CVEJN Karel 23.7.1911-16.12.1986: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 16.12.1986
 
| datum úmrtí = 16.12.1986
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 480
 
}}
 
}}
 
'''CVEJN, Karel''', ''* 23. 7. 1911 Solnice u Rychnova nad Kněžnou, † 16. 12. 1986 Praha, básník, literární historik, editor, publicista, právník''
 
'''CVEJN, Karel''', ''* 23. 7. 1911 Solnice u Rychnova nad Kněžnou, † 16. 12. 1986 Praha, básník, literární historik, editor, publicista, právník''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:29

Karel CVEJN
Narození 23.7.1911
Místo narození Solnice u Rychnova nad Kněžnou
Úmrtí 16.12.1986
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 480

CVEJN, Karel, * 23. 7. 1911 Solnice u Rychnova nad Kněžnou, † 16. 12. 1986 Praha, básník, literární historik, editor, publicista, právník

Syn koželuha, mládí prožil u prarodičů v jihočeských Mirovicích. Od 1922 studoval na klasickém gymnáziu v Písku, kde spoluzaložil a 1929–30 s J. Černohorským a M. Tůmou vydával studentský časopis Gymnasion, 1930 tam maturoval. Od 1931 studova1 a 1936 absolvoval Právnickou a 1937 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Obě fakulty navštěvoval současně. Na filozofické fakultě ho zaujaly přednášky z literární vědy, estetiky a teatrologie, byl žákem V. Tilleho. 1937 nastoupil jako suplující profesor češtiny na obchodní akademii v Berouně, kde se posléze stal skutečným profesorem, 1945–48 učil na dívčí obchodní akademii v Karlíně, 1948–51 na Československé obchodní akademii v Resslově ulici, 1951–61 byl ředitelem střední ekonomické školy tamtéž, 1961–76 zastupoval ředitele na střední průmyslové škole potravinářské technologie v Praze na Novém Městě. Externě přednášel českou literaturu na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK (později Fakultě žurnalistiky). Byl členem a předsedou různých odborných pedagogických komisí, přispíval do kulturních rubrik novin a časopisů, vydával bibliofilské tisky a věnoval se osvětové (Československý rozhlas, Městská knihovna, Lidová univerzita, Socialistická akademie) a vědecké činnosti. Byl dlouholetým funkcionářem Spolku českých bibliofilů. Podlehl těžké kardiovaskulární nedostatečnosti.

Ve 30. letech s J. Černohorským a F. Dvořákem C. reprezentoval studentskou jihočeskou levici, která vydávala revue Jih s vlastní knižnicí a spolupracovala s avantgardní skupinou Linie. Byl sekretářem Divadelního studentského ústředí a divadelním referentem Jihočeské studentské župy krajinských spolků. První sbírky poezie napsal společně s J. Černohorským (Odjezdy, 1932, Slepec a včela, 1933, poema Vzpomínka, 1941) v duchu dobové sociální avantgardy. Národně apelativní byla veršovaná Pohádka o chytrém Honzovi (1939), cyklická báseň Rozhledna (1945) shrnula okupační impresivní verše oslavy české země. V podobně vizuálně zjitřeném duchu C. koncipoval i poslední sbírku Pohlednice v pastelu (1980), vrchol svého básnického úsilí. Významnější bylo jeho literárněhistorické dílo. Mnoho studií napsal pro měsíčník J. Seiferta Kytice (1946–49 řídil jeho Knižnici), v knižních i časopiseckých studiích se zabýval výkladem B. Němcové, K. Havlíčka Borovského, K. H. Máchy, J. V. Friče, J. Arbesa a B. Jelínka, z novodobých K. Vokáče a F. Nechvátala. Mimořádnou závažnost má C. editorská práce. Vydal dopisy J. Wolkra A. M. Píšovi (1939), básnické dílo K. Vokáče (1947), exilový sborník básnických textů z války Křik Koruny české (1947), Zápisník Hanuše Jurenky (1948), dva svazky díla B. Jelínka (1948–49), výbor z publicistiky V. Čedíka-Antara (1963) a především knihy věnované J. V. Fričovi: Písně z bašty a jiné básně (1952), Naši předchůdci (1953), výbor z dopisů a deníků (1955), třídílné komentované Paměti (1957–63) a doplňující soubor J. E. Sojky Naši mužové (1954). Podílel se na uspořádání sborníku Národ sobě (1968), vydanému ke stému výročí položení základního kamene Národního divadla.

D: bibliografie in: SČS 1, s. 94.

L: I. Vladyka, Můj Beroun, 1938, s. 548n.; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1956, s. 69; V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 30; LČL 1, s. 370n.; SČL, s. 52; SČS 1, s. 93n.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera