Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky COLLOREDO-MANNSFELD Franz de Paula Gundakar 8.11.1802-29.5.1852

{{Infobox - osoba
| jméno =  Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD
| obrázek = Colloredo-Mannsfeld Franz de Paula portret.jpg
| datum narození = 8.11.1802
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 29.5.1852
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
}}
'''COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar''', ''* 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál''

Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického
rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu
a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp.
1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C.
byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822)
a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil
se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž
měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako
otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej
zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně
velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí
pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála
Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace.
V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku
na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul
se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem.
V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam
nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem
2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku
č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala
řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil
velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi
1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno.
Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal
bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895).

'''L:''' OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže
Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní
museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek,
Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie
knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.

'''P:''' SOA Praha, písemná pozůstalost.

Miloš Hořejš

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1802]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1852]]
[[Kategorie:Vídeň]]