CRKAL Viluš 6.4.1884-1946: Porovnání verzí
(CRKAL_Vilém_6.4.1884-1946) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Viluš CRKAL |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.4.1884 | | datum narození = 6.4.1884 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Žleby u Čáslavi |
| datum úmrtí = 1946 | | datum úmrtí = 1946 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Paříž (Francie) |
| povolání = 40- Hospodářství - ostatní | | povolání = 40- Hospodářství - ostatní | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''CRKAL, Viluš''' ''(vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil | ||
+ | se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské | ||
+ | strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře. | ||
+ | Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil | ||
+ | v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře | ||
+ | 1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu, | ||
+ | kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské | ||
+ | sekce. O výstavě dopisoval do ''Národních listů'', s nimiž | ||
+ | externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal | ||
+ | ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi | ||
+ | R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal | ||
+ | jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval | ||
+ | v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži | ||
+ | J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem | ||
+ | Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de | ||
+ | Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného | ||
+ | výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem | ||
+ | ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou | ||
+ | představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval | ||
+ | od ledna 1915 jako šéfredaktor revue ''L’Indépendence tchèque''. | ||
+ | V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní | ||
+ | rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu | ||
+ | pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru | ||
+ | kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního | ||
+ | svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem | ||
+ | R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento | ||
+ | orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském | ||
+ | hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance | ||
+ | J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem | ||
+ | I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst | ||
+ | vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem, | ||
+ | náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu | ||
+ | přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé. | ||
+ | S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář | ||
+ | v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady | ||
+ | československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel | ||
+ | v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval | ||
+ | později ve prospěch protisovětské intervence a jako | ||
+ | francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické | ||
+ | vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie, | ||
+ | obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového | ||
+ | života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako | ||
+ | podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn | ||
+ | v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění | ||
+ | krátce po osvobození podlehl. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim; | ||
+ | J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916, | ||
+ | 1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, | ||
+ | s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje | ||
+ | 1914–18, 1993, s. 19. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských | ||
+ | krajanských pramenů o V. C.), archiv autora. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | [[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | ||
Řádka 16: | Řádka 75: | ||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
+ | [[Kategorie:Žleby]] | ||
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
+ | [[Kategorie:Paříž]] |
Verze z 11. 11. 2016, 16:41
Viluš CRKAL | |
Narození | 6.4.1884 |
---|---|
Místo narození | Žleby u Čáslavi |
Úmrtí | 1946 |
Místo úmrtí | Paříž (Francie) |
Povolání |
40- Hospodářství - ostatní 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79256 |
CRKAL, Viluš (vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje
Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře. Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře 1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu, kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské sekce. O výstavě dopisoval do Národních listů, s nimiž externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval od ledna 1915 jako šéfredaktor revue L’Indépendence tchèque. V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem, náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé. S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval později ve prospěch protisovětské intervence a jako francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie, obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění krátce po osvobození podlehl.
L: V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim; J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916, 1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 19.
P: korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských krajanských pramenů o V. C.), archiv autora.
Martin Kučera