Biografický slovník
CVĚTAJEVA Marina Ivanovna 8.10.1892-31.8.1941: Porovnání verzí
(CVĚTAJEVA_Marina_8.10.1892-31.8.1941) |
|||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Marina CVĚTAJEVA | + | | jméno = Marina Ivanovna CVĚTAJEVA |
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cvetajeva Marina.jpg |
| − | | datum narození = 8.10.1892 | + | | datum narození = 26.9./8.10.1892 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Moskva (Rusko) |
| datum úmrtí = 31.8.1941 | | datum úmrtí = 31.8.1941 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Jelabuga (Rusko) |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel |
| − | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 481-482 |
| + | }} | ||
| + | '''CVĚTAJEVA, Marina Ivanovna''' ''(též CVETAJEVA, CVĚTAJEVOVÁ, CVETAJEVOVÁ), * 26. 9./8. 10. 1892 Moskva (Rusko), † 31. 8. 1941 Jelabuga (Rusko), básnířka'' | ||
| − | + | Otec, profesor moskevské univerzity Ivan V. Cvětajev, byl | |
| + | klasickým filologem a historikem umění, matka klavíristkou. | ||
| + | V době gymnaziálních studií podnikla C. cesty do západoevropských | ||
| + | zemí. Debutovala 1910 básnickou sbírkou ''Večernij'' | ||
| + | ''albom (Večerní album).'' K říjnové revoluci 1917 zaujala | ||
| + | odmítavý postoj, manžel Sergej J. Efron (1893–1941), | ||
| + | za něhož se 1912 provdala, bojoval v občanské válce na straně | ||
| + | bílých. 1922 ho následovala spolu s dcerou Ariadnou | ||
| + | (1912–1975) do emigrace v Československu. Od 1. 8. 1922 | ||
| + | do 31. 10. 1925 žila v Praze a v nedalekém Jílovišti, v Černošicích | ||
| + | a Všenorech. Tam se 1925 narodil syn Georgij. Poté | ||
| + | přesídlila do Paříže, kde nadále pobírala finanční podporu | ||
| + | československého ministerstva zahraničních věcí. Doufala, | ||
| + | že ve Francii najde nové publikační možnosti a širší čtenářskou | ||
| + | obec, avšak po počátečním příznivém přijetí vznikl | ||
| + | mezi ní a kruhy udávajícími v emigraci tón napjatý vztah. | ||
| + | Projevil se i v negativních recenzích básnické sbírky ''Posle Rossii'' | ||
| + | (''Po Rusku'', 1928), poslední C. knihy vydané za života. Její | ||
| + | materiální situace se zhoršila po 1932, kdy zanikl pražský | ||
| + | ruský literární časopis ''Volja Rossii'', v němž do té doby stále | ||
| + | publikovala. Začala se proto více věnovat próze, kterou snadněji | ||
| + | uveřejňovala a za niž byla lépe honorována. Osamělost, | ||
| + | nouze, stesk po domově a duševní stísněnost z manželovy | ||
| + | spolupráce se sovětskou tajnou policií NKVD ji přiměly vrátit | ||
| + | se v červnu 1939 spolu se synem do SSSR, kam již 1937 | ||
| + | odjel manžel s dcerou. V Moskvě se jí nepodařilo existenčně | ||
| + | zakotvit, usadila se proto s rodinou v Bolševu u Moskvy a živořila | ||
| + | jako překladatelka. V druhé polovině roku 1939 byli | ||
| + | zatčeni dcera a manžel (zastřelen 16. 10. 1941), po německém | ||
| + | útoku na SSSR C. evakuovala do Jelabugy v Tatarstánu, | ||
| + | kde spáchala sebevraždu. Syn Georgij padl na frontě 1944. | ||
| + | |||
| + | Svou tvorbou se C. zařadila mezi nejpozoruhodnější básnické | ||
| + | zjevy ve světové poezii 20. století. Přirozené osobní | ||
| + | i umělecké odbojnosti a stálému střetávání s okolním světem | ||
| + | odpovídal rovněž osobitý styl její úderné, energické poezie. | ||
| + | Během let strávených v Praze a v jejím okolí vytvořila mj. | ||
| + | díla ''Poema gory (Poema hory)'' a ''Poema konca (Poema konce)'', | ||
| + | spojená tematicky s pražským místopisem, ve kterých jako | ||
