CORDA August Josef Karl 22.10.1809-1849: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = září 1849
 
| datum úmrtí = září 1849
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
| povolání = 6- Botanik
+
| povolání = 6- Botanik<br />7- Zoolog<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />63- Spisovatel<br />
7- Zoolog
+
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 452-454
 
}}
 
}}
 
'''CORDA, August Josef Karl''', ''* 22. 10. 1809 Liberec, † září 1849 na moři v Mexickém zálivu nebo v Atlantském oceánu, přírodovědec, muzeolog''
 
'''CORDA, August Josef Karl''', ''* 22. 10. 1809 Liberec, † září 1849 na moři v Mexickém zálivu nebo v Atlantském oceánu, přírodovědec, muzeolog''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 10:57

August Josef Karl CORDA
Narození 22.10.1809
Místo narození Liberec
Úmrtí září 1849
Povolání 6- Botanik
7- Zoolog
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 452-454

CORDA, August Josef Karl, * 22. 10. 1809 Liberec, † září 1849 na moři v Mexickém zálivu nebo v Atlantském oceánu, přírodovědec, muzeolog

Narodil se jako jediné dítě v italsko-německé rodině velkoobchodníka plátnem a suknem Augusta C. Po úmrtí obou rodičů 1810 byl jeho poručníkem ustanoven textilní podnikatel Ferdinand Römheld; výchovy se ujala babička z matčiny strany Terezie Ceruttiová, u které žil v Liberci. Po její smrti vyrůstal od 1822 v Praze u strýce Vojtěcha Daniela C., majitele výrobny léků a kosmetiky. Od doby gymnaziálních studií se zajímal o přírodní vědy. F. X. M. Zippe ho přivedl do Vlasteneckého musea v Praze (dnes Národní muzeum), kde se C. začal věnovat studiu dosud opomíjené skupiny nižších tajnosnubných rostlin (Cryptogamae) a hub. Pro nedostatek prostředků určitou dobu pracoval v drogistickém obchodě Wenzela Batky. Navštěvoval botanické přednášky prof. Tausche v Kanálské zahradě a mineralogické přednášky prof. Steinmanna a Zippeho na polytechnice. U Batky C. poznal univerzitního profesora anatomie a fyziologie V. J. Krombholze, který se rovněž věnoval mykologii; ten ho začal podporovat a opatřil mu mikroskop. Na jeho radu od 1829 studoval C. na pražské univerzitě anatomii a teoretickou medicínu, absolvoval chirurgický kurs. Studia ale nedokončil. 1832 působil jako výpomocný lékař při zvládání epidemie cholery v Rokycanech, Mimoni, Zákupech aj. Zároveň pokračoval v botanických výzkumech. 1826 se stal spolupracovníkem F. M. Opize, vedoucí osobnosti floristického hnutí v českých zemích. V jeho časopise Naturalientausch 1826–28 uveřejnil C. své první články o mechorostech ze skupiny játrovek a o plísních. Vzbudil pozornost vynikající kvalitou kreseb studovaných jevů. V necelých dvaceti letech (1829) vydal první samostatný spis o vodních kapradinách a játrovkách (Monographia Rhizospermarum etc.), který zaujal A. Humboldta. Ve stejném roce zpracoval do Sturmova díla Flora Deutschlands houby, řasy a játrovky (nakreslil 214 tabulí). Podílel se kresbami na Krombholzově díle o houbách (Naturgetreue Abbildungen … Schwämme, 1831–41).

Podnikl 1832–33 studijní cestu do Německa, v Berlíně se seznámil s Humboldtem (někdy je C. proto považován za jediného přímého Humboldtova žáka u nás) a průkopníkem mikroskopického výzkumu Ch. G. Ehrenbergem. Na 11. sjezdu německých lékařů a přírodovědců v září 1833 ve Vratislavi přednášel o stavbě cykasovitých a o anatomii a výtrusech některých tajnosnubných rostlin. Na sjezdu ho Humboldt představil Kašparu Šternberkovi. Poté C. pobýval v Berlíně, kde sbíral materiál ke studii o stavbě rostlinného stonku (1836) a neúspěšně hledal místo. Vracel se přes Karlovy Vary, kde pro Jeana de Carro a jeho Almanach de Carlsbad zpracoval studii o řasách ze skupiny rozsivek z karlovarských termálních pramenů (1835), ve světové vědě první mikroskopickou studii o řasách.

Teprve 1835 získal C. existenční zajištění, když mu Kašpar Šternberk svěřil místo kustoda zoologických sbírek Vlasteneckého musea, s ročním platem 400 zlatých (místo botanika bylo tehdy obsazeno K. B. Preslem). Prvním úkolem v muzeu bylo uspořádání a katalogizace sbírek, kterou ukončil 1838; soupis nazval Verzeichniss der Zoologischen Sammlung. 1835 vydal první paleontologickou práci o štírech z černouhelného karbonu u Chomle v radnické pánvi. Spolu s K. B. Preslem pomohli stárnoucímu K. Šternberkovi, který měl již potíže se zrakem, dokončit 2. svazek stěžejního paleobotanického díla Versuch … der Flora der Vorwelt (1838). C. k němu připojil pojednání o srovnávací anatomii fosilních a recentních rostlin (Skizzen…). Zatímco Šternberk studoval u fosilních rostlin vnější znaky, C. jako jeden z prvních zkoumal pomocí mikroskopu jejich vnitřní stavbu.

Hlavní oblastí C. zájmu byla mykologie. V září 1837 se zúčastnil pražského 15. sjezdu německých lékařů a přírodovědců, na kterém přednesl příspěvek o přirozeném systému hub. Světovou proslulost mu přineslo dílo Icones fungorum… (6 svazků 1837–54; 64 obrazových tabulí), které bylo významným přínosem pro systematiku hub a anatomii mikroskopických hub; dlouhou dobu bylo základní příručkou vědecké mykologie, dočkalo se několika vydání jako faksimile. 1839 uveřejnil spis o plísních Pracht-Flora europaeischen Schimmelbildungen s jejich kresbami. 20. 12. 1838 byl přítomen u úmrtního lože K. Šternberka. 1839 se neúspěšně ucházel o profesuru na technice ve Vídni. Od 1840 se účastnil práce v KČSN, publikoval v jejím časopise Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften příspěvky zejména z mykologie a paleobotaniky. Zabýval se i jinými tématy, např. 1840 provedl chemickou analýzu inkoustu použitého u Rukopisu zelenohorského, konstatoval jeho starobylost. 1842 vydal přehled mykologické systematiky Anleitung zum Studium der Mykologie. 1843 muzeum získalo entomologickou sbírku z pozůstalosti cestovatele po Asii Johanna Wilhelma Helfera (téměř 50 000 exemplářů), kterou C. začal třídit a zpracovávat. Po úmrtí mecenášů Šternberka a Krombholze se opět zhoršily jeho hmotné podmínky, někteří vědci navíc zpochybňovali C. badatelské výsledky. 1844 na náklady Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách podnikl cestu na světovou výstavu v Paříži. 1846 vydal v časopise Oekonomische Neuigkeiten článek o snětích obilovin a námelu, průkopnickou studii české fytopatologie. Ve stejném roce byl v muzeu pověřen spravováním botanické a paleobotanické sbírky. Na podzim 1847 zajistil přestěhování přírodovědeckých sbírek ze Šternberského paláce na Hradčanech do Nostického paláce na Příkopech, který stavové zakoupili pro potřeby muzea.

Když J. Barrande připravoval v Praze publikování svých poznatků o fosiliích středočeského spodního paleozoika, C. a berounský hejtman Ignác Hawle ve spěchu sepsali a 1847 vydali dílo o trilobitech ze středních Čech Prodrom einer Monographie der böhmischen Trilobiten. Jejich motivem bylo, aby priorita popisu tohoto fosilního materiálu zůstala vědcům domácího původu. Autorem popisů byl zřejmě C., Hawle poskytl ke zpracování svoji sbírku a vydání zaštítil vlivem a jménem. Dílo odpovídalo dobovému standardu paleontologických publikací, ale mělo nedostatky (mj. ani jeden z autorů nepracoval v terénu), které Barrande následně kritizoval. Hawle a C. ovšem počítali s pozdějším vypracováním důkladnější monografie, k tomu ale již nedošlo; přesto dílo splnilo účel, do dnešní doby platí vědecká priorita názvů Hawleho a C. u 8 čeledí, 30 rodů a 72 druhů trilobitů.

Koncem 1847 nabídl František Colloredo-Mansfeld C. účast na studijní a sběrné expedici do Texasu. Vzhledem k očekávanému zrušení poddanství v Evropě navrhoval české šlechtě, aby zakoupila v USA (v Texasu) pozemky s levnou pracovní silou, a sám expedici financoval. Pro C. to znamenalo řešení hmotných obtíží; nabídku proto přijal, v muzeu dostal roční dovolenou a 24. 10. 1848 vyplul v doprovodu knížecího hospodářského správce F. J. Stürmera z Bremerhavenu. Na lodi C. působil jako lékař. Po přistání v New Orleansu 13. 12. cestoval několik měsíců pobřežními oblastmi státu Louisiana a Texasem (Galveston – Houston – San Antonio – New Braunfels), prověřoval možnosti zakoupení pozemků a sbíral přírodniny. C. do muzea odeslal dvě bedny přírodnin a četné nadšené dopisy. Podle posledního dopisu měl na zpáteční cestu z New Orleansu vyplout 28. 8. 1849 na lodi Viktoria, ale do Evropy se nevrátil. V literatuře se často uvádí, že C. zahynul při ztroskotání lodi 16. 9., kdy byly v karibské oblasti zaznamenány bouře. Toto tvrzení je ovšem zcela spekulativní, okolnosti C. smrti nejsou známé.

