CYPHELLY Václav Aleš 30.11.1900-1986: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 1986
 
| datum úmrtí = 1986
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />48- Politický publicista<br />
 
+
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
48- Politický publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 484
 
}}
 
}}
 
'''CYPHELLY, Václav Aleš''', ''* 30. 11. 1900, † 1986, advokát, politik''
 
'''CYPHELLY, Václav Aleš''', ''* 30. 11. 1900, † 1986, advokát, politik''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:36

Václav Aleš CYPHELLY
Narození 30.11.1900
Úmrtí 1986
Povolání 44- Právník
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
48- Politický publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 484

CYPHELLY, Václav Aleš, * 30. 11. 1900, † 1986, advokát, politik

Absolvoval práva (JUDr.), poté si zřídil advokátní praxi v Žitné ulici v Praze. Již od 30. let byl aktivní ve fašistickém hnutí (člen Vlajky). Jako advokát např. zastupoval (1936) Jana Vrzalíka v soudním sporu s A. M. Píšou (ten označil Vrzalíkovu obhajobu Rukopisů královédvorského a zelenohorského za stupidní), obhajoval také Jana Ryse-Rozsévače. Při obsazení Německem 15. 3. 1939 se angažoval v neúspěšném pokusu o fašistický převrat (měl se stát ministrem školství) a v počátcích okupace patřil k těm českým fašistům, kteří se domnívali, že je možné se s okupanty dohodnout. Ve Vlajce (později Český nacionálně-socialistický tábor – Vlajka), v jejímž vedení byl od jara 1939, měl funkci ústředního vedoucího kultury a výchovy, byl též autorem jejích stanov a opakovaně ji zastupoval na jednáních s protektorátními úřady. Pro členy Vlajky organizoval také ideová školení (v Praze na Střeleckém ostrově); jeho Politická čítanka se stala doslova biblí českých fašistů.

Po Rysově uvěznění v Dachau na přelomu 1942 a 1943 byl C. částí členstva postaven do čela Vlajky, ale záhy ji (počátkem 1943) rozpustil; jako jeden z mála členů jejího vedení ale zůstal až do konce války v Praze. Za pražského povstání se účastnil bojů, dokonce prý zachránil vzácné dokumenty z hořící Staroměstské radnice. V rámci procesu s představiteli Vlajky (1946) byl proto odsouzen jen na 20 let těžkého žaláře. Vězněn byl až do 1960, kdy se dočkal amnestie. Spolu s manželkou pak žil, těžce nemocen, v Unhošti na Kladensku a spíše formálně se snažil navázat kontakt se starými kamarády z vlajkařských dob. Byl registrován jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti s krycím jménem Aleš.

D: Politická čítanka: populární úvahy o národě, státu a novodobém zřízení stavovském (s předmluvou Jana Rysa-Rozsévače), 1939.

L: T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 305n. a passim.

Jiří Martínek