CORIOVÁ Gerty Theresa 15.8.1896-26.10.1957: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 457-459
 
}}
 
}}
 
'''CORIOVÁ, Gerty Theresa''' ''(roz. Radnitzová), * 15. 8. 1896 Praha, † 26. 10. 1957 Saint Louis (Missouri, USA), lékařka, biochemička''
 
'''CORIOVÁ, Gerty Theresa''' ''(roz. Radnitzová), * 15. 8. 1896 Praha, † 26. 10. 1957 Saint Louis (Missouri, USA), lékařka, biochemička''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 10:59

Gerty Theresa CORIOVÁ
Narození 15.8.1896
Místo narození Praha
Úmrtí 26.10.1957
Místo úmrtí Saint Louis (Missouri, USA)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 457-459
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44124

CORIOVÁ, Gerty Theresa (roz. Radnitzová), * 15. 8. 1896 Praha, † 26. 10. 1957 Saint Louis (Missouri, USA), lékařka, biochemička

Byla dcerou úředníka O. Radnitze (1864–1939) a M. Neustadtlové (1868–1942), sestrou malířky Ch. Radnitzové-Schrötterové (1899–1985), potomkem rabínského rodu Spira, odvozujícího svůj původ od Jehudy Löwa ben Becalel. Narodila se v Petrské ulici 25/1168 v Praze II (dnes 29/1168, Praha 1; pamětní deska odhalena 2000) jako nejstarší ze tří dcer (Charlotta 1899–1985, Hilda 1902–1974) prokuristy firmy N. Hellmann. Záhy se rodina přestěhovala do Jungmannovy 13/37 na Královských Vinohradech (dnes Vinohradská 13). Dívkám byla dopřána domácí výuka; Gerty Theresa (pojmenovaná podle rakouské válečné lodi) pak od deseti let navštěvovala dívčí lyceum (1906–12), to ale ke vstupu na univerzitu nestačilo. Jako externistka složila v červnu 1914 písemnou a v červenci ústní maturitu na reálném gymnáziu v Děčíně. Po vzoru babiččina bratra, profesora dětského lékařství R. W. Raudnitze (1856–1921), nakonec místo plánované chemie zahájila studium medicíny. Na pražské německé univerzitě se spřátelila s kolegou Carlem Ferdinandem Corim, s nímž se pustila i do výzkumné práce. 1917–19 pomáhala jako asistentka při výuce, promovala 31. 1. 1920. Ještě v záznamu promoce má C. uvedeno „mojžíšské“ vyznání. 5. 8. 1920 se v římskokatolickém kostele sv. Josefa ve Vídni Gerty Radnitzová za svého kolegu provdala a přijala jméno C., pod nímž ji zná celý vědecký svět.

Manželé si ve Vídni našli práci: Carl na interní klinice a farmakologickém ústavu vídeňské univerzity, C. v dětské nemocnici, kde se vedle péče o nemocné zabývala výzkumem chorob štítné žlázy. Placené místo ve výzkumu však bylo nedosažitelné, i proto, že byla Židovka. V hladovějící Vídni navíc trpěla podvýživou a před ztrátou zraku z avitaminózy ji zachránil jen dočasný návrat k rodičům do (mnohem lépe zásobované) Prahy. 1921 její manžel krátce působil ve Štýrském Hradci, záhy se ale oba rozhodli odjet na Jávu jako lékaři v koloniích; Carl C. však nakonec přijal nabídku ze Státního ústavu pro studium zhoubných chorob v americkém Buff alu a manželka ho po půlroce následovala jako výzkumná pracovnice na oddělení patologie téhož ústavu.

V buffalském ústavu se C. snažila pokračovat ve výzkumu spolu s manželem, brzy ale byla upozorněna na nevhodnost této činnosti (spolupráce manželů byla prý „neamerická“); několik dalších let pak spolu pracovali víceméně ilegálně. Až od 1925 působila C. oficiálně jako asistentka už na oddělení biochemie a na manželově výzkumu se otevřeně podílela. Pro společný objev metabolické dráhy glykogenu, který sami nazvali „cyklus karbohydrátů“, ujalo se všude ve světě označení „Cori cycle“ (což je do češtiny tradičně překládáno jako „cyklus Coriho“; skutečnosti však lépe odpovídá tvar „cyklus Coriových“).

1931 manželé opustili Buffalo, když Carl C. přijal profesuru farmakologie na lékařské fakultě Washingtonovy univerzity v Saint Louis ve státě Missouri a manželka nastoupila u něho jako výzkumná pracovnice. Pokračovali tu ve svých výzkumech a 1936 izolovali ze žabího svalu důležitý meziprodukt, který nazvali „glukóza-1–fosfát“, nyní nazývaný „Cori ester“. O jejím zaujetí pro vědu svědčí i skutečnost, že v laboratoři (rozpálené až na 37 °C) pracovala až do vysokého stupně těhotenství – přitom byla ve 40 letech prvorodičkou – a již třetí den po porodu jediného syna Carla Thomase (druhé jméno po zakladateli československého státu) byla už zase zpět. Mnohem těžší osud čekal na její pražské příbuzné: sestra Charlotta s manželem R. Schrötterem před druhou světovou válkou odešla do zahraničí, zatímco matka musela koncem ledna 1942 nastoupit k transportu do Terezína, kde 11. 3. 1942 zemřela.

Od konce 30. let ovládlo pozornost manželů C. studium enzymů, kde byla hybnou silou rodinných výzkumů právě C., která v té době (namísto manžela, zaměstnaného válečnými projekty) vedla i laboratoř. 1943 publikovali se spolupracovnicí A. A. Greenovou důležité práce o enzymu fosforyláze, na jejichž základě se C. stala 1944 mimořádnou profesorkou. Řádné profesury se C. dočkala až 1947, v roce, kdy oba manželé byli za svůj objev průběhu katalytické přeměny glykogenu poctěni Nobelovou cenou.

Jedna z pěti v Praze narozených nositelů Nobelovy ceny, polovina třetího manželského páru laureátů po Curieových (1903) a Joliot-Curieových (1935), zaujímá jedinečné postavení: po bojovnicích za mír Addamsové (1931) a Balchové (1946) a po spisovatelce Buckové (1938) byla teprve čtvrtou nobelistkou-občankou USA. Za některou z věd byla po Marii a Ireně Curieových poctěna jako teprve třetí žena světa a první (až do roku 1963 jediná) žena celého amerického kontinentu; především však po nepřetržité řadě 50 mužů byla první a až do 1977 jedinou ženou-laureátkou ceny za medicínu.

Do Stockholmu odjížděla C. už churavějící: po úraze na dovolené v Coloradu u ní bylo zjištěno vážné onemocnění kostní dřeně (myelofibróza). Zhoršující se chorobě čelila pilnou prací v laboratoři, a to i poté, co jí nemoc takřka znemožnila pohyb a manžel ji musel po pracovišti (doslova) přenášet. Pokračovala ve studiích glykogenu a posledních šest let života (1951–57) věnovala dědičným dětským chorobám zvaným glykogenózy (choroby ze střádání glykogenu, pro než se dosud užívá její třídění „Cori classification“) a z nichž několik sama popsala. Po zásluze je tedy jedna z chorob – glykogenóza III (koncová neboli limitní dextrinóza) – v obecné vědecké mluvě zvána „Cori disease“ (český přívlastek „Coriho“ je tu zvláště nepatřičný: jde jednoznačně o „nemoc Coriové“). Zemřela na selhání ledvin.

Na památku Gerty C. jsou pojmenovány také krátery na Měsíci a na Venuši, po obou manželích pak planetka (6175) Cori.

