COLIN Alexander ?1527-17.8.1612: Porovnání verzí
(COLIN_Alexander_1527-17.8.1612) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alexander COLIN | | jméno = Alexander COLIN | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Colin Alexander portret.png |
− | | datum narození = 1527 | + | | datum narození = asi 1527/29 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Mechelen (Belgie) |
| datum úmrtí = 17.8.1612 | | datum úmrtí = 17.8.1612 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Innsbruck (Rakousko) |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 442-443 |
+ | }} | ||
+ | '''COLIN, Alexander''' ''(též COLIJN, COLLIN, COLYN, COLYNS), * asi 1527/29 Mechelen (Belgie), † 17. 8. 1612 Innsbruck (Rakousko), sochař'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z umělecké rodiny z jižního Nizozemí. Pravděpodobně | ||
+ | se učil u svého strýce Simona Colynse či u Conrada | ||
+ | Meita (Meyta), nebyl doložen ani jeho předpokládaný pobyt | ||
+ | u Cornelisze Florise v Antverpách, ani studijní cesty po Francii | ||
+ | a Itálii. Poprvé jej lze spolehlivě prokázat 1558–59 ve službách | ||
+ | falckraběte Otto Heinricha v Heidelbergu. Jeho tamní | ||
+ | práce skutečně vykazují vliv umění Florise a Vredemana de | ||
+ | Vries, ale stejně tak římského Andrey Sansovina a antických | ||
+ | plastik. Po příchodu do Innsbrucku 1562 pracoval i na náhrobku | ||
+ | císaře Maxmiliána I., vyhotovil 21 ze 24 alabastrových | ||
+ | reliéfů se scénami ze života císaře podle kreseb pražského | ||
+ | dvorského malíře Floriana Abela. Podle nákresů stejného | ||
+ | umělce vytvářel také ornamenty v podobě trofejí, které 1565 | ||
+ | odlil Christoph Löffler. 1564–70 modeloval figury čtyř ctností, | ||
+ | které obklopují císaře; sochy odlil Hans Lendenstreich. | ||
+ | Byl také autorem figury klečícího císaře, odlité pak až 1584 | ||
+ | Ludovikem de Duca. Ve své innsbrucké dílně pracoval na náhrobku | ||
+ | císaře Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Anny Jagellonské, | ||
+ | který byl určen pro pražskou katedrálu sv. Víta. Ležící figury doplňuje ještě postava Vzkříšeného Spasitele, která však nedosahovala kvalit innsbruckého náhrobku. Model, v němž | ||
+ | se zprvu nepočítalo se sochou Maxmiliánovou, byl vytvořen | ||
+ | již 1566, dílo bylo dokončeno až 1589. Je považováno | ||
+ | za počátek rudolfínského monumentálního sochařství. Ve Sv. | ||
+ | Vítu bývá s C. spojován také figurální náhrobek Bernardina | ||
+ | Menesia z Toleda. Předpokládá se, že návrh vytvořil C. během | ||
+ | svého tříměsíčního pobytu v Praze 1566. V 80. a 90. | ||
+ | letech pracoval C. pro kostel v Innsbrucku, kde vytvořil další | ||
+ | čtyři náhrobky, mj. arcivévody Ferdinanda Tyrolského, Filipiny | ||
+ | Welserové a její tety a dvorní dámy Kateřiny z Lokšan | ||
+ | (kolem 1580–90). Dále byl tvůrcem náhrobku Hanse Fuggera | ||
+ | v Kirchheimu (dnes součást Augsburgu). Vedle těchto | ||
+ | velkých prací vytvořil C. celou řadu drobnějších uměleckých | ||
+ | děl, mramorových kašen a epitafů. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Thieme – Becker 7, s. 202n.; G. Hartlaub, Zur Symbolik des Skulpturenschmuckes | ||
+ | am Ottheinrichsbau, in: Wallraf-Richartz-Jahrbuch 14, 1952, | ||
+ | s. 165; NDB 3, s. 320; J. Morávek, Královské mausoleum v chrámu sv. | ||
+ | Víta a jeho dokončení v letech 1565–1590, in: Umění 7, 1959, s. 52n.; | ||
+ | H. Dressler, A. C., disertační práce, Freiburg 1973; M. Krapf, A. C. Konzeption | ||
+ | des Grabmals Erzherzog Ferdinands II. in der Silbernen Kapelle in | ||
+ | Innsbruck, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 26, 1973, s. 199n.; | ||
+ | DČVU 2/1, s. 119n., 130; Saur 20, s. 250n.; NEČVU D, s. 141; OSN 5, | ||
