Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky CVEJIČOVÁ Máša 10.12.1901-26.3.1977

{{Infobox - osoba
| jméno = Máša CVEJIČOVÁ
| obrázek = Cvejicova Masa portret.jpg
| datum narození = 10.12.1901
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 26.3.1977
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec

| jiná jména = 
}}
'''CVEJIČOVÁ, Máša''' ''(roz. Svobodová, Marie), * 10. 12. 1901 Praha, † 26. 3. 1977 Brno, tanečnice, baletní mistryně, choreografka, pedagožka''

Začínala v jedenácti letech u A. Bergera v dětských rolích
baletu pražského Národního divadla, tančila jako elévka
a 1918–19 jako členka sboru. 1919–25 byla sólistkou v Lublani,
1920–25 a 1925–29 v Záhřebu a Bělehradu. 1928–29
navštěvovala kursy rytmiky a španělských tanců, 1932 se zdokonalovala
v klasice u O. J. Preobraženské a 1938 u N. Legata.
Do Brna přišla 1930 s manželem, barytonistou N. Cvejićem.
Jako šéfka baletu nahradila I. Váňu Psotu (v sezonách
1931/32 a 1936/37 spolu vedli balet), od 1937 do února
1941 byla choreografkou operet a oper, 1937 a 1940 se práce
na inscenacích neúčastnila.

V Brně tančila především role vyžadující herecký projev
a smysl pro komiku (travesti role Araba v ''Petruškovi'' I. Stravinského).
Profesi choreografky si vyzkoušela menšími úkoly
v jugoslávském působení a v Brně debutovala 1930 tanci
do operety Roberta Katschera ''Bar Chic''. Z klasické baletní
literatury zařadila na repertoár P. I. Čajkovského ''Labutí jezero'',
''Raymondu'' S. Glazunova, z dalších zahraničních děl
ztvárnila ''Pavoučí hostinu'' A. Roussela, ''Belkis'' O. Respighiho
a ''Perníkové srdce'' a ''Nosáček'' K. Baranoviće, ze sovětských baletů
''Makový květ (Rudý mák)'' R. M. Gliera. Nejpočetnější
dramaturgickou linií, inscenačně nevybočující ze standardu,
byly ďagilevovské tituly. C. patřilo prvenství v inscenování
''Španělského capriccia'' N. Rimského-Korsakova, ''Obrázků''
''z výstavy'' M. P. Musorgského, ''Svatby, Apolona a Musy'' [Apollon
musagète], ''Marnotratného syna'' I. Stravinského a ''Sylfid''
F. Chopina. Z dalších baletů legendárního ansámblu to byly
''Polovecké tance'' A. Borodina a Stravinského ''Petruška''.

Z domácí tvorby uvedla s Váňou Psotou balety ''Signorina''
''Gioventù'' a ''Nikotina'' V. Nováka, ''Špalíček'' B. Martinů a ''Lašské''
''tance'' L. Janáčka. Po uzavření divadla 1942 spolupracovala
na představeních konzervatoře, 1943–44 byla choreografkou
v provizorním Českém lidovém divadle (Tschechisches
Volkstheater in Brünn). Po válce se věnovala pedagogické
práci, v brněnském divadle hostovala 1949, vedla balet zpěvohry
(1950–61, mj. Vasilenkův balet ''Mirandolina'') a příležitostně
spolupracovala s divadlem v Olomouci. Během své
brněnské kariéry nastudovala celkem 10 celovečerních a 12
kratších baletů, tance do více než 70 operet, 25 oper a 17
činoher (včetně seriálu her pro děti o Kašpárkovi). Jako pedagožka
působila 1930–44 v baletní škole I. Váni Psoty.

'''L:''' J. Racek, M. C., in: Moravské noviny 25. 10. 1932 [Polovecké tance];
S. Kamilov, Taneční umění v Československu, in: Taneční revue, 1932, s. 69
(foto); L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1944, s. 216; interim, Taneční
život ve svobodném Brně, in: Taneční listy, 1947, s. 54n.; Přehled činnosti
československých divadel, 1958, s. 86; Aktiv o problémech současného baletního
umění, in: sborník Divadelní žatvy 1960, s. 11; L. Schmidová, Československý
balet, 1962, s. 28; p, Tři výročí M. C., in: Svobodné slovo 11. 12.
1966; M. C. se loučí s divadlem, in: Práce 19. 2. 1967; D. Muricová, M. C.,
absolventská práce taneční katedry HAMU Praha 1969; MBK, Průkopnice
ruského a sovětského baletu u nás, in: Rovnost 8. 12. 1971; týž, Jubileum
M. C., in: Brněnský večerník 10. 12. 1971; K. V. Burian, Olga Skálová,
1972, s. 13, 15, 29; 90 let stálého českého divadla v Brně, 1974; Soupis repertoáru
ND Praha 1881–1983, 1983; V. Vašut, Saša Machov, 1986, s. 141;
E. Dufková, Olga Skálová, 1988, s. 14; E. Gabzdyl – V. Vašut, V hlavní roli
Emerich Gabzdyl, 1988, s. 41, 57, 154; Postavy brněnského jeviště 3, 1994,
s. 569n.; E. Krakešová, Ve službách Terpsichory, 1997, s. 82; E. Dufková,
Váňa Psota, Ryšavý, 1997, s. 20, 21, 24, 61; Česká divadla, 2000, s. 31, 360;
I. Kloubková, Výrazový tanec v ČSR, 2000, s. 44; M. C., in: Aplaus 2001,
č. 1; E. Caminada, Vaslav Veltschek – O Escultor de Destinos, Rio de Janeiro
2001, s. 59; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948, 2002, s. 446;
Tomeš 1, s. 177; Český taneční slovník, 2001, s. 39.

'''P:''' V. Benšová – Z. Šemberová, Zora Šemberová, memoáry, 2005, rkp.; archiv
ND Praha; archiv ND Brno; archiv Antonie Strachové, in: Kabinet pro
studium českého divadla, Divadelní ústav Praha.

Jana Holeňová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

[[Kategorie:1901]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1977]]
[[Kategorie:Brno]]