CORI Carl Ferdinand 5.12.1896-20.10.1984: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 454-456
 
}}
 
}}
 
'''CORI, Carl Ferdinand''', ''* 5. 12. 1896 Praha, † 20. 10. 1984 Cambridge (Massachusetts, USA), lékař, biochemik, farmakolog''
 
'''CORI, Carl Ferdinand''', ''* 5. 12. 1896 Praha, † 20. 10. 1984 Cambridge (Massachusetts, USA), lékař, biochemik, farmakolog''
Řádka 232: Řádka 233:
 
<gallery>
 
<gallery>
 
Cori Carl Ferdinand deska.jpg|Pamětní deska v Salmovské ulici v Praze
 
Cori Carl Ferdinand deska.jpg|Pamětní deska v Salmovské ulici v Praze
Cori Carl Ferdinand manzelka.jpg|Carl Ferdinand Cori s manželkou Gertou v laboratoři v USA
+
Cori Carl Ferdinand manzelka.jpg|Carl Ferdinand Cori s manželkou Gerty v laboratoři v USA
 
</gallery>
 
</gallery>

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 10:57

Carl Ferdinand CORI
Narození 5.12.1896
Místo narození Praha
Úmrtí 20.10.1984
Místo úmrtí Cambridge (Massachusetts, USA)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 454-456
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51895

CORI, Carl Ferdinand, * 5. 12. 1896 Praha, † 20. 10. 1984 Cambridge (Massachusetts, USA), lékař, biochemik, farmakolog

Syn zoologa C. I. Coriho (1865–1954) a Marie Lippichové (1870–1922), vnuk fyzika Ferdinanda Lippicha (1838–1913), prasynovec kněze a historika J. N. Coriho (1819–1887), prapravnuk F. M. Pelcla (1734–1801).

Narodil se jako prostřední ze tří dětí v Salmovské ulici č. 6. Otec byl 1898 pověřen vedením zoologické stanice v Terstu, rodina ho následovala. C. jako student zkoumal v okolních jeskyních hmyz. Studoval na gymnáziu v Terstu (1906–14), kde těsně po sarajevském atentátu maturoval. Zoologická stanice byla 1914 uzavřena, personál včetně C. otce byl povolán k armádě. C. odešel do Prahy studovat lékařství na německé univerzitě, ale ve třetím roce studia musel narukovat. V armádě sloužil jako zdravotník, účastnil se mj. bojů na Piavě a pracoval v nemocnicích v Lublani a Terstu. Studium dokončil 1918–20, pouze v létě 1919 pracoval u prof. G. Mansfelda na maďarské univerzitě v Bratislavě s pozdějším nositelem Nobelovy ceny A. Szent-Györgyim. V průběhu studia poznal svou budoucí manželku Gerty Theresu Radnitzovou (1896–1957), s níž společně publikoval první práce. Promován byl v Praze 20. 5. 1920. Proti vůli rodičů se 5. 8. 1920 oženil ve Vídni, kde oba manželé pracovali, Gerty v dětské nemocnici, C. jako asistent na I. lékařské klinice a farmakologickém ústavu vídeňské univerzity. C. 1921 přijal nabídku prof. O. Loewiho a stal se asistentem farmakologického ústavu univerzity ve Štýrském Hradci. Tam se poprvé zaměřil na studium látkové přeměny cukrů. Přesto zůstal jen šest měsíců, neboť pracovní i životní podmínky tam byly ještě bídnější než ve Vídni a C. vadily i antisemitské nálady. Proto se i se ženou rozhodl opustit Evropu. Na výzvu nizozemské vlády se přihlásili k práci na Jávě, ale náhle přišlo pozvání od H. R. Gaylorda k práci ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných chorob v Buff alu (USA). Počátkem 1922 tam C. nastoupil jako biochemik. Po půlroce za ním přicestovala i manželka. 1925 se dočkali prvního velkého úspěchu, když na Warburgův zkumavkový důkaz zvýšené anaerobní glykolýzy (přeměny glukózy v mléčnou kyselinu) v buňkách zhoubného nádoru odpověděli důkazem téhož v živém těle. Od počátku 20. let se ale manželé C. věnovali především studiu látkové přeměny cukrů. Předmětem jejich práce byla kvantitativní analýza metabolismu monosacharidů (glukózy, fruktózy a galaktózy) i polysacharidu glykogenu v živočišném těle a také regulace metabolismu. Vyvinuli vlastní metodu kvantifikace střevní absorpce (pro míru vstřebávání monosacharidu v krysím střevě se ujalo označení Cori coefficient). Svůj hlavní objev, metabolickou dráhu přeměny cukru v glykogen, publikovali 1928; dnes se nazývá Cori cycle. Teprve 1928 oba získali americké státní občanství. 1931 přijal C. nabídku místa mimořádného profesora a přednosty farmakologického ústavu na Washingtonově univerzitě v Saint Louis, kam ho manželka následovala a kde se jim narodil syn Carl Thomas C. (* 1936).

Poté, co objevili „cyklus karbohydrátů“, chtěli sledovat každý krok tohoto cyklu na molekulární úrovni. Věděli, že glukóza se účinkem enzymů mění v ester zvaný glukóza-6-fosfát (G-6–P), jehož místo je někde na dvousměrné metabolické dráze mezi glukózou a glykogenem. Z bilančních studií s adrenalinem věděli, že tvorba prekurzoru laktátu z glykogenu, hromadícího se ve svalu, je provázena úbytkem anorganického fosfátu. Prvním výtěžkem jejich pokusů se žabími svaly byla identifikace 5’-adenylové kyseliny jako aktivátora reakce – předzvěst poznání regulace metabolických procesů alosterickou aktivací příslušných enzymů. 1935 po změně postupu G-6–P chyběl, zato se objevila dosud nikdy nezaznamenaná fosfátová sloučenina. C. vyslovil domněnku, že touto záhadnou látkou musí být ester – prchavý meziprodukt mezi glykogenem a G-6–P, tvořený ve svalové tkáni z glykogenu neznámým enzymem, a že tento ester se v předcházejících pokusech vždy stihl proměnit v G-6–P, dříve než byl odhalen; nazvali jej glukóza-1–fosfátem (G-1–P; později se v celém světě ujalo i označení „Cori ester“). 1937 potvrdili spolu s S. P. Colowickem jeho strukturu syntézou a prokázali, že se uvolňuje reakcí glykogenu s anorganickým fosfátem. Další dva roky věnovali úsilí o syntézu glykogenu. Zjistili, že fosforylázovou reakci lze obrátit přidáním malého množství glykogenu; prokázali tak potřebu roznětky v syntéze polysacharidu. Veřejné předvedení syntézy glykogenu se konalo 12. 4. 1939.

Další pokrok bádání vyžadoval příslušný enzym (fosforylázu) v čisté podobě. Zaměřili se tedy na studium fosforylázy a zjistili, že jejím působením vzniká z G-1–P polysacharid nikoli větvený jako glykogen, nýbrž nevětvený jako škrob. Poté našli v játrech „rozvětvovací enzym“ katalyzující připojení glukózových zbytků a v kombinaci s fosforylázou vytvářející strukturu v podstatě totožnou se strukturou glykogenu. S A. A. Greenovou rozlišili dvě formy svalové fosforylázy – a (vždy vysoce aktivní) a b (aktivní jen v přítomnosti kyseliny adenylové).

Vedle ústavu farmakologie vedl C. od 1942 i ústav biochemie. 1944 byl jmenován řádným profesorem. 1946 přešel C. jako přednosta na ústav biochemie, kam směřovali nejlepší světoví odborníci (H. Kalckar, S. Ochoa, M. Cohnová aj.) 1947 byla Coriovým jako třetí manželské dvojici v historii (po Curieových a Joliot-Curieových) udělena Nobelova cena za jejich objev průběhu katalytické přeměny glykogenu. O finanční odměnu se podělili napůl s argentinským fyziologem B. A. Houssayem, objevitelem významu hormonů předního laloku hypofýzy pro metabolismus sacharidů.

V říjnu 1957 C. ovdověl, 1960 se oženil s Anne Fitz-Gerald Jonesovou. 1966–84 působil jako hostující profesor na lékařské fakultě Harvardovy univerzity a v laboratoři pro výzkum enzymů Massachusettské všeobecné nemocnice. Po válce pokračoval v dalších výzkumech glykogenu, ale také např. léčby cukrovky. V posledním období psal recenze, životopisné články, autobiografický esej Volání vědy (The Call of Science) i filozofické úvahy o jejím poslání. Aktivní byl až do 1983, kdy ho postihl srdeční záchvat. Pohřben je spolu s manželkou Gerty na hřbitově Mount Auburn v Cambridge (Massachusetts, USA).