+ | s. 507; BL 1, s. 207; KSN 2, s. 340. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/190893 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1527]] | [[Kategorie:1527]] | ||
+ | [[Kategorie:Mechelen]] | ||
[[Kategorie:1612]] | [[Kategorie:1612]] | ||
+ | [[Kategorie:Innsbruck]] | ||
+ | |||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Colin Alexander kenotaf.jpg|Náhrobek Maxmiliána I. ve Dvorním kostele v Innsbrucku | ||
+ | Colin Alexander mauzoleum.jpg|Colinovo mauzoleum v Chrámu sv. Víta se sochami Ferdinanda I. Habsburského, Anny Jagellonské a Maxmiliána II. | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 11. 10. 2019, 20:03
Alexander COLIN | |
Narození | asi 1527/29 |
---|---|
Místo narození | Mechelen (Belgie) |
Úmrtí | 17.8.1612 |
Místo úmrtí | Innsbruck (Rakousko) |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 442-443 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44073 |
COLIN, Alexander (též COLIJN, COLLIN, COLYN, COLYNS), * asi 1527/29 Mechelen (Belgie), † 17. 8. 1612 Innsbruck (Rakousko), sochař
Pocházel z umělecké rodiny z jižního Nizozemí. Pravděpodobně se učil u svého strýce Simona Colynse či u Conrada Meita (Meyta), nebyl doložen ani jeho předpokládaný pobyt u Cornelisze Florise v Antverpách, ani studijní cesty po Francii a Itálii. Poprvé jej lze spolehlivě prokázat 1558–59 ve službách falckraběte Otto Heinricha v Heidelbergu. Jeho tamní práce skutečně vykazují vliv umění Florise a Vredemana de Vries, ale stejně tak římského Andrey Sansovina a antických plastik. Po příchodu do Innsbrucku 1562 pracoval i na náhrobku císaře Maxmiliána I., vyhotovil 21 ze 24 alabastrových reliéfů se scénami ze života císaře podle kreseb pražského dvorského malíře Floriana Abela. Podle nákresů stejného umělce vytvářel také ornamenty v podobě trofejí, které 1565 odlil Christoph Löffler. 1564–70 modeloval figury čtyř ctností, které obklopují císaře; sochy odlil Hans Lendenstreich. Byl také autorem figury klečícího císaře, odlité pak až 1584 Ludovikem de Duca. Ve své innsbrucké dílně pracoval na náhrobku císaře Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Anny Jagellonské, který byl určen pro pražskou katedrálu sv. Víta. Ležící figury doplňuje ještě postava Vzkříšeného Spasitele, která však nedosahovala kvalit innsbruckého náhrobku. Model, v němž se zprvu nepočítalo se sochou Maxmiliánovou, byl vytvořen již 1566, dílo bylo dokončeno až 1589. Je považováno za počátek rudolfínského monumentálního sochařství. Ve Sv. Vítu bývá s C. spojován také figurální náhrobek Bernardina Menesia z Toleda. Předpokládá se, že návrh vytvořil C. během svého tříměsíčního pobytu v Praze 1566. V 80. a 90. letech pracoval C. pro kostel v Innsbrucku, kde vytvořil další čtyři náhrobky, mj. arcivévody Ferdinanda Tyrolského, Filipiny Welserové a její tety a dvorní dámy Kateřiny z Lokšan (kolem 1580–90). Dále byl tvůrcem náhrobku Hanse Fuggera v Kirchheimu (dnes součást Augsburgu). Vedle těchto velkých prací vytvořil C. celou řadu drobnějších uměleckých děl, mramorových kašen a epitafů.
L: Thieme – Becker 7, s. 202n.; G. Hartlaub, Zur Symbolik des Skulpturenschmuckes am Ottheinrichsbau, in: Wallraf-Richartz-Jahrbuch 14, 1952, s. 165; NDB 3, s. 320; J. Morávek, Královské mausoleum v chrámu sv. Víta a jeho dokončení v letech 1565–1590, in: Umění 7, 1959, s. 52n.; H. Dressler, A. C., disertační práce, Freiburg 1973; M. Krapf, A. C. Konzeption des Grabmals Erzherzog Ferdinands II. in der Silbernen Kapelle in Innsbruck, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 26, 1973, s. 199n.; DČVU 2/1, s. 119n., 130; Saur 20, s. 250n.; NEČVU D, s. 141; OSN 5, s. 507; BL 1, s. 207; KSN 2, s. 340.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Vlček