CUHRA Jaroslav 13.9.1904-10.7.1974: Porovnání verzí

Z Personal
(CUHRA_Jaroslav_13.9.1904-10.7.1974)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.9.1904
 
| datum narození = 13.9.1904
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Čestice u Volyně
 
| datum úmrtí = 10.7.1974
 
| datum úmrtí = 10.7.1974
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Karlovy Vary
 
| povolání = 29- Stavař
 
| povolání = 29- Stavař
 
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
 
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jaroslav CUHRA
+
}}
 +
'''CUHRA, Jaroslav''', ''* 13. 9. 1904 Čestice u Volyně, † 10. 7. 1974 Karlovy Vary, architekt, politik''
 +
 
 +
Syn zemědělského správce Josefa C. Vystudoval Českou státní
 +
průmyslovou školu stavitelskou v Plzni a Vysokou školu
 +
architektury a pozemního stavitelství v Praze (ing. arch.
 +
1931). Od 1933 pracoval na Zemském úřadu v Praze. Projektoval
 +
řadu především sakrálních staveb, z nichž byla zcela
 +
realizována kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny na Čáslavsku
 +
(1938); spolu s J. Chomutovským byl autorem oltářů
 +
na Václavském náměstí a strahovském stadionu při I. celostátním
 +
sjezdu katolíků 1935. Na jaře 1936 stál v čele kolektivu,
 +
který připravil československou expozici na mezinárodní
 +
výstavě katolického tisku v Římě. Za první republiky
 +
se angažoval v různých katolických sdruženích (Svatováclavská liga, Česká liga akademická atp.), stal se členem třetího řádu sv. Františka, spolupracoval mj. s páterem Janem Evangelistou
 +
Urbanem. Za druhé světové války se aktivně účastnil
 +
odboje (skupiny Alex a ÚVOD, pomáhal též pravoslavnému
 +
faráři V. Petřekovi) i Pražského povstání, byl vyšetřován gestapem,
 +
C. bratr Josef zahynul 1942 v Osvětimi.
 +
 
 +
Po válce se C. stal poslancem Zemského národního výboru
 +
za ČSL a prezidiálním šéfem ministerstva techniky. Zasloužil
 +
se o výstavbu první penicilínky ve střední Evropě (Roztoky
 +
u Prahy), kriticky se ale vyjadřoval k navrženému dvouletému
 +
plánu. Působil v poradním sboru arcibiskupa Josefa Berana.
 +
Po únoru 1948 byl zbaven místa, v listopadu téhož roku zatčen,
 +
1950 pak odsouzen na 12 let žaláře za údajné plánování
 +
protikomunistického převratu. Vězněn byl v jáchymovských
 +
táborech i v tzv. pevných věznicích; amnestován až v květnu
 +
1960. Znovu zatčen v červnu 1961, tentokrát byl odsouzen
 +
(spolu s dalšími bývalými lidoveckými politiky Vojtěchem
 +
Jandečkou, Aloisem Janáčkem a Františkem Hoffmanem)
 +
na 8 let za údajné vytváření křesťansko-demokratické strany,
 +
dočkal se propuštění až v srpnu 1966. V červnu 1968 zorganizoval
 +
rekviem za oběti nacistického a komunistického násilí
 +
v pražské katedrále sv. Víta; skrytě se angažoval v pokusech
 +
o přetvoření ČSL v moderní křesťansko-demokratickou stranu.
 +
1969 ho soud rehabilitoval, na počátku normalizačního
 +
období byla rehabilitace zrušena. Pohřben je v Praze-Břevnově.
 +
Syn Jaroslav C. (* 1936) působil 1990–92 jako poslanec
 +
Federálního shromáždění za ČSL.
 +
 
 +
'''D:''' realizace – výběr: dočasný oltář u sochy sv. Václava na Václavském náměstí
 +
při katolickém sjezdu, 1935; náhrobek ministra F. Noska v Poříčí nad Sázavou,
 +
1937; kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny, 1938; projekty – výběr:
 +
kostel P. Marie v Praze-Strašnicích; kostel sv. Antonína Paduánského v Plzni-Skvrňanech; kostel sv. Václava v Plzni-Doudlevcích.
 +
 
 +
'''L:''' J. Cuhra, Příběh „procesu s křesťansko-demokratickou stranou“ z roku
 +
1961, 1997; týž, Brainwashing slouží lidu, in: Týden 9, 2002, č. 27, s. 66n.;
 +
týž, „Tak žádné strachy, Bůh je s námi…“, in: Perspektivy (příloha Katolického
 +
týdeníku), 2006, č. 3, s. 4; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich
 +
dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 82 (s chybou v místě narození); P. Kovařík,
 +
Klíč k pražským hřbitovům, 2001, s. 150; http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/
 +
praha/sporilov/cuhra.htm.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96053 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jaroslav Cuhra
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:29- Stavař]]
 
