Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky COUDENHOVE Max Julius 17.12.1865-3.7.1928

{{Infobox - osoba
| jméno = Max Julius COUDENHOVE
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.12.1865
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
| datum úmrtí = 3.7.1928
| místo úmrtí = Bad Kissingen (Německo)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
}}
'''COUDENHOVE, Max Julius''', ''* 17. 12. 1865 Vídeň (Rakousko), † 3. 7. 1928 Bad Kissingen (Německo), úředník, místodržitel''

Pocházel z rodu říšských hrabat, otec byl Theophil C.
(1803–1880), bratr Karl Maria C. (1855–1913). Maturoval
na vídeňském Akademickém gymnáziu a absolvoval právnickou
fakultu tamtéž. 1887 se stal okresním hejtmanem v Hranicích
na Moravě, 1896 místodržitelským radou na moravském
místodržitelství v Brně, v lednu 1908 byl jmenován
dvorním radou ministerstva vnitra a 1908–15 působil v čele
zemského prezidia Slezského vévodství, kde se osvědčil uvážlivostí
a střízlivostí pohledu na poměry v zemi, a to zejména
v oblasti národnostní a sociální. Patřil k oblíbeným správním
byrokratům ministerského předsedy K. Stürgkha, jemuž vyhovoval
věrností ideji státního centralismu a dynastii, jakož
i skepsí k nacionálním aspiracím jednotlivých národů a národností
v říši. Na počátku 1915 byl povolán jako viceprezident
k Nejvyššímu správnímu soudnímu dvoru do Vídně.
Poté co pod tlakem Nejvyššího armádního velitelství musel
kníže F. Thun-Hohenstein rezignovat na místodržitelský úřad
v Českém království a armáda usilovala dosadit na jeho místo
vojáka, využil premiér Stürkgh všech prostředků, aby místodržitelskou
funkci obsadil civilistou. Za dané situace se proto
C. jevil jako dostatečně loajální, zkušený, znalý a proněmecký.
Na jaře 1915 nastoupil C. v Praze ve ztížené pozici,
protože ho sledovalo armádní velení, s nímž musel vycházet,
a současně byl především vládním úředníkem a reprezentantem
státní moci, která na straně Čechů, ale i Němců ve válce
ztrácela respekt. Nadto se musel vyrovnat s komplikujícími
se nacionálními problémy v zemi. Získal-li jistou autoritu
na německé straně, setkával se na druhé straně od počátku
s nedůvěrou a v uvolněné atmosféře za císaře Karla dokonce
s nevraživostí až nenávistí českého národa. C. postoj byl
přitom více státotvorný než germanofilský. Vůči Čechům
se snažil podle svého mínění postupovat umírněně. Na podzim
1918 byl už českou stranou zcela ignorován a po svém
pádu a po vzniku ČSR stíhán pomluvami tisku i odborné
veřejnosti. Za těchto okolností prostřednictvím publicisty
K. F. Nowaka právně zpochybňoval říjnový státní převrat
v českých zemích. V době svého letního pobytu v lázních
podlehl náhlé srdeční příhodě.

Od 1889 byl ženatý s hraběnkou Marií Amalií Taaffeovou
(1866–1928), v Čechách přezdívanou „černá Máry“ a navzdory
aktivitě v dobročinných válečných korporacích českým
národem značně nenáviděnou pro vyhraněné německé
smýšlení. Měli syna Eduarda C. (1890–1964), rakouského
vládního úředníka, který se oženil s Hildegardou Kheilovou
z Eichenthurnu (1890–1967) a měl s ní dcery Marii Gabriellu
(* 1916) a Henriettu Louisu (1918–1996). Místo C.
úmrtí bývá v literatuře uváděno chybně.

'''L:''' K. F. Nowak, Pád dvou císařství, 1931, s. 287n.; Gothaisches genealogisches
Taschenbuch, 1942, s. 145; BL 1, s. 211n.; J. Opočenský, Konec monarchie
rakousko-uherské, 1928, s. 733n.; Z. V. Tobolka, Můj deník z první
světové války (ed. M. Kučera), 2007, s. 200n; ÖBL 1, s. 156n.

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

[[Kategorie:1865]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:1928]]
[[Kategorie:Kissingen]]