COLLOREDO-MANNSFELD Franz de Paula Gundakar 8.11.1802-29.5.1852: Porovnání verzí
(COLLOREDO-Mannsfeld_František_1802-1852) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1802 | + | | datum narození = 8.11.1802 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
− | | datum úmrtí = 1852 | + | | datum úmrtí = 29.5.1852 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar''', ''* 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického | ||
+ | rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu | ||
+ | a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp. | ||
+ | 1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C. | ||
+ | byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822) | ||
+ | a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil | ||
+ | se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž | ||
+ | měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako | ||
+ | otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej | ||
+ | zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně | ||
+ | velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí | ||
+ | pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála | ||
+ | Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace. | ||
+ | V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku | ||
+ | na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul | ||
+ | se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem. | ||
+ | V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam | ||
+ | nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem | ||
+ | 2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku | ||
+ | č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala | ||
+ | řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil | ||
+ | velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi | ||
+ | 1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno. | ||
+ | Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal | ||
+ | bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže | ||
+ | Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní | ||
+ | museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek, | ||
+ | Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie | ||
+ | knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Praha, písemná pozůstalost. | ||
+ | |||
+ | Miloš Hořejš | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1802]] | [[Kategorie:1802]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1852]] | [[Kategorie:1852]] |
Verze z 7. 11. 2016, 09:28
Franz de Paula Gundakar COLLOREDO-MANNSFELD | |
Narození | 8.11.1802 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 29.5.1852 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58152 |
COLLOREDO-MANNSFELD, Franz de Paula Gundakar, * 8. 11. 1802 Vídeň (Rakousko), † 29. 5. 1852 Vídeň (Rakousko), velkostatkář, generál
Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického rodu, který byl 1724 povýšen do říšského hraběcího stavu a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. 1775 resp. 1789 došlo ke spojení jmen rodů Colloredo a Mannsfeld. C. byl synem Jeronýma (Hieronyma) Karla C. (1775–1822) a Vilemíny Waldstein-Wartenbergové (1775–1849). Oženil se 1825 s Kristinou Clam-Gallasovou (1801–1886), s níž měl dceru Vilemínu Josefínu (1826–1898). Podobně jako otec se C. věnoval vojenské dráze. Revoluční rok 1848 jej zastihl jako generálmajora a velitele brigády v Terstu. Následně velel pevnosti a brigádě v Terezíně, odkud po vypuknutí pražských bouří přišel s vojskem podpořit jednotky generála Windischgrätze a zasáhl do jednání o urovnání situace. V říjnu téhož roku se podílel na obléhání Vídně a na útoku na ni. V dalších měsících se účastnil tažení do Uher. Střetnul se s uherskými revolucionáři u Kápolny a před Komárnem. V Komárně byl jmenován velitelem divize a snažil se tam nenásilně zlomit odpor obyvatelstva. 1850 se stal velitelem 2. rakouského armádního sboru a majitelem pěšího pluku č. 36. Rád cestoval, z jeho cesty po Egyptě 1845 se dochovala řada dopisů adresovaných manželce Kristině. Po otci zdědil velkostatky Nepomuk a Zelenou Horu, po strýci Rudolfovi 1844 rodinné svěřenectví, velkostatky Dobříš a Opočno. Zemřel náhle 1852 bez mužského potomka. Dědicem se stal bratranec Josef I. Colloredo-Mannsfeld (1813–1895).
L: OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179n.; Wurzbach 2, s. 422n.; F. G. kníže Kolloredo-Mannsfeld, in: Pražské noviny, 1852, č. 133; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, s. 173, 309, 2, 1922, s. 463; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 45, 47; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.
P: SOA Praha, písemná pozůstalost.
Miloš Hořejš