| + | jedna z mála dokázala proniknout do duše a atmosféry Prahy | ||
| + | a neopakovatelně ji ve svých verších zvěčnit. Svůj vztah k českému | ||
| + | národu projevila básnickým cyklem ''Stichi k Čechii'' | ||
| + | (''Verše k Čechám''), napsaným krátce před návratem do vlasti | ||
| + | v době mnichovského diktátu a začátku nacistické okupace. | ||
| + | V Praze navázala přátelství se spisovatelkou a překladatelkou | ||
| + | Annou Teskovou, s níž až do 1939 udržovala korespondenci, | ||
| + | prozrazující mnohé o životních podmínkách a vnitřním | ||
| + | světě básnířky. Na domě jejího pražského pobytu ve Švédské | ||
| + | ulici č. 51 byla v prosinci 1989 odhalena pamětní deska. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Večernij al’bom, Moskva 1910; Volšebnyj fonar’, Moskva 1912; Versty 1, | ||
| + | Moskva 1916; Car’-devica, Petěrburg 1922; Konec Kazanovy, Moskva 1922; | ||
| + | Razluka, Moskva 1922; Remeslo, Berlin 1922; Stichi k Bloku, Berlin 1922; | ||
| + | Moloděc, 1924; Krysolov, Paříž 1925; Posle Rossii, Paříž 1928; Černé slunce, | ||
| + | 1967; Pis’ma k A. Teskovoj, 1967; Pražské vigilie, 1969; Básník a čas, 1970; | ||
| + | Pokus o žárlivost, 1970; Hodina duše, 1971; Já a mé srdce, 1981; Poéma | ||
| + | konce, 1982; Sonička, Bratislava 1983; M. C., B. Pasternak, R. M. Rilke, | ||
| + | Korespondence, 1986; Začarovaný kruh, 1987; Konec Casanovy, 1988; Poema | ||
| + | hory, 1992; Lichý střevíc, 1996; Vyznání na dálku, 1997; Pij, duše, co | ||
| + | hrdlo ráčí, 2005. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' T. Korjakinová – M. Nedvědová – G. Vaněčková, M. C. a Praha, 1984, | ||
| + | 1992; O. Uličná, Pražské poemy M. C. a jejich překlady do češtiny, 1991; | ||
| + | Dni M. C. – Všenory 2000, novyje rezul’taty issledovanij, meždunarodnaja | ||
| + | konferencija (sborník z konference uspoř. ve Všenorech 2000), 2002; | ||
| + | G. Vaněčková, Letopis’ bytija i byta. M. C. v Čechii, 2006. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha (dopisy Anně Teskové 1922–1939); Státní ústřední literární | ||
| + | archiv Moskva; Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/112901 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 92: | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
| + | [[Kategorie:Moskva]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
| + | [[Kategorie:Jelabuga]] | ||
| + | |||
| + | <gallery> | ||
| + | Cvetevova Marina Ivanovna manzel.jpg|Marina Ivanovna Cvětajeva s manželem a synem ve Všenorech, 1925 | ||
| + | Cvetajeva Marina hrob v Jelabuze.jpg|Hrob Mariny Cvětajevové v Jelabuze | ||
| + | </gallery> | ||
Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:31
| Marina Ivanovna CVĚTAJEVA | |
 | |
| Narození | 26.9./8.10.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Moskva (Rusko) |
| Úmrtí | 31.8.1941 |
| Místo úmrtí | Jelabuga (Rusko) |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 481-482 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44238 |
CVĚTAJEVA, Marina Ivanovna (též CVETAJEVA, CVĚTAJEVOVÁ, CVETAJEVOVÁ), * 26. 9./8. 10. 1892 Moskva (Rusko), † 31. 8. 1941 Jelabuga (Rusko), básnířka
