Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky COLLOREDO-MANNSFELD Jeroným (Hieronymus) Karel 30.3.1775-23.7.1822

{{Infobox - osoba
| jméno = Jeroným (Hieronymus) Karel COLLOREDO-MANNSFELD
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 30.3.1775
| místo narození = Wetzlar (Německo)
| datum úmrtí = 23.7.1822
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 445
}}
'''COLLOREDO-MANNSFELD, Jeroným (Hieronymus) Karel''', ''* 30. 3. 1775 Wetzlar (Německo), † 23. 7. 1822 Vídeň (Rakousko), generál''

Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického
rodu, který byl povýšen 1724 do říšského hraběcího
stavu a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. Byl
druhorozeným synem Franze de Paula Gundakara I. Colloreda
(1731–1807) a Marie Isabely Mannsfeld-Fondiové
(1750–1794). Sňatkem C. rodičů došlo ke spojení jména
i majetku obou rodů. 1801 se oženil s Vilemínou Waldstein-
Wartenbergovou (1775–1849), s níž měl syna Franze
de Paula Gundakara II. (1802–1852) a dceru Vilemínu
(1804–1871). Věnoval se vojenské dráze, 1792–98 se účastnil
bojů proti revoluční Francii, dobývání Condé a Dunkerque.
1794 byl v Condé Francouzi zajat a převezen do Paříže, kde
měl být popraven, ale podařilo se mu uprchnout. Po útoku
na Winterthur 1800 byl povýšen na plukovníka, 1805 na generálmajora.
Tehdy přešel do Benátska k vojsku arciknížete
Karla, vyznamenal se v bitvě u Caldiera (říjen 1805) a Fontany
Freddy (říjen 1809). V bitvě u severočeského Chlumce
v srpnu 1813 vedl v hodnosti podmaršálka 1. rakouskou
pěší divizi armády. Útokem na Střížovický vrch a Varvažov
se podílel na spojeneckém vítězství nad I. francouzským sborem
generála Vandamma, za což byl krátce po bitvě povýšen
do hodnosti polního zbrojmistra a pověřen vedením I. armádního
sboru. Své vojevůdcovské a taktické schopnosti uplatnil
i v následujících bitvách u Nakléřova, u Lipska, kde velel levému
křídlu spojeneckých armád, a před Troyes. V důsledku
utrpěných zranění byl nucen nakrátko aktivní službu opustit,
ale po uzavření Pařížského míru 1814 velel císařskému vojsku
na jeho cestě zpět do Čech. Když se však Napoleon vrátil
z Elby do Francie, C. opět táhl s vojskem do Burgundska.
Po uzavření míru se stal zástupcem velícího generála v Čechách
a poté ve Štýrsku. Zemřel na následky četných zranění.
C. byl nositelem komandérského kříže Marie Terezie II.
stupně a mnoha dalších rakouských, pruských a ruských řádů
a vyznamenání. 1825 důstojnický sbor všech pluků v té době
umístěných v Čechách inicioval postavení pomníku jako
poděkování za jeho statečnost ve Varvažově. Autorem jeho
plastické části se stal významný sochař českého vrcholného
klasicismu Václav Prachner.

'''L:''' OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179; Česko-Moravská kronika 8, 1905,
s. 1087n.; MSN 1, s. 848; ÖBL 1, s. 151; KSN 2, s. 342; Österreichische
Militärische Zeitschrift 2, 1823, s. 306; W. Sebastian, Hieronymus Graf
C. M., k. k. oesterr. Feldzugmeister, 1826; C. A. Schweigerd, Oesterreichs
Helden und Heerführer 3, 2. Abt., Wien 1855, s. 805n.; Wurzbach 2,
s. 424n.; ADB 4, s. 417n.; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie
knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.; P. Mašek, Modrá krev,
1999, s. 45n.; K. Král – P. Bělina, Bitva u Chlumce a Přestanova, b. d.

'''P:''' Památník bitvy u Chlumce ve Varvažově u Ústí n. Labem.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/333373 Bibliografie dějin Českých zemí]

Miloš Hořejš

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1775]]
[[Kategorie:Wetzlar]]
[[Kategorie:1822]]
[[Kategorie:Vídeň]]