COLONA z Felzu Linhart 1565-13.4.1620: Porovnání verzí

Z Personal
(COLONA_z_Felzu_Linhart_1565-13.4.1620)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
 
| datum úmrtí = 13.4.1620
 
| datum úmrtí = 13.4.1620
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Sinzendorf (Rakousko)
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Linhart COLONA z Felzu
+
}}
 +
'''COLONA z Felsu, Linhart''' ''(též COLLONA z Felzu), * 1565?, † 13. 4. 1620 Sinzendorf (Rakousko), důstojník, účastník stavovského povstání''
 +
 
 +
Collonové z Felsu (Völs) pocházeli z Tyrolska, kde se podíleli
 +
na správě země a byli i významnými vojevůdci. Do českých
 +
zemí přišel tento luteránský šlechtický rod po polovině 16.
 +
století a usadil se v západních Čechách a ve Slezsku. C. patřil
 +
k jeho druhé generaci. Otec, Kašpar C., nejvyšší komorník
 +
arcivévody Karla II. Štýrského, zakoupil 1570 panství Andělská
 +
Hora a Javoří u Karlových Varů. Celý rod byl 1572
 +
přijat v Českém království do panského stavu. C. zděděná
 +
zboží rozšířil o Hartenštejn, Bochov a majetky na Chebsku
 +
a o Cínov na Žatecku. Vlastnil i dům na Malé Straně.
 +
S manželkou Alžbětou z Lobkovic měl čtyři děti, syny Jana
 +
a Adama a dcery Marii a Kateřinu. C. zmiňovaly úřední
 +
záznamy od počátku 17. století, kdy byl pověřován úřady
 +
a úkoly zejména v Loketském kraji, ale i v kraji Žateckém.
 +
Do popředí vystoupil poprvé za habsburské dynastické krize
 +
1608–11, tehdy spolu s M. Thurnem velel stavovskému
 +
vojsku. 1617 se postavil proti přijetí Ferdinanda Štýrského
 +
za českého krále, v době českého stavovského povstání prosazoval
 +
volbu Jana Jiřího Saského. Vedle Thurna a Václava Budovce
 +
z Budova patřil k radikálnímu křídlu české stavovské
 +
obce a byl nejspíše jedním z iniciátorů defenestrace z 23. 5.
 +
1618. Za povstání se také vrátil do vojenských služeb stavů,
 +
a to v hodnosti polního maršálka. V bitvě u rakouského
 +
Sinzendorfu 13. 4. 1620 se nechal strhnout k neuváženému
 +
útoku proti oddílům hraběte Buquoye, byl smrtelně raněn
 +
a záhy zemřel. Pohřben byl v Žalmanově u Karlových Varů.
 +
Posmrtně po porážce stavů byl C. císařskou exekuční komisí
 +
26. 4. 1621 jako rebel zemřelý „v trvalé vzpouře“ zbaven
 +
majetku a cti.
 +
 
 +
'''L:''' Sněmy české, 1954, sv. 11, část 1, 1605, dokument č. 40, www.psp.cz/
 +
eknih/snemy/; Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, 1984, passim; Heraldika
 +
13, 1981, č. 3, s. 145; J. Petráň, Staroměstská exekuce, 2004, passim;
 +
A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 13, 1905, s. 35.
 +
 
 +
Zdeněk Beneš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
Řádka 15: Řádka 54:
 
[[Kategorie:1565]]
 
[[Kategorie:1565]]
 
[[Kategorie:1620]]
 
[[Kategorie:1620]]
 +
[[Kategorie:Sinzendorf]]

Verze z 7. 11. 2016, 13:26

Linhart COLONA z Felzu
Narození 1565
Úmrtí 13.4.1620
Místo úmrtí Sinzendorf (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

COLONA z Felsu, Linhart (též COLLONA z Felzu), * 1565?, † 13. 4. 1620 Sinzendorf (Rakousko), důstojník, účastník stavovského povstání

Collonové z Felsu (Völs) pocházeli z Tyrolska, kde se podíleli na správě země a byli i významnými vojevůdci. Do českých zemí přišel tento luteránský šlechtický rod po polovině 16. století a usadil se v západních Čechách a ve Slezsku. C. patřil k jeho druhé generaci. Otec, Kašpar C., nejvyšší komorník arcivévody Karla II. Štýrského, zakoupil 1570 panství Andělská Hora a Javoří u Karlových Varů. Celý rod byl 1572 přijat v Českém království do panského stavu. C. zděděná zboží rozšířil o Hartenštejn, Bochov a majetky na Chebsku a o Cínov na Žatecku. Vlastnil i dům na Malé Straně. S manželkou Alžbětou z Lobkovic měl čtyři děti, syny Jana a Adama a dcery Marii a Kateřinu. C. zmiňovaly úřední záznamy od počátku 17. století, kdy byl pověřován úřady a úkoly zejména v Loketském kraji, ale i v kraji Žateckém. Do popředí vystoupil poprvé za habsburské dynastické krize 1608–11, tehdy spolu s M. Thurnem velel stavovskému vojsku. 1617 se postavil proti přijetí Ferdinanda Štýrského za českého krále, v době českého stavovského povstání prosazoval volbu Jana Jiřího Saského. Vedle Thurna a Václava Budovce z Budova patřil k radikálnímu křídlu české stavovské obce a byl nejspíše jedním z iniciátorů defenestrace z 23. 5. 1618. Za povstání se také vrátil do vojenských služeb stavů, a to v hodnosti polního maršálka. V bitvě u rakouského Sinzendorfu 13. 4. 1620 se nechal strhnout k neuváženému útoku proti oddílům hraběte Buquoye, byl smrtelně raněn a záhy zemřel. Pohřben byl v Žalmanově u Karlových Varů. Posmrtně po porážce stavů byl C. císařskou exekuční komisí 26. 4. 1621 jako rebel zemřelý „v trvalé vzpouře“ zbaven majetku a cti.

L: Sněmy české, 1954, sv. 11, část 1, 1605, dokument č. 40, www.psp.cz/ eknih/snemy/; Pavel Skála ze Zhoře, Historie česká, 1984, passim; Heraldika 13, 1981, č. 3, s. 145; J. Petráň, Staroměstská exekuce, 2004, passim; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 13, 1905, s. 35.

Zdeněk Beneš