CZARDA Jiří 11.5.1851-6.11.1885: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 488
 
}}
 
}}
 
'''CZARDA, Jiří''', ''* 11. 5. 1851 Praha, † 6. 11. 1885 Praha, lékař-otiatr, pedagog''
 
'''CZARDA, Jiří''', ''* 11. 5. 1851 Praha, † 6. 11. 1885 Praha, lékař-otiatr, pedagog''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:41

Jiří CZARDA
Narození 11.5.1851
Místo narození Praha
Úmrtí 6.11.1885
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 488

CZARDA, Jiří, * 11. 5. 1851 Praha, † 6. 11. 1885 Praha, lékař-otiatr, pedagog

Pocházel ze staré pražské rodiny, jeho otec byl lékař. Po maturitě (1869) zahájil studia na pražské lékařské fakultě, část absolvoval ze zdravotních důvodů v Neapoli. Po promoci na pražské fakultě (1876) pracoval do 1877 jako asistent porodnické kliniky, která připravovala porodní báby, poté působil šest let jako sekundář na různých odděleních ve všeobecné nemocnici. 1879 a 1881 podnikl studijní cesty do Německa, Dánska, Itálie, Francie a Anglie. V září 1884 otevřel v Kateřinské ulici na vlastní náklady ústav pro choroby ušní a nosní, v němž konal od letního semestru 1885 docentské přednášky a demonstrace, v prosinci téhož roku se habilitoval z ušního a nosního lékařství, od ledna 1885 měl i své lůžkové oddělení pro šest pacientů. Byla to první česká klinika tohoto oboru. Ač zemřel předčasně, získal pověst výborného odborníka i v zahraničí nejen svými publikacemi, ale i vynálezy a zdokonalováním lékařských nástrojů. 1880 obdržel vyznamenání na lékařském kongresu v Janově. Patřil k aktivním účastníkům českého národního hnutí. Uveřejnil 19 studií v Časopisu lékařů českých, publikoval i francouzsky, italsky a německy.

D: soupis in: ČLČ 25, 1886, s. 4n.

L: AČL, s. 31n.; BSPLF 1, s. 85; OSN 5, s. 834; J. C., in: ČLČ 24, 1885, s. 705; Osvěta 15, 1885, s. 1115; J. Neruda, Podobizny 3, 1954, s. 74n.; Československá otorinolaryngologie 12, 1963, s. 326n.; 34, 1986, s. 197n.

Ludmila Hlaváčková