[[Kategorie:29- Stavař]]
Řádka 16: Řádka 74:
  
 
[[Kategorie:1904]]
 
[[Kategorie:1904]]
 +
[[Kategorie:Čestice]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:1974]]
 +
[[Kategorie:Karlovy Vary]]

Verze z 20. 9. 2018, 20:42

Jaroslav CUHRA
Narození 13.9.1904
Místo narození Čestice u Volyně
Úmrtí 10.7.1974
Místo úmrtí Karlovy Vary
Povolání

29- Stavař

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84965

CUHRA, Jaroslav, * 13. 9. 1904 Čestice u Volyně, † 10. 7. 1974 Karlovy Vary, architekt, politik

Syn zemědělského správce Josefa C. Vystudoval Českou státní průmyslovou školu stavitelskou v Plzni a Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze (ing. arch. 1931). Od 1933 pracoval na Zemském úřadu v Praze. Projektoval řadu především sakrálních staveb, z nichž byla zcela realizována kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny na Čáslavsku (1938); spolu s J. Chomutovským byl autorem oltářů na Václavském náměstí a strahovském stadionu při I. celostátním sjezdu katolíků 1935. Na jaře 1936 stál v čele kolektivu, který připravil československou expozici na mezinárodní výstavě katolického tisku v Římě. Za první republiky se angažoval v různých katolických sdruženích (Svatováclavská liga, Česká liga akademická atp.), stal se členem třetího řádu sv. Františka, spolupracoval mj. s páterem Janem Evangelistou Urbanem. Za druhé světové války se aktivně účastnil odboje (skupiny Alex a ÚVOD, pomáhal též pravoslavnému faráři V. Petřekovi) i Pražského povstání, byl vyšetřován gestapem, C. bratr Josef zahynul 1942 v Osvětimi.

Po válce se C. stal poslancem Zemského národního výboru za ČSL a prezidiálním šéfem ministerstva techniky. Zasloužil se o výstavbu první penicilínky ve střední Evropě (Roztoky u Prahy), kriticky se ale vyjadřoval k navrženému dvouletému plánu. Působil v poradním sboru arcibiskupa Josefa Berana. Po únoru 1948 byl zbaven místa, v listopadu téhož roku zatčen, 1950 pak odsouzen na 12 let žaláře za údajné plánování protikomunistického převratu. Vězněn byl v jáchymovských táborech i v tzv. pevných věznicích; amnestován až v květnu 1960. Znovu zatčen v červnu 1961, tentokrát byl odsouzen (spolu s dalšími bývalými lidoveckými politiky Vojtěchem Jandečkou, Aloisem Janáčkem a Františkem Hoffmanem) na 8 let za údajné vytváření křesťansko-demokratické strany, dočkal se propuštění až v srpnu 1966. V červnu 1968 zorganizoval rekviem za oběti nacistického a komunistického násilí v pražské katedrále sv. Víta; skrytě se angažoval v pokusech o přetvoření ČSL v moderní křesťansko-demokratickou stranu. 1969 ho soud rehabilitoval, na počátku normalizačního období byla rehabilitace zrušena. Pohřben je v Praze-Břevnově. Syn Jaroslav C. (* 1936) působil 1990–92 jako poslanec Federálního shromáždění za ČSL.

D: realizace – výběr: dočasný oltář u sochy sv. Václava na Václavském náměstí při katolickém sjezdu, 1935; náhrobek ministra F. Noska v Poříčí nad Sázavou, 1937; kaple sv. Prokopa v Nové Vsi u Leštiny, 1938; projekty – výběr: kostel P. Marie v Praze-Strašnicích; kostel sv. Antonína Paduánského v Plzni-Skvrňanech; kostel sv. Václava v Plzni-Doudlevcích.

L: J. Cuhra, Příběh „procesu s křesťansko-demokratickou stranou“ z roku 1961, 1997; týž, Brainwashing slouží lidu, in: Týden 9, 2002, č. 27, s. 66n.; týž, „Tak žádné strachy, Bůh je s námi…“, in: Perspektivy (příloha Katolického týdeníku), 2006, č. 3, s. 4; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 82 (s chybou v místě narození); P. Kovařík, Klíč k pražským hřbitovům, 2001, s. 150; http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/ praha/sporilov/cuhra.htm.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Cuhra

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=CUHRA_Jaroslav_13.9.1904-10.7.1974&oldid=104571“