C. se rovněž věnoval psaní básní. Působil i v komunální politice, 1848 byl zvolen náhradníkem za Frýdlantsko do českého zemského sněmu. Již za života byl oceněn mnoha vědeckými společnostmi, stal se dopisujícím nebo čestným členem mj. bavorské Královské botanické společnosti v Řezně, Botanické společnosti v Edinburghu, Císařské akademie věd ve Vídni. 1840 byl zvolen mimořádným, 1848 řádným členem KČSN. 1848 obdržel čestný doktorát lékařské fakulty pražské univerzity. Na jeho počest pojmenoval 1850 rakouský botanik F. Unger rod svrchnopaleozoických stromovitých nahosemenných rostlin Cordaites; od toho byl později odvozen název třídy Cordaitopsida. C. patřil ve světové vědě k průkopníkům výzkumu hub a plísní a k uznávaným paleontologům, do české vědy uvedl metodu mikroskopického výzkumu. Výstavy C. kreseb proběhly v Praze 1934 v budově Mánesa, 1937 a 1959 v Národním muzeu.

D: Monographia Rhizospermarum et Hepaticorum, 1829; Beiträge zur Lehre von der Befruchtung der Pflanzen, 1835; Ueber den in der Steinkohlen- Formation Chomle gefundenen fossilen Skorpion, in: Verhandlungen der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen, 1835, s. 35n.; Beschreibung der Calamopora acanthopora, Sternb., in: tamtéž 1835, s. 36n.; Icones fungorum huicusque cognitorum, 1837–54, 6 d.; Skizzen zur comparativen Anatomie vor- und jetztweltlicher Pflanzenstämme, in: C. M. Sternberg, Versuch einer geognostich botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt 2, 1838; Pracht-Flora europäischer Schimmelbildungen, Leipzig 1839; Diploxylon, ein neues Geschlecht der Pflanzen, in: Verhandlungen der Gesellschaft des vaterländischen Museums in Böhmen, 1840, s. 20n.; Anleitung zum Studium der Mykologie, 1842; Beiträge zur Flora der Vorwelt, 1845; Prodrom einer Monographie der böhmischen Trilobiten, 1847 (s I. Hawlem).

L: W. R. Weitenweber, Denkschrift über A. J. C. Leben und literarisches Wirken, in: Abhandlungen der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, 1852, 5, 7, s. 57n. (bibliografie); týž, in: Živa 2, 1854, s. 175n.; J. de Carro, A. C., in: Almanach de Carlsbad 24, 1854, s. 94; RSN 2, s. 215; A. Frič, Dr. J. C., in: Vesmír 21, 1892, s. 277n.; OSN 5, s. 621n. (s chybným datem narození 22. 11.); Révai Nagy Lexikona 4, Budapest 1912, s. 657; Meyers Lexikon 3, Leipzig 1925, s. 23; Brockhaus 4, s. 225; Larousse du XXe siècle 2, 1929, s. 472; L. Viniklář a kol., Vývoj české přírodovědy, 1931, s. 72, 103n.; F. Prantl, Vzpomínka na A. J. C., in: Věda přírodní (Praha) 15, 1934, s. 171n.; M. B. Volf, Literární a obrazová pozůstalost A. J. C. C., in: ČNM – oddíl přírodovědný 112, 1938, s. 201n.; Toman 1, s. 131n.; J. Augusta – M. Remeš, Úvod do všeobecné paleontologie, 1947, passim; O. John, K 150. výročí narození A. C. J. C., in: Živa 7 (45), 1959, č. 6, s. 201n.; R. Kettner, A. J. C. (1809–1849), in: Čas. Mineral. Geol. 4, 1959, č. 1, s. 109n.; B. Němec, A. C. J. C., in: Česká mykologie 14, 1960, č. 1, s. 3n.; NGS, s. 682; NDB 3, s. 356; ÖBL 1, s. 154; BL 1, s. 209; O. Štěpánek, 150 let zoologie Národního muzea v Praze (1818–1968), in: ČNM – oddíl přírodovědný 138–139, 1968–69, s. 23n.; R. Anděl, A. J. C., in: tamtéž 145, 1976, 3, s. 127n.; J. Obrhel, A. J. C. C., in: Čas. Mineral. Geol., 25, 1980, č. 2, s. 215n.; S. Šebek, A. C. J. C. a počátky mykologie v Čechách, in: Česká mykologie 38, 1984, č. 3, s. 129n. (bibliografie mykologických prací); J. Obrhel, A. J. C. C., in: ČNM – řada přírodovědná 157, 1988, č. 1–4, s. 145n. (kde další literatura); J. Janko – S. Štrbáňová, Věda Purkyňovy doby, 1988, passim; DBE 2, 1995, s. 371 (s chybným datem narození 22. 11.); I. Jančaříková, Historie geologických výzkumů v Barrandienu, in: Český kras 22, 1996, s. 58; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 86n., 548; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 79n.; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 36n.; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 63; J. Valíček, Několik poznámek ke správnému citování díla I. Hawleho a J. C. C. Prodrom …. v české a světové paleontologické literatuře, in: Palaeontologia Bohemiae 10, 2006, č. 2, s. 11n.

P: Archiv NM Praha (osobní pozůstalost).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška, Pavel Vlašímský