CUKR Václav 16.10.1913-24.10.1989: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 473-474
 
}}
 
}}
 
'''CUKR, Václav''', ''* 16. 10. 1913 Praha, † 24. 10. 1989 North Palmerston (Nový Zéland), důstojník, odbojář''
 
'''CUKR, Václav''', ''* 16. 10. 1913 Praha, † 24. 10. 1989 North Palmerston (Nový Zéland), důstojník, odbojář''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 11:19

Václav CUKR
Narození 16.10.1913
Místo narození Praha
Úmrtí 24.10.1989
Místo úmrtí North Palmerston (Nový Zéland)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 473-474

CUKR, Václav, * 16. 10. 1913 Praha, † 24. 10. 1989 North Palmerston (Nový Zéland), důstojník, odbojář

Po studiu na reálce se vyučil automechanikem. 1932–34 absolvoval školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po jejím ukončení nastoupil k leteckému pluku 1, 1935–37 létal u školní letky Vojenského leteckého učiliště, od července 1937 přešel jako délesloužící k 85. bombardovací letce leteckého pluku 6.

Po německé okupaci a likvidaci československé branné moci se rozhodl odejít do exilu. 13. 6. 1939 přešel hranice do Polska a v Krakově vstoupil do československé vojenské skupiny. 27. 7. 1939 byl převezen spolu s dalšími československými vojáky na lodi Castelholm do Francie. Po vypuknutí druhé světové války byl zařazen k leteckému výcviku v Chartres, na frontu odešel 8. 3. 1940. Při pronásledování nepřátelského letadla se dostal 20. 4. až nad území tehdy neutrální Belgie, kde kvůli poruše motoru musel nouzově přistát a dostal se do internace, z níž byl propuštěn až po německém útoku na západní Evropu počátkem května 1940. Vrátil se zpět ke své stíhací skupině II/3, která byla v době jeho nepřítomnosti přezbrojena ze stíhaček Morane Saulnier MS-406 na modernější stroje Dewoitine D-520. V prudkých bojích s Němci nalétal celkem 45 operačních hodin a svými 8 sestřely (z toho 5 ve spolupráci) patřil k nejúspěšnějším československým letcům na francouzsko-německé frontě. 8. 6. 1940 byl vážně zraněn a jen se štěstím se mu podařilo ujít zajetí. Z nemocnice musel před nastupujícími německými jednotkami uprchnout a evakuoval se 24. 6. 1940 z přístavu Port Vendres s dalšími československými vojáky přes Gibraltar do Velké Británie.

Tam byl přijat do RAF a zařazen do nově zformované 310. československé stíhací perutě v Duxfordu. Absolvoval nejprve přeškolení na britské letouny u 6. operační výcvikové jednotky. Po návratu k 43. stíhací peruti bojoval ještě v době letecké bitvy o Anglii, pak přešel k 253. stíhací peruti. 23. 9. 1940 byl znovu sestřelen a musel nouzově přistát na letišti Biggin Hill. To spolu s ozývajícím se zraněním z Francie způsobilo, že po povýšení do hodnosti Pilot Officer musel opustit aktivní bojovou službu. Poté působil jako instruktor u 52. operační výcvikové jednotky v Debdenu. Od poloviny ledna 1943 se pak stal zalétávacím pilotem. 4. 8. 1943 se při testovacím letu srazil se svým mustangem se stíhacím letounem Spitfire. Podařilo se mu sice vyskočit, ale pro malou výšku se padák pořádně neotevřel a on utrpěl vážná zranění. S následky pádu se pak vyrovnával až do konce války.

Po návratu do vlasti musel v důsledku invalidity opustit československé letectvo, stal se ale místopředsedou obnoveného Svazu letců Republiky československé. Po únorovém převratu 1948, když získal informace o svém připravovaném zatčení, uprchl za hranice. Tam působil v Československém zpravodajském úřadu, pracoval proti novému komunistickému režimu v Československu, nejprve v Curychu a později v Německu. Po rozpuštění úřadu 1957 získal C. britské občanství a také nové jméno Vicky Eric Cooper, pod kterým emigroval 1959 na Nový Zéland. Tam žil až do své smrti. Za svou bojovou činnost obdržel řadu vyznamenání, mj. dvakrát Československý válečný kříž 1939, československou medaili Za chrabrost, československou medaili Za zásluhy I. stupně, Légion d’Honneur au grade de Chevalier a další.

D: S trikolorou Francie na letounu, 1946.

L: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 41n.; J. Rajlich, Na nebi sladké Francie: válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939–1945, 1, 2, 1998, passim; týž, Na nebi hrdého Albionu: válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1945, 1, 1999, passim.

P: Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, kvalifikační listiny V. C.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Němeček