D: výběr (vyjma děl, napsaných spolu s manželem): Über den Einfluß der Schilddrüse auf die Wärmeregulation, in: Archiv für Experimentale Pathologie und Pharmakologie 95, 1922, s. 378n.; The influence of thyroid extracts and thyroxin on the rate of multiplication of paramecia, in: American Journal of Physiologie 65, 1923, s. 295n.; Comparison of the sensitiveness of different organs of the mouse toward x-ray, in: Journal of Cancer Research 8, 1924, s. 522n.; Crystalline muscle phosphorylase. I–II. Preparation, properties, and molecular weight, in: Journal of Biological Chemistry č. 151, 1943, s. 21n. (s A. A. Greenovou); Action of amylo-1,6-glucosidase and phosphorylase on glycogen and amylopectin, in: tamtéž č. 188, 1951, s. 17n. (s J. Larnerem); Glycogen structure and enzyme deficiencies in glycogen storage disease, in: Harvey Lectures 48, 1952–1953, s. 145n.; Glycogen storage disease of the liver: II. Enzymatic studies, in: Pediatrics 14, 1954, s. 646n. (s J. L. Schulmanem); Biochemical aspects of glycogen deposition disease, in: Modern Problemes of Pediatrics 3, 1957, s. 344n.

L: (další uvedena u C. F. Coriho): F. G. Young, Dr. Gerty T. Cori, in: Nature 180, 1957, s. 1094; S. Ochoa – H. M. Kalckar, G. T. C., biochemist, in: Science 128, 1958, s. 16n.; I. Asimov, C., in: Asimov’s Biographical Encyclopedia of Science and Technology, Garden City 1972, s. 658n.; O. S. Opfell, Cycle of courage – G. C., in: The Lady Laureates: Women Who Have Won the Nobel Prize, Metuchen, London 1978, s. 183n.; Dictionary of Scientific Biography 3, New York 1980, s. 415n.; J. Parascandola, G. C. 1896–1957, biochemist, in: Radclife Quarterly, December 1980, s. 11n.; H. M. Kalckar, The isolation of C.-ester, „the Saint Louis gateway“ to a first approach of a dynamic formulation of macromolecular biosynthesis, in: G. Semenza (ed.), Selected Topics in the History of Biochemistry: Personal Recollections (Comprehensive Biochemistry 35), 1983, s. 1n.; Anonym, C., in: T. Wasson (ed.), Nobel Prize Winners, An H. W. Wilson Biographical Dictionary, New York 1987, s. 218n.; A. Kornberg, For the Love of Enzymes, Cambridge, Mass. 1989; J. Stenesh, Dictionary of Biochemistry and Molecular Biology, 2nd ed., New York 1989, s. 102, 200; S. Paulsen, Der Schleier über dem Geheimnis der Natur scheint emporzuschweben. G. T. C. (1896–1957), Nobelpreis für Medizin 1947, in: Ch. Kerner (ed.), Nicht nur Madame Curie… Frauen, die den Nobelpreis bekamen, Basel 1990, s. 135n.; U. Fölsing, G. T. C., Medizin-Nobelpreis 1947, in: U. Fölsing, Nobel-Frauen: Naturwissenschaftlerinnen im Porträt, München 1991, s. 56n.; J. Larner, G. T. C., in: National Academy of Sciences, Biographical Memoirs 61, 1992, s. 111n.; E. E. Allen, G. T. C., in: E. McMurray (ed.), Notable Twentieth-Century Scientists I, Detroit 1995, s. 402n.; C. M. Minderovic, C., in: A. Commire (ed.), Women in World History. A Biographical Encyclopedia 4, Detroit 1999, s.120n.; P. Čech, Z Petrské ulice k Nobelově ceně: Budou mít manželé C. v rodném městě pamětní desku?, in: Roš Chodeš 62, 2000, 6, s. 14n.

P: zápis narození v matrice Židovské náboženské obce Praha (NA Praha, HBMa 2552, Fol. 189, č. post. 113); XV. Jahres-Bericht des k. k. Staats- Ober-Realgymnasiums in Tetschen a. E. für das Schuljahr 1913/14, s. 44 („Gerty Radlitz“!); XVI. Jahres-Bericht des k. k. Staats-Ober-Realgymnasiums in Tetschen a. E. für das Schuljahr 1914/15, s. 19 („Radnitz Therese“); zápis promoce v matrice doktorů pražské německé univerzity (Archiv UK, Matrik der Doktoren 1904/05–1923/24, Pag. 465); záznam sňatku („odd. Vien (sic) u sv. Josefa, VI. 5/8 20. s Dr. Radnitz Gertl Theresia. 1080“) připsaný k zápisu narození C. F. Coriho (Archiv hl. m. Prahy, AP N 65, pag. 317, č. post. 3482).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Čech