COLLOREDO-MANNSFELD Franz de Paula Gundakar 8.11.1802-29.5.1852: Porovnání verzí

Z Personal
(COLLOREDO-Mannsfeld_František_1802-1852)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = František COLLOREDO-Mannsfeld
+
| jméno = Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1802
+
| datum narození = 8.11.1802
| místo narození =  
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 1852
+
| datum úmrtí = 29.5.1852
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František COLLOREDO-Mannsfeld
+
}}
 +
'''COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar''', ''* 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál''
 +
 
 +
Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického
 +
rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu
 +
a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp.
 +
1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C.
 +
byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822)
 +
a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil
 +
se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž
 +
měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako
 +
otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej
 +
zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně
 +
velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí
 +
pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála
 +
Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace.
 +
V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku
 +
na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul
 +
se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem.
 +
V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam
 +
nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem
 +
2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku
 +
č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala
 +
řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil
 +
velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi
 +
1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno.
 +
Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal
 +
bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895).
 +
 
 +
'''L:''' OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže
 +
Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní
 +
museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek,
 +
Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie
 +
knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.
 +
 
 +
'''P:''' SOA Praha, písemná pozůstalost.
 +
 
 +
Miloš Hořejš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
  
 
[[Kategorie:1802]]
 
[[Kategorie:1802]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:1852]]
 
[[Kategorie:1852]]

Verze z 7. 11. 2016, 09:28

Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD
Narození 8.11.1802
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 29.5.1852
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58152

COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar, * 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál

Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp. 1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C. byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822) a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace. V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem. V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem 2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi 1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno. Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895).

L: OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.

P: SOA Praha, písemná pozůstalost.

Miloš Hořejš