'', ''Venkov'') a tiskem vydávané
 +
přednášky. Založil a redigoval časopis ''Věstník Československé''
 +
''fysiatrické společnosti''. Zúčastnil se mezinárodních balneologických
 +
sympozií a seminářů (1909 Salcburk, 1929 Vilnius,
 +
1933 Poznaň) a kongresů Ligy proti revmatismu (1930
 +
Amsterdam, 1931 Paříž). V odborných časopisech publikoval
 +
i překlady přednášek a referátů ze sovětské balneologické
 +
literatury. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou
 +
České společnosti pro fyzikální medicínu (přejmenována
 +
na Československou balneologickou společnost, později
 +
na Československou fyziatrickou společnost), tajemníkem
 +
Ligy proti revmatismu, čestným členem Československé lékařské
 +
společnosti J. E. Purkyně, dopisujícím členem Société
 +
de médecine de Paris, l’Association internationale de la médecine
 +
physique, Polskiego towarzystwa balneologicznego,
 +
členem International Society of Medical Hydrology v Londýně
 +
ad. Ovládal angličtinu, francouzštinu, němčinu, polštinu
 +
a ruštinu. Věnoval se překladům povídek M. Gorkého,
 +
A. P. Čechova, K. M. Staňukoviče, M. J. Saltykova-Ščedrina
 +
a F. M. Dostojevského (uveřejňované v ''Besedách lidu'', ''Času'',
 +
''Květech, Otavanu, Píseckých listech''). Podporoval agrární stranu.
 +
Získal jugoslávský Řád sv. Sávy 3. třídy a stal se rytířem
 +
francouzské Čestné legie. Lékaři se stalo i několik C. potomků.
 +
Pohřben byl na vinohradském hřbitově v Praze.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Rheumatismus ve světle statistiky jako choroba sociálně důležitá
 +
a návrh v boji proti ní, 1920; Lázně Píšťany, 1924; Piešťany a okolie, 1924;
 +
Rheumatismus, 1932 (s V. Baudišem); Chronický rheumatismus, 1934;
 +
Zdravotné problémy nášho venkova, Bratislava 1934; Fysikální léčení, 1935;
 +
Bolesti v kříži u žen, 1936; Vývoj fysiotherapie, 1939; O lázeňském léčení,
 +
1947; Almanach lázní Československé republiky, 1949 (spoluautor); studie:
 +
Diabetes a jeho therapie alkalicko-muriatickými vodami luhačovickými, in:
 +
ČLČ 51, 1912; Léčebné zkušenosti s chorobami srdce a cév v lázních luhačovických,
 +
in: tamtéž 52, 1913; O vodách křemičitých a fysiologickém
 +
i therapeutickém významu křemičitanů, in: Věstník Československé společnosti
 +
balneologické, 1922; Léčba arthritid na našich klinikách vnitřních,
 +
in: Sborník klinický, 1923; Léčení ženských onemocnění v Píšťanech, in:
 +
Bratislavské lekárske listy 15, 1935, s. 180n.
 +
 
 +
'''L:''' F. Lenoch, Osmdesát let života profesora C., in: Fysiatrický věstník 36,
 +
1958, s. 195n.; V. Křížek, Sto let od narození profesora MUDr. E. C., in:
 +
ČLČ 117, 1978, s. 970n.; P. Škodáček, Prof. MUDr. E. C., prvý slovanský
 +
balneológ v Piešťanoch, in: Fyziatrický a revmatický věstník 62, 1984,
 +
s. 44n.; OSND 1/2, s. 918; AČL, s. 31; ČsB 1, nestr.; SBS 1, s. 377; BSPLF
 +
1, s. 166; Tomeš 1, s. 174; BLS 2, s. 53.
 +
 
 +
'''P:''' osobní spis v Archivu UK Praha.
 +
 
 +
Ľudmila Ďuranová
  
== Literatura ==
 
KSN II, 331; SBS I. 377;  Příbram, 41;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]

Verze z 3. 11. 2016, 21:56

Eduard CMUNT
Narození 2.8.1878
Místo narození Kozárovice u Příbrami
Úmrtí 21.5.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

64- Překladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44056

CMUNT, Eduard, * 2. 8. 1878 Kozárovice u Příbrami, † 21. 5. 1967 Praha, lékař-balneolog, překladatel, pedagog

Narodil se v rodině lesníka. 1897 absolvoval gymnázium v Písku, zajímal se o sport, cizí jazyky a přírodopis. Z tohoto období pocházejí jeho první literární pokusy – fejetony a novely, které uveřejňoval v regionálních časopisech. Po maturitě studoval 1897–1903 medicínu na české univerzitě v Praze, ze sociálních důvodů na vojenské stipendium. Aktivně pracoval ve Spolku mediků. Po promoci se měl stát vojenským lékařem, čtrnáct měsíců strávil na lékařské vojenské akademii ve Vídni, ale pro zdravotní potíže byl z vojenské služby propuštěn. 1904–07 byl sekundářem v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, po absolvovaní studijních pobytů na pracovištích fyzikální medicíny v zahraničí a po praxi v lázních v Brandýse nad Orlicí působil 1907–14 v zimě na interním oddělení nemocnice na Královských Vinohradech (Praha) a v létě jako vedoucí lékař v lázních Luhačovice. Začátkem první světové války nastoupil vojenskou službu v Krakově, 1915 zřídil vodoléčebný ústav v Těšíně, 1916 se stal velitelem epidemické nemocnice na tyrolské frontě, 1917–22 řídil fyzikálně-léčebný ústav sanatoria v Podolí (Praha). 1917 obhájil habilitační práci. 1923–45 vedl oddělení fyzikální léčby na II. interní klinice Lékařské fakulty UK v Praze, 1928 se stal mimořádným a od 1. 10. 1945 řádným profesorem balneologie. Mezitím 1922 odešel na Slovensko, kde do 1939 vykonával v době lázeňských sezon funkci lázeňského lékaře v Piešťanech a vybudoval tam soukromé sanatorium. 1. 10. 1936 převzal i vedení Balneologického ústavu UK v Praze, v jeho čele stál do 1948, kdy byl penzionován. Nadále však až do 1960 pracoval v Praze a současně v Mariánských Lázních.

