Verze z 12. 10. 2019, 11:13, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

CRKAL Viluš 6.4.1884-1946

Z Personal
Viluš CRKAL
Narození 6.4.1884
Místo narození Žleby u Čáslavi
Úmrtí 1946
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 40- Hospodářství - ostatní
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 468-469

CRKAL, Viluš (vl. jm. Vilém Antonín Hypolit), * 6. 4. 1884 Žleby u Čáslavi, † ? 1946 Paříž (Francie), obchodník, novinář, účastník 1. odboje

Pocházel z rodiny obchodního zprostředkovatele. Vyučil se obchodním příručním v Čáslavi, vstoupil do mladočeské strany a orientoval se na novoslovanský program K. Kramáře. Stal se obchodním cestujícím a za balkánských válek navštívil v této funkci několikrát jihoslovanské země. Na jaře 1914 odjel do Lyonu na evropskou hospodářskou výstavu, kde na přímluvu K. Kramáře vedl české oddělení rakouskouherské sekce. O výstavě dopisoval do Národních listů, s nimiž externě spolupracoval již dříve. Po vypuknutí války zůstal ve Francii a okamžitě adresoval otevřený dopis prezidentovi R. Poincarému o Češích jako spřáteleném národě, čímž získal jistou pozici v pařížské krajanské kolonii. Reprezentoval v ní opozici proti prvnímu předsedovi České kolonie v Paříži J. Hoffmannovi-Krátkému. V říjnu 1914 se stal třetím jednatelem Comité de la Colonie et des Volontaires Tchèques de Paris. V prosinci 1914 byl zvolen místopředsedou přípravného výboru koordinační národní rady krajanů v čele s agentem ruské vlády S. Koníčkem-Horským. Přijal carofilskou představu o vedení zahraničního odboje, kterou uplatňoval od ledna 1915 jako šéfredaktor revue L’Indépendence tchèque. V únoru byl zvolen tiskovým sekretářem Koníčkovy Národní rady obcí česko-slovenských a redigoval její manifest. V březnu pod vlivem demokratických sil ztratil členství ve výboru kolonie a v dubnu se musel podřídit usnesení Ústředního svazu českých spolků ve Švýcarsku, jež mířilo proti Koníčkově iniciativě. Přesto nadále zůstával členem jeho Národní rady, již za předsedovy nepřítomnosti řídil spolu s novinářem R. Klepalem a V. Koníčkovou. V červenci 1915 však tento orgán podlehl stoupencům T. G. Masaryka v krajanském hnutí. Od podzimu 1915 se C. stal spolupracovníkem poslance J. Düricha, v jehož doprovodu byl 23. 6. 1916 s poručíkem I. Štafl em a s vědomím francouzských vojenských míst vyslán do Ruska. Dürich ho jmenoval svým osobním tajemníkem, náležel k jeho štábu, ale zároveň se po příjezdu do Petrohradu přihlásil do služeb francouzského vojenského atašé. S V. Štěpánkem založil Československou tiskovou kancelář v Rusku a byl jmenovaným členem Dürichovy Národní rady československé na Rusi, s nadporučíkem F. Králem doprovázel v dubnu 1917 Düricha do Kyjeva. Na Ukrajině se angažoval později ve prospěch protisovětské intervence a jako francouzský zpravodaj zůstal při ukrajinské nacionalistické vládě až do konce války. Počátkem 1919 se vrátil do Francie, obchodoval mořskými výrobky a účastnil se krajanského spolkového života. Po sňatku užíval jména Victor Darras. Jako podporovatel pařížského hnutí odporu byl 1941–45 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkům věznění krátce po osvobození podlehl.

L: V. Vojtěch, Česká kolonie pařížská v našem odboji, 1927 (separát), passim; J. Boháč, Kronika československé legie ve Francii. Rota Nazdar 1914–1916, 1938, s. 24n.; K. Pichlík, Zahraniční odboj 1914–1918 bez legend, 1968, s. 73n.; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 19.

P: korespondence M. Kučery s J. Máníčkem z Francie (výpisy z pařížských krajanských pramenů o V. C.), archiv autora.

Martin Kučera