D: výběr: Zur Physiologie und Pharmakologie der Reizerzeugung am Herzen, in: Pflügers Archiv für Geschichte der Physiologie č. 184, 1920, s. 272n.; Über den Gehalt des menschlichen Blutserums an Komplement und Normalambozeptor für Hammelblutkörperchen, in: Zeitschrift für Immunitätsforschung 29, 1920, s. 445n. (s G. [T.] Radnitzovou); The influence of insulin and epinephrine on the lactic acid content of blood and tissues, in: Journal of Biological Chemistry (dále J. Biol. Chem.) č. 63, 1925, s. 253n.; in tamtéž, The carbohydrate metabolism of tumors… I–II, in: č. 64–65, 1925, s. 11n. a 397n. (s G. T. Coriovou – dále GTC); The fate of sugar in the animal body I–VIII, in: tamtéž, č. 66–76, 1925–28; The mechanism of epinephrine action I–II. The influence of epinephrine on the carbohydrate metabolism of fasting rats, with a note on new formation of carbohydrates, in: tamtéž, č. 79, 1928, s. 309n. (s GTC); Glycogen formation in the liver from d- and l-lactic acid, in: tamtéž, č. 81, 1929, s. 389n. (s GTC); A method for the determination of hexosemonophosphate in muscle, in: tamtéž, č. 94, 1931, s. 561n. (s GTC); Mammalian carbohydrate metabolism, in: Physiological Review 11, 1931, s. 143n.; Changes in hexosephosphate, glycogen and lactic acid during contraction and recovery of mammalian muscle, in: J. Biol. Chem., č. 99, 1933, s. 493n. (s GTC); The formation of hexosephosphate esters in frog muscle, in: tamtéž č. 116, 1936, s. 119n. (s GTC); Resynthesis of muscle glycogen from hexosemonophosphate, in: tamtéž č. 120, 1937, s. 193n. (s GTC a A. H. Hegnauerem); The isolation and synthesis of glucose-1–phosphoric acid, in: tamtéž č. 121, 1937, s. 465n. (se S. P. Colowickem a GTC); The action of nucleotides in the disruptive phosphorylation of glycogen, in: tamtéž č. 123, 1938, s. 381n. (s GTC a S. P. Colowickem); The activating effect of glycogen on the enzymatic synthesis of glycogen from glucose-1-phosphate, in: tamtéž č. 131, 1939, s. 397n. (s GTC); The synthesis of a polysaccharide from glucose-1–phosphate in muscle extract, in: Science 89, 1939, s. 464n. (s G. Schmidtem a GTC); X-ray diffraction studies of synthetic polysaccharides, in: J. Biol. Chem. č. 140, 1941, s. 111 (s R. S. Bearem); Crystalline muscle phosphorylase I–IV, in: tamtéž č. 142–151, 1942–43 (s A. A. Greenovou a GTC); Isolation and crystallization of d-glyceraldehyde-3–phosphate dehydrogenase from rabbit muscle, in: tamtéž č. 159, 1945, s. 565n. (s GTC a M. W. Steinem); Polysaccharide phosphorylase, in: Les Prix Nobel en 1947, Stockholm 1949, s. 216n. (s GTC); Purification of the hyperglycemic-glycogenolytic factor from insulin and from gastric mucosa, in: J. Biol. Chem. č. 180, 1949, s. 825n. (s E. W. Sutherlandem, R. Haynesem a N. S. Olsenem); Effect of hyperglycemic- glycogenolytic factor and epinephrine on liver phosphorylase, in: tamtéž č. 188, 1951, s. 531n. (s E. W. Sutherlandem); Glucose-6–phosphatase of the liver in glycogen storage disease, in: tamtéž č. 199, 1952, s. 661n. (s GTC); The prosthetic group of phosphorylase, in: Proceedings National Academy of Science USA 43, 1957, s. 547n. (s B. Illingworthovou); Studies of tissue permeability. VI. The penetration and phosphorylation of 2–deoxyglucose in the diaphragm of diabetic rats, in: J. Biol. Chem. č. 235, 1960, s. 3070n. (s D. M. Kipnisem); The call of science, in: Annual Review of Biochemistry 38, 1969, s. 1n.; Complementation studies of lethal alleles in the mouse causing deficiencies of glucose-6–phosphatase, tyrosine aminotransferase, and serine dehydratase, in: Proceedings of National Academy of Science USA 71, 1974, s. 825n. (se S. Gluecksohn-Waelschovou, M. B. Schiffmanem a J. Thorndikem); Complementation of gene deletions by cell hybridization, in: tamtéž 78, 1981, s. 479n. (se S. Gluecksohn-Waelschovou, H. P. Klingerem, L. Pickem, S. L. Schlagmanem, L. S. Teicherem a H.-F. Wang Changem); Correction of a genetically caused enzyme defect by somatic cell hybridization, in: tamtéž 80, 1983, s. 6611n. (se S. Gluecksohn-Waelschovou, P. A. Shawem a C. Robinsonem).

