COLLOREDO-MANNSFELD Jeroným (Hieronymus) Karel 30.3.1775-23.7.1822: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 445
 
}}
 
}}
 
'''COLLOREDO-MANNSFELD, Jeroným (Hieronymus) Karel''', ''* 30. 3. 1775 Wetzlar (Německo), † 23. 7. 1822 Vídeň (Rakousko), generál''
 
'''COLLOREDO-MANNSFELD, Jeroným (Hieronymus) Karel''', ''* 30. 3. 1775 Wetzlar (Německo), † 23. 7. 1822 Vídeň (Rakousko), generál''
Řádka 61: Řádka 62:
  
 
'''P:''' Památník bitvy u Chlumce ve Varvažově u Ústí n. Labem.
 
'''P:''' Památník bitvy u Chlumce ve Varvažově u Ústí n. Labem.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/333373 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Miloš Hořejš
 
Miloš Hořejš

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 19:07

Jeroným (Hieronymus) Karel COLLOREDO-MANNSFELD
Narození 30.3.1775
Místo narození Wetzlar (Německo)
Úmrtí 23.7.1822
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 445
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44080

COLLOREDO-MANNSFELD, Jeroným (Hieronymus) Karel, * 30. 3. 1775 Wetzlar (Německo), † 23. 7. 1822 Vídeň (Rakousko), generál

Pocházel z tzv. Weikardovy větve starého italského šlechtického rodu, který byl povýšen 1724 do říšského hraběcího stavu a 1763 do stavu knížecího pro říši i české země. Byl druhorozeným synem Franze de Paula Gundakara I. Colloreda (1731–1807) a Marie Isabely Mannsfeld-Fondiové (1750–1794). Sňatkem C. rodičů došlo ke spojení jména i majetku obou rodů. 1801 se oženil s Vilemínou Waldstein- Wartenbergovou (1775–1849), s níž měl syna Franze de Paula Gundakara II. (1802–1852) a dceru Vilemínu (1804–1871). Věnoval se vojenské dráze, 1792–98 se účastnil bojů proti revoluční Francii, dobývání Condé a Dunkerque. 1794 byl v Condé Francouzi zajat a převezen do Paříže, kde měl být popraven, ale podařilo se mu uprchnout. Po útoku na Winterthur 1800 byl povýšen na plukovníka, 1805 na generálmajora. Tehdy přešel do Benátska k vojsku arciknížete Karla, vyznamenal se v bitvě u Caldiera (říjen 1805) a Fontany Freddy (říjen 1809). V bitvě u severočeského Chlumce v srpnu 1813 vedl v hodnosti podmaršálka 1. rakouskou pěší divizi armády. Útokem na Střížovický vrch a Varvažov se podílel na spojeneckém vítězství nad I. francouzským sborem generála Vandamma, za což byl krátce po bitvě povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a pověřen vedením I. armádního sboru. Své vojevůdcovské a taktické schopnosti uplatnil i v následujících bitvách u Nakléřova, u Lipska, kde velel levému křídlu spojeneckých armád, a před Troyes. V důsledku utrpěných zranění byl nucen nakrátko aktivní službu opustit, ale po uzavření Pařížského míru 1814 velel císařskému vojsku na jeho cestě zpět do Čech. Když se však Napoleon vrátil z Elby do Francie, C. opět táhl s vojskem do Burgundska. Po uzavření míru se stal zástupcem velícího generála v Čechách a poté ve Štýrsku. Zemřel na následky četných zranění. C. byl nositelem komandérského kříže Marie Terezie II. stupně a mnoha dalších rakouských, pruských a ruských řádů a vyznamenání. 1825 důstojnický sbor všech pluků v té době umístěných v Čechách inicioval postavení pomníku jako poděkování za jeho statečnost ve Varvažově. Autorem jeho plastické části se stal významný sochař českého vrcholného klasicismu Václav Prachner.

L: OSN 5, s. 519; RSN 2, s. 179; Česko-Moravská kronika 8, 1905, s. 1087n.; MSN 1, s. 848; ÖBL 1, s. 151; KSN 2, s. 342; Österreichische Militärische Zeitschrift 2, 1823, s. 306; W. Sebastian, Hieronymus Graf C. M., k. k. oesterr. Feldzugmeister, 1826; C. A. Schweigerd, Oesterreichs Helden und Heerführer 3, 2. Abt., Wien 1855, s. 805n.; Wurzbach 2, s. 424n.; ADB 4, s. 417n.; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, 2001, s. 64n.; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 45n.; K. Král – P. Bělina, Bitva u Chlumce a Přestanova, b. d.

P: Památník bitvy u Chlumce ve Varvažově u Ústí n. Labem.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš