COLONA z Felzu Linhart 1565-13.4.1620: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 448
 
}}
 
}}
 
'''COLONA z Felsu, Linhart''' ''(též COLLONA z Felzu), * 1565?, † 13. 4. 1620 Sinzendorf (Rakousko), důstojník, účastník stavovského povstání''
 
'''COLONA z Felsu, Linhart''' ''(též COLLONA z Felzu), * 1565?, † 13. 4. 1620 Sinzendorf (Rakousko), důstojník, účastník stavovského povstání''

Aktuální verze z 11. 10. 2019, 20:11

Linhart COLONA z Felzu
Narození 1565
Úmrtí 13.4.1620
Místo úmrtí Sinzendorf (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 448

COLONA z Felsu, Linhart (též COLLONA z Felzu), * 1565?, † 13. 4. 1620 Sinzendorf (Rakousko), důstojník, účastník stavovského povstání

Collonové z Felsu (Völs) pocházeli z Tyrolska, kde se podíleli na správě země a byli i významnými vojevůdci. Do českých zemí přišel tento luteránský šlechtický rod po polovině 16. století a usadil se v západních Čechách a ve Slezsku. C. patřil k jeho druhé generaci. Otec, Kašpar C., nejvyšší komorník arcivévody Karla II. Štýrského, zakoupil 1570 panství Andělská Hora a Javoří u Karlových Varů. Celý rod byl 1572 přijat v Českém království do panského stavu. C. zděděná zboží rozšířil o Hartenštejn, Bochov a majetky na Chebsku a o Cínov na Žatecku. Vlastnil i dům na Malé Straně. S manželkou Alžbětou z Lobkovic měl čtyři děti, syny Jana a Adama a dcery Marii a Kateřinu. C. zmiňovaly úřední záznamy od počátku 17. století, kdy byl pověřován úřady a úkoly zejména v Loketském kraji, ale i v kraji Žateckém. Do popředí vystoupil poprvé za habsburské dynastické krize 1608–11, tehdy spolu s M. Thurnem velel stavovskému vojsku. 1617 se postavil proti přijetí Ferdinanda Štýrského za českého krále, v době českého stavovského povstání prosazoval volbu Jana Jiřího Saského. Vedle Thurna a Václava Budovce z Budova patřil k radikálnímu křídlu české stavovské obce a byl nejspíše jedním z iniciátorů defenestrace z 23. 5. 1618. Za povstání se také vrátil do vojenských služeb stavů, a to v hodnosti polního maršálka. V bitvě u rakouského Sinzendorfu 13. 4. 1620 se nechal strhnout k neuváženému útoku proti oddílům hraběte Buquoye, byl smrtelně raněn a záhy zemřel. Pohřben byl v Žalmanově u Karlových Varů. Posmrtně po porážce stavů byl C. císařskou exekuční komisí 26. 4. 1621 jako rebel zemřelý „v trvalé vzpouře“ zbaven majetku a cti.

L: Sněmy české, 1954, sv. 11, část 1, 1605, dokument č. 40, www.psp.cz/ eknih/snemy/; Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, 1984, passim; Heraldika 13, 1981, č. 3, s. 145; J. Petráň, Staroměstská exekuce, 2004, passim; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 13, 1905, s. 35.

Zdeněk Beneš