CRUGERIUS Georgius 6.11.1608-9.3.1671: Porovnání verzí

Z Personal
(CRUGERIUS_Georg_6.11.1608-9.3.1671)
 
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Georg CRUGERIUS
+
| jméno = Georgius CRUGERIUS
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 6.11.1608
 
| datum narození = 6.11.1608
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 9.3.1671
 
| datum úmrtí = 9.3.1671
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Litoměřice
| povolání = 53- Historik
+
| povolání = 53- Historik<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />61- Pedagog<br />50- Náboženský publicista<br />
49- Náboženský nebo církevní činitel
+
61- Pedagog
+
50- Náboženský publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Georg CRUGERIUS
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 471
 +
}}
 +
'''CRUGERIUS, Georgius''' ''(též KRUGER, Jiří), * 6. 11. 1608 Praha, † 9. 3. 1671 Litoměřice, jezuita, dějepisec, básník''
 +
 
 +
Svůj život spojil už v mládí s jezuitským řádem, do kterého
 +
vstoupil v sedmnácti letech v Brně. Řád mu umožnil studovat
 +
filozofii a teologii v Olomouci a ve Vratislavi (dnes Wrocław,
 +
Polsko). Poté působil v několika jezuitských kolejích,
 +
především v Litoměřicích, Uherském Hradišti, kde vykonával
 +
funkci rektora, v Jičíně a v Hradci Králové. V průběhu
 +
40. let se spřátelil s jezuitským učencem a českým vlastencem
 +
Bohuslavem Balbínem a s dalšími osobnostmi z jeho okruhu,
 +
např. s Tomášem Pešinou z Čechorodu. Ten pravděpodobně
 +
také zprostředkoval vydávání jeho díla v Litomyšli u Jana Arnolta
 +
z Dobroslavína. Uvedení přátelé C. respektovali jako
 +
znalce české minulosti, spojoval je s ním odmítavý názor
 +
na husitství a reformaci. Přes vzájemnou spolupráci a přátelské
 +
vazby však kritizovali C. badatelský postup jako nepřehledný
 +
a neprůkazný. C. se svými historickými publikacemi
 +
snažil zdůraznit historický význam katolického náboženství
 +
v českých dějinách a současně uchovat v širším povědomí
 +
slavné činy Čechů z minulosti. Jeho nejvýznamnější prací
 +
bylo dvanáctisvazkové dílo ''Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae''
 +
''inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum''
 +
''Moraviae et Silesiae'' (Svatý prach. Posvátné paměti
 +
slavného Království českého a jeho vznešených součástí Moravy
 +
a Slezska). Jednalo se o svého druhu soubor kalendářových
 +
záznamů z minulosti řazených bez vnitřní souvislosti.
 +
Jednotlivé svazky díla obsahovaly vždy jeden kalendářní měsíc
 +
a ke každému dni daného měsíce byly uvedeny události
 +
různého významu i historické průkaznosti. C. stačil za svého
 +
života vydat osm a k vydání připravit deset svazků. Poslední
 +
dva díly uspořádal podle C. záměrů B. Balbín a vydal je téměř
 +
sto let po autorově smrti jezuita M. Krammer. Vedle historických
 +
údajů obsahovalo toto dílo i původní básně k oslavě
 +
významných historických osobností. Ostatní C. historické
 +
i genealogické práce (např. ''Raritates ordinis s. Benedikti''; ''Syllabus''
 +
''sanctorum et beatorum Bohemiae''; ''Fasti Ryzembergici''; ''Flori''
 +
''Austrio-Bohemici pars I. sive Compendium rerum gestarum in''
 +
''inclyto regno Bohemiae''; ''Adversaria ad res Bohemicas plurimum''
 +
''facientia'') zůstaly většinou v rukopise a objevily se z nich jen
 +
ukázky v edicích věnovaných české barokní tvorbě.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: Č. Zíbrt, Bibliografie české historie 2, 1902, s. 529, 534; Sacri
 +
pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium
 +
eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae 1–8, 1667–71, 9, 1672, 10,
 +
1676, 11–12 (ed. M. Krammer), 1767.
 +
 
 +
'''L:''' M. A. Voigt, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae 1, 1774; F. M. Pelcl,
 +
Böhmische, mährische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem
 +
Orden der Jesuiten, 1786; F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber,
 +
1830; J. V. Šimák, Zpráva o literární pozůstalosti B. Balbína,
 +
uložené v knihovnách kanonie strahovské a Muzea království českého,
 +
in: Věstník ČAVU 24, 1915; Z. Kalista, České baroko, 1941; J. P. Kučera –
 +
J. Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, 1983; Kutnar, s. 110;
 +
LČL 2/2, s. 1006n.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/120540 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Pavla Vošahlíková
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
Řádka 20: Řádka 77:
  
 
[[Kategorie:1608]]
 
[[Kategorie:1608]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1671]]
 
[[Kategorie:1671]]
 +
[[Kategorie:Litoměřice]]

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:16

Georgius CRUGERIUS
Narození 6.11.1608
Místo narození Praha
Úmrtí 9.3.1671
Místo úmrtí Litoměřice
Povolání 53- Historik
49- Náboženský nebo církevní činitel
61- Pedagog
50- Náboženský publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 471
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44193

CRUGERIUS, Georgius (též KRUGER, Jiří), * 6. 11. 1608 Praha, † 9. 3. 1671 Litoměřice, jezuita, dějepisec, básník

Svůj život spojil už v mládí s jezuitským řádem, do kterého vstoupil v sedmnácti letech v Brně. Řád mu umožnil studovat filozofii a teologii v Olomouci a ve Vratislavi (dnes Wrocław, Polsko). Poté působil v několika jezuitských kolejích, především v Litoměřicích, Uherském Hradišti, kde vykonával funkci rektora, v Jičíně a v Hradci Králové. V průběhu 40. let se spřátelil s jezuitským učencem a českým vlastencem Bohuslavem Balbínem a s dalšími osobnostmi z jeho okruhu, např. s Tomášem Pešinou z Čechorodu. Ten pravděpodobně také zprostředkoval vydávání jeho díla v Litomyšli u Jana Arnolta z Dobroslavína. Uvedení přátelé C. respektovali jako znalce české minulosti, spojoval je s ním odmítavý názor na husitství a reformaci. Přes vzájemnou spolupráci a přátelské vazby však kritizovali C. badatelský postup jako nepřehledný a neprůkazný. C. se svými historickými publikacemi snažil zdůraznit historický význam katolického náboženství v českých dějinách a současně uchovat v širším povědomí slavné činy Čechů z minulosti. Jeho nejvýznamnější prací bylo dvanáctisvazkové dílo Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae (Svatý prach. Posvátné paměti slavného Království českého a jeho vznešených součástí Moravy a Slezska). Jednalo se o svého druhu soubor kalendářových záznamů z minulosti řazených bez vnitřní souvislosti. Jednotlivé svazky díla obsahovaly vždy jeden kalendářní měsíc a ke každému dni daného měsíce byly uvedeny události různého významu i historické průkaznosti. C. stačil za svého života vydat osm a k vydání připravit deset svazků. Poslední dva díly uspořádal podle C. záměrů B. Balbín a vydal je téměř sto let po autorově smrti jezuita M. Krammer. Vedle historických údajů obsahovalo toto dílo i původní básně k oslavě významných historických osobností. Ostatní C. historické i genealogické práce (např. Raritates ordinis s. Benedikti; Syllabus sanctorum et beatorum Bohemiae; Fasti Ryzembergici; Flori Austrio-Bohemici pars I. sive Compendium rerum gestarum in inclyto regno Bohemiae; Adversaria ad res Bohemicas plurimum facientia) zůstaly většinou v rukopise a objevily se z nich jen ukázky v edicích věnovaných české barokní tvorbě.

D: soupis in: Č. Zíbrt, Bibliografie české historie 2, 1902, s. 529, 534; Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae 1–8, 1667–71, 9, 1672, 10, 1676, 11–12 (ed. M. Krammer), 1767.

L: M. A. Voigt, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae 1, 1774; F. M. Pelcl, Böhmische, mährische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, 1786; F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, 1830; J. V. Šimák, Zpráva o literární pozůstalosti B. Balbína, uložené v knihovnách kanonie strahovské a Muzea království českého, in: Věstník ČAVU 24, 1915; Z. Kalista, České baroko, 1941; J. P. Kučera – J. Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, 1983; Kutnar, s. 110; LČL 2/2, s. 1006n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková