CORBELLINI Giacomo Antonio ?1674-1742: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 452
 
}}
 
}}
 
'''CORBELLINI, Giacomo Antonio''' ''(též CORBELIN, CORBELLINO, CORABELLIN), * kolem 1674 asi Lugano? (Švýcarsko), † 1742 Laino (Itálie), štukatér a mramorář''
 
'''CORBELLINI, Giacomo Antonio''' ''(též CORBELIN, CORBELLINO, CORABELLIN), * kolem 1674 asi Lugano? (Švýcarsko), † 1742 Laino (Itálie), štukatér a mramorář''
Řádka 52: Řádka 53:
 
[[Kategorie:1742]]
 
[[Kategorie:1742]]
 
[[Kategorie:Laino]]
 
[[Kategorie:Laino]]
 +
<gallery>
 +
Corbellini Giacomo Antonio oltar.jpg|Hlavní oltář sv. Martina a Oswalda ve Württembergu
 +
</gallery>

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 10:56

Giacomo Antonio CORBELLINI
Narození kolem 1674
Místo narození asi Lugano (Švýcarsko)
Úmrtí 1742
Místo úmrtí Laino (Itálie)
Povolání 88- Umělecký řemeslník
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 452
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44114

CORBELLINI, Giacomo Antonio (též CORBELIN, CORBELLINO, CORABELLIN), * kolem 1674 asi Lugano? (Švýcarsko), † 1742 Laino (Itálie), štukatér a mramorář

Činnost C. ovlivnila sochařská tvorba G. Berniniho. Uplatnil se v Německu a v Čechách od sklonku 17. století. 1698 pracoval pro Ditrichštejny (do 1708) v Mikulově na zámecké zahradě, kde vybavil novou kašnu plastikami, 1703 dostal zaplaceno rovněž za štukaturu v oranžérii, současně pracoval i na štukové výzdobě mikulovského kostela sv. Anny. 1706 vytvořil hlavní a dva boční oltáře ve farním kostele v Libochovicích, 1707 pracoval i na hřbitovním kostele a v zámku. 1708 štukem zdobil kostel a kazatelnu ve farním kostele v Polné a také refektář piaristické koleje v Mikulově. Na Moravě mu je přičítána i řada dalších děl (v Jihlavě, Brně). Ve stejné době se zřejmě pohyboval i ve Vídni, 1711 byl doložen i v Praze, kde mu ale nelze připsat žádnou práci. Mezi 1713–18 tvořil štukatury cistarciákům v Oseku, tam pracoval nejen v kostele, ale i v refektáři a kostelíku sv. Kateřiny. Před odchodem do Německa ještě zdobil dva boční oltáře kostela v Libědicích u Kadaně. Patrně na výzvu svého švagra Donata G. Frisoniho odešel 1718 do Ludwigsburku u Stuttgartu, kde se podílel na výstavbě tamní rezidence. 1719 je rovněž doložen se svým synovcem D. R. Rettim při dekoraci klášterního kostela ve Weingartenu ve Švábsku. Nelze vyloučit, že 1731 pracoval dále ve franckém Ansbachu na zámku. Propracoval se k dynamickému výrazu plastiky s bohatou dekorací.

L: Dlabač 1, s. 294; Toman 1, s. 131; Thieme – Becker 7, s. 390; M. Horyna, G. A. C., in: Oktavián Broggio 1670–1742, 1992, s. 144, 148n.; NEČVU 1, s. 109n.; EČVU, s. 83.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček