CRKAL Viluš 6.4.1884-1946: Porovnání verzí

Z Personal
(CRKAL_Vilém_6.4.1884-1946)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Vilém CRKAL
+
| jméno = Viluš CRKAL
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 6.4.1884
 
| datum narození = 6.4.1884
| místo narození =  
+
| místo narození = Žleby u Čáslavi
 
| datum úmrtí = 1946
 
| datum úmrtí = 1946
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Paříž (Francie)
 
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní
 
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní
 
45- Voják nebo partyzán
 
45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vilém CRKAL
+
}}
 +
'''CRKAL, Viluš''' ''(vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil
 +
se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské
 +
strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře.
 +
Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil
 +
v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře
 +
1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu,
 +
kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské
 +
sekce. O výstavě dopisoval do ''Národních listů'', s nimiž
 +
externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal
 +
ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi
 +
R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal
 +
jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval
 +
v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži
 +
J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem
 +
Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de
 +
Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného
 +
výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem
 +
ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou
 +
představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval
 +
od ledna 1915 jako šéfredaktor revue ''L’Indépendence tchèque''.
 +
V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní
 +
rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu
 +
pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru
 +
kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního
 +
svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem
 +
R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento
 +
orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském
 +
hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance
 +
J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem
 +
I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst
 +
vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem,
 +
náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu
 +
přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé.
 +
S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář
 +
v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady
 +
československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel
 +
v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval
 +
později ve prospěch protisovětské intervence a jako
 +
francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické
 +
vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie,
 +
obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového
 +
života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako
 +
podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn
 +
v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění
 +
krátce po osvobození podlehl.
 +
 
 +
'''L:''' V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim;
 +
J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916,
 +
1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968,
 +
s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje
 +
1914–18, 1993, s. 19.
 +
 
 +
'''P:''' korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských
 +
krajanských pramenů o V. C.), archiv autora.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]]
 
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]]
Řádka 16: Řádka 75:
  
 
[[Kategorie:1884]]
 
[[Kategorie:1884]]
 +
[[Kategorie:Žleby]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:1946]]
 +
[[Kategorie:Paříž]]

Verze z 11. 11. 2016, 16:41

Viluš CRKAL
Narození 6.4.1884
Místo narození Žleby u Čáslavi
Úmrtí 1946
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání

40- Hospodářství - ostatní

45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79256

CRKAL, Viluš (vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje

Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře. Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře 1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu, kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské sekce. O výstavě dopisoval do Národních listů, s nimiž externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval od ledna 1915 jako šéfredaktor revue L’Indépendence tchèque. V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem, náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé. S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval později ve prospěch protisovětské intervence a jako francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie, obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění krátce po osvobození podlehl.

L: V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim; J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916, 1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 19.

P: korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských krajanských pramenů o V. C.), archiv autora.

Martin Kučera