L: S. Dvořák, Rod Františka Martina Pelcla, Genealogická studie, 1934, s. 89, 91; H. Theorell, The 1947 Prize for Physiology and Medicine, in: Les Prix Nobel en 1947, Stockholm 1949; G. McCue, Cori + Cori = Nobel Prize, in: Science Illustrated 3, 1948, s. 19n., 70; B. Houssay, Carl F. and Gerty Cori, in: Biochimica et Biophysica Acta 20, 1956, s. 11n.; I. Asimov, C., in: Asimov’s Biographical Encyclopedia of Science and Technology, Garden City, 1972, s. 659; H. M. Kalckar, The isolation of C.-ester, „the Saint Louis gateway“ to a first approach of a dynamic formulation of macromolecular biosynthesis, in: Selected Topics in the History of Biochemistry, G. Semenza (ed.), Personal Recollections (Comprehensive Biochemistry) 35, 1983, s. 1n.; J. T. Edsall, C. F. C. (1896–1984), in: American Philosophical Society Yearbook, 1985, s. 109n.; S. Ochoa, C. F. C. 1896–1984, in: Trends of Biochemical Science 10, 1985, s. 147; P. Randle, C. F. C., in: Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society 32, 1986, s. 67n.; (anonym), C., in: T. Wasson (ed.), Nobel Prize Winners, An H. W. Wilson Biographical Dictionary, New York 1987, s. 216n.; A. Kornberg, For the Love of Enzymes, Cambridge, Mass. 1989; J. Havránek, Pražané C. – laureáti Nobelovy ceny, in: Vesmír 69, 1990, 8, s. 467; J. A. Miller, C. F. C. and G. T. C. 1947, in: F. N. Magill (ed.), The Nobel Prize Winners, Physiology or Medicine, 2, Pasadena, Englewood Cliff s 1991, s. 550n.; M. Cohn, C. F. C., in: National Academy of Sciences, Biographical Memoirs 61, 1992, s.79n.; D. Sprinkle, C. F. C., 1896–1984, Austro-Hungarian-born American Biochemist, in: E. McMurray (ed.), Notable Twentieth-Century Scientists I, Detroit 1995, s. 400n.; A. J. Ihde, C., C. F. (5 Dec. 1896–20 Oct. 1984), and Gerty Theresa Radnitz C. (15 Aug. 1896–26 Oct. 1957), in: American National Biography 5, New York, Oxford, 1999, s. 513n.; P. Čech, Praha – Evropské město kultury roku 2000 nezná rodný dům nositele Nobelovy ceny C. F. C.!, in: Praktický lékař 80, 2000, 7, s. 409n.; týž, Od Františka Martina Pelcla k Nobelově ceně, in: J. Tydlitát (ed.), František Martin Pelcl, Sborník příspěvků z odborného semináře, 2001, s. 43n.; týž, Manželé C., pražští rodáci s Nobelovou cenou, in: ČLČ 140, 2001, 1, s. 26n.; týž, Rodovniški pregled Lipičevih prednikov in potomcev, in: Z. Zupanič Slavec (ed.), Dr. Fran Viljem Lipič, Osnovne značilnosti dipsobiostatike, Ljubljana 2005, s.111n.; P. Anderson, C. F. C., 1982, oral history interview, in: Washington University School of Medicine Oral History Project, St. Louis 2006.

P: zápis narození s připsaným záznamem sňatku („odd. Vien (sic) u sv. Josefa VI. 5/8 20. s Dr. Radnitz Gertl Theresia. No 1080“) v Knize narozených u sv. Apolináře (Archiv hl. m. Prahy, AP N 65, pag. 317, č. post. 3482); zápis rigoróz pražské německé lékařské fakulty (Archiv UK, Hauptprotokolle der Rigorosen 1903–1923; zápis promoce v matrice doktorů pražské německé univerzity (Archiv UK, Matrik der Doktoren 1904/05–1923/24, pag. 487).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Čech