Otec, profesor moskevské univerzity Ivan V. Cvětajev, byl klasickým filologem a historikem umění, matka klavíristkou. V době gymnaziálních studií podnikla C. cesty do západoevropských zemí. Debutovala 1910 básnickou sbírkou Večernij albom (Večerní album). K říjnové revoluci 1917 zaujala odmítavý postoj, manžel Sergej J. Efron (1893–1941), za něhož se 1912 provdala, bojoval v občanské válce na straně bílých. 1922 ho následovala spolu s dcerou Ariadnou (1912–1975) do emigrace v Československu. Od 1. 8. 1922 do 31. 10. 1925 žila v Praze a v nedalekém Jílovišti, v Černošicích a Všenorech. Tam se 1925 narodil syn Georgij. Poté přesídlila do Paříže, kde nadále pobírala finanční podporu československého ministerstva zahraničních věcí. Doufala, že ve Francii najde nové publikační možnosti a širší čtenářskou obec, avšak po počátečním příznivém přijetí vznikl mezi ní a kruhy udávajícími v emigraci tón napjatý vztah. Projevil se i v negativních recenzích básnické sbírky Posle Rossii (Po Rusku, 1928), poslední C. knihy vydané za života. Její materiální situace se zhoršila po 1932, kdy zanikl pražský ruský literární časopis Volja Rossii, v němž do té doby stále publikovala. Začala se proto více věnovat próze, kterou snadněji uveřejňovala a za niž byla lépe honorována. Osamělost, nouze, stesk po domově a duševní stísněnost z manželovy spolupráce se sovětskou tajnou policií NKVD ji přiměly vrátit se v červnu 1939 spolu se synem do SSSR, kam již 1937 odjel manžel s dcerou. V Moskvě se jí nepodařilo existenčně zakotvit, usadila se proto s rodinou v Bolševu u Moskvy a živořila jako překladatelka. V druhé polovině roku 1939 byli zatčeni dcera a manžel (zastřelen 16. 10. 1941), po německém útoku na SSSR C. evakuovala do Jelabugy v Tatarstánu, kde spáchala sebevraždu. Syn Georgij padl na frontě 1944.
Svou tvorbou se C. zařadila mezi nejpozoruhodnější básnické zjevy ve světové poezii 20. století. Přirozené osobní i umělecké odbojnosti a stálému střetávání s okolním světem odpovídal rovněž osobitý styl její úderné, energické poezie. Během let strávených v Praze a v jejím okolí vytvořila mj. díla Poema gory (Poema hory) a Poema konca (Poema konce), spojená tematicky s pražským místopisem, ve kterých jako jedna z mála dokázala proniknout do duše a atmosféry Prahy a neopakovatelně ji ve svých verších zvěčnit. Svůj vztah k českému národu projevila básnickým cyklem Stichi k Čechii (Verše k Čechám), napsaným krátce před návratem do vlasti v době mnichovského diktátu a začátku nacistické okupace. V Praze navázala přátelství se spisovatelkou a překladatelkou Annou Teskovou, s níž až do 1939 udržovala korespondenci, prozrazující mnohé o životních podmínkách a vnitřním světě básnířky. Na domě jejího pražského pobytu ve Švédské ulici č. 51 byla v prosinci 1989 odhalena pamětní deska.
D: Večernij al’bom, Moskva 1910; Volšebnyj fonar’, Moskva 1912; Versty 1, Moskva 1916; Car’-devica, Petěrburg 1922; Konec Kazanovy, Moskva 1922; Razluka, Moskva 1922; Remeslo, Berlin 1922; Stichi k Bloku, Berlin 1922; Moloděc, 1924; Krysolov, Paříž 1925; Posle Rossii, Paříž 1928; Černé slunce, 1967; Pis’ma k A. Teskovoj, 1967; Pražské vigilie, 1969; Básník a čas, 1970; Pokus o žárlivost, 1970; Hodina duše, 1971; Já a mé srdce, 1981; Poéma konce, 1982; Sonička, Bratislava 1983; M. C., B. Pasternak, R. M. Rilke, Korespondence, 1986; Začarovaný kruh, 1987; Konec Casanovy, 1988; Poema hory, 1992; Lichý střevíc, 1996; Vyznání na dálku, 1997; Pij, duše, co hrdlo ráčí, 2005.
L: T. Korjakinová – M. Nedvědová – G. Vaněčková, M. C. a Praha, 1984, 1992; O. Uličná, Pražské poemy M. C. a jejich překlady do češtiny, 1991; Dni M. C. – Všenory 2000, novyje rezul’taty issledovanij, meždunarodnaja konferencija (sborník z konference uspoř. ve Všenorech 2000), 2002; G. Vaněčková, Letopis’ bytija i byta. M. C. v Čechii, 2006.
P: LA PNP Praha (dopisy Anně Teskové 1922–1939); Státní ústřední literární archiv Moskva; Biografický archiv ÚČL Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Vacek
Marina Ivanovna Cvětajeva s manželem a synem ve Všenorech, 1925
Hrob Mariny Cvětajevové v Jelabuze