Patřil k zakladatelům a budovatelům československé balneologie. Problematiku lázeňské léčby studoval před první světovou válkou v Berlíně, kde absolvoval kursy vodoléčby u prof. L. Briegera, klasických masáží u prof. F. Kirchbergera, poté hydroterapie u W. Winternitze ve Vídni, 1925 ve Francii a ve Švýcarsku, 1928 v Jugoslávii. Po návratu rozvíjel, zdokonaloval a zaváděl do praxe nové metody lázeňské léčby, věnoval se školení zdravotnických pracovníků, především masérů, přednášel, vydával odborné příručky a metodické letáky. V praktické balneoterapii zavedl podvodní masáž, propagoval saunu, léčebný tělocvik a používání piešťanského bahna při léčbě revmatických chorob i v pražských sanatoriích a klinikách. Zabýval se také výzkumem vlivu lázeňské léčby na průběh diabetu, srdečních a cévních chorob a revmatismu. Publikoval vědecké studie a články v odborných časopisech a sbornících (Bratislavské lekárske listy, Časopis lékařů českých, Sborník klinický, Věstník Československé společnosti balneologické ad.), popularizační články v novinách (České slovo, Národní politika, Venkov) a tiskem vydávané přednášky. Založil a redigoval časopis Věstník Československé fysiatrické společnosti. Zúčastnil se mezinárodních balneologických sympozií a seminářů (1909 Salcburk, 1929 Vilnius, 1933 Poznaň) a kongresů Ligy proti revmatismu (1930 Amsterdam, 1931 Paříž). V odborných časopisech publikoval i překlady přednášek a referátů ze sovětské balneologické literatury. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým předsedou České společnosti pro fyzikální medicínu (přejmenována na Československou balneologickou společnost, později na Československou fyziatrickou společnost), tajemníkem Ligy proti revmatismu, čestným členem Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, dopisujícím členem Société de médecine de Paris, l’Association internationale de la médecine physique, Polskiego towarzystwa balneologicznego, členem International Society of Medical Hydrology v Londýně ad. Ovládal angličtinu, francouzštinu, němčinu, polštinu a ruštinu. Věnoval se překladům povídek M. Gorkého, A. P. Čechova, K. M. Staňukoviče, M. J. Saltykova-Ščedrina a F. M. Dostojevského (uveřejňované v Besedách lidu, Času, Květech, Otavanu, Píseckých listech). Podporoval agrární stranu. Získal jugoslávský Řád sv. Sávy 3. třídy a stal se rytířem francouzské Čestné legie. Lékaři se stalo i několik C. potomků. Pohřben byl na vinohradském hřbitově v Praze.

D: výběr: Rheumatismus ve světle statistiky jako choroba sociálně důležitá a návrh v boji proti ní, 1920; Lázně Píšťany, 1924; Piešťany a okolie, 1924; Rheumatismus, 1932 (s V. Baudišem); Chronický rheumatismus, 1934; Zdravotné problémy nášho venkova, Bratislava 1934; Fysikální léčení, 1935; Bolesti v kříži u žen, 1936; Vývoj fysiotherapie, 1939; O lázeňském léčení, 1947; Almanach lázní Československé republiky, 1949 (spoluautor); studie: Diabetes a jeho therapie alkalicko-muriatickými vodami luhačovickými, in: ČLČ 51, 1912; Léčebné zkušenosti s chorobami srdce a cév v lázních luhačovických, in: tamtéž 52, 1913; O vodách křemičitých a fysiologickém i therapeutickém významu křemičitanů, in: Věstník Československé společnosti balneologické, 1922; Léčba arthritid na našich klinikách vnitřních, in: Sborník klinický, 1923; Léčení ženských onemocnění v Píšťanech, in: Bratislavské lekárske listy 15, 1935, s. 180n.

L: F. Lenoch, Osmdesát let života profesora C., in: Fysiatrický věstník 36, 1958, s. 195n.; V. Křížek, Sto let od narození profesora MUDr. E. C., in: ČLČ 117, 1978, s. 970n.; P. Škodáček, Prof. MUDr. E. C., prvý slovanský balneológ v Piešťanoch, in: Fyziatrický a revmatický věstník 62, 1984, s. 44n.; OSND 1/2, s. 918; AČL, s. 31; ČsB 1, nestr.; SBS 1, s. 377; BSPLF 1, s. 166; Tomeš 1, s. 174; BLS 2, s. 53.

P: osobní spis v Archivu UK Praha.

Ľudmila Ďuranová