CZECH Ludwig 14.2.1870-20.8.1942: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 20.8.1942
 
| datum úmrtí = 20.8.1942
 
| místo úmrtí = Terezín
 
| místo úmrtí = Terezín
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
 
+
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 489-490
 
}}
 
}}
 
'''CZECH, Ludwig''', ''* 14. 2. 1870 Lvov (Ukrajina), † 20. 8. 1942 Terezín, právník, žurnalista, politik''
 
'''CZECH, Ludwig''', ''* 14. 2. 1870 Lvov (Ukrajina), † 20. 8. 1942 Terezín, právník, žurnalista, politik''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:46

Ludwig CZECH
Narození 14.2.1870
Místo narození Lvov (Ukrajina)
Úmrtí 20.8.1942
Místo úmrtí Terezín
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 489-490

CZECH, Ludwig, * 14. 2. 1870 Lvov (Ukrajina), † 20. 8. 1942 Terezín, právník, žurnalista, politik

Pocházel z rodiny železničního úředníka a později majitele kavárny ve Lvově. 1890 se rodina přestěhovala do Brna. Po absolvování právnických studií na vídeňské univerzitě 1893 se C. vrátil do Brna, s nímž spojil celý svůj další život. Působil tam nejprve jako advokátní koncipient, později samostatný advokát (advokátní zkoušky složil v Curychu). Od počátku devadesátých let 19. století byl činný nejprve v Brně, během studia ve Vídni a opět v Brně v rakouské sociální demokracii. V jejím časopise Volksfreund, který 1897–1901 redigoval, publikoval řadu článků věnovaných antimilitaristické tématice. I jeho profesní aktivity se stále sbližovaly s činností v sociálnědemokratickém hnutí. Jako advokát hájil řadu dělníků a stoupenců sociální demokracie ve mzdových a pracovněprávních sporech. Zasazoval se i v širším měřítku o řešení sociálních a národnostních problémů. 1905 se stal předsedou zemské organizace rakouské sociální demokracie na Moravě, byl členem představenstva celorakouské strany a předsedou její kontrolní komise. Od 1907 se zúčastňoval všech jednání Socialistické internacionály. 1906–18 byl členem městského zastupitelstva v Brně.

Po vzniku Československa 1918 se vyslovil pro národní sebeurčení Němců žijících v českých zemích. Ve dnech převratu na přelomu října a listopadu 1918 se podílel na uklidnění národnostně napjaté situace v Brně. Stal se členem správní komise, která převzala jménem československého státu správu města. Ve volbách do obecních zastupitelstva v červnu 1919 zvítězila v Brně pod jeho vedením kandidátka německých sociálních demokratů. Ve dnech 30. 8.–3. 9. 1919 se zúčastnil v Teplicích zakládajícího sjezdu Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakei – DSAP), vytvořené z původních organizací rakouské sociální demokracie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V době rozkolu sociálně demokratického hnutí se postavil proti jeho revolučnímu křídlu směřujícímu do komunistické strany. Po smrti zakladatele německé sociální demokracie Josefa Seligera se ujal vedení strany a v lednu 1921 byl zvolen jejím předsedou. Po volbách do Národního shromáždění Československé republiky 1920 se stal poslancem za německou sociální demokracii a 1925 i předsedou jejího poslaneckého klubu. Strana zpočátku zaujímala, shodně s dalšími německými stranami, negativistický postoj vůči československému státu, ale v polovině 20. let se začaly, i díky názorům C., který v národnostních otázkách zastával vždy stanovisko spolupráce, její postoje měnit. Německá sociální demokracie se zařadila do tzv. aktivistického proudu, sbližovala se také s Československou sociálně demokratickou stranou dělnickou. Spolupráce kulminovala uspořádáním kongresu všech sociálnědemokratických stran v Československu v lednu 1928, na němž byla stanovena linie jednotného postupu zúčastněných stran ve státě. 1929 vstoupila německá sociální demokracie do vládní koalice a C. byl v Udržalově vládě jmenován ministrem sociální péče. Resort přebíral v době nastupující hospodářské krize. Ve vládní funkci prosazoval širší účast státu na řešení tíživých sociálních problémů, na podpoře v nezaměstnanosti, zkrácení pracovní doby, na tzv. stravovacích akcích. Stejně tak se vyslovoval pro státní podporu investičních akcí. Ve funkci ministra sociální péče pokračoval i 1932–34 ve vládách Jana Malypetra. 1934–35 byl ministrem veřejných prací a od 4. 6. 1935 ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. V období vzestupu německého nacionalismu, reprezentovaného sudetoněmeckým hnutím podporovaným z nacistického Německa, utrpěla německá sociální demokracie v Československu značné ztráty. Přesto setrvala na demokratických pozicích. Byla poslední německou stranou, která byla ochotna hájit Československo. Z obavy před dalšími ztrátami se však ve straně zvedla opozice vedená Wenzelem Jakschem. Ten byl v březnu 1938 zvolen novým předsedou DSAP a C. pod tlakem podal 23. 3. 1938 demisi na funkci ministra a odešel do ústraní. Po okupaci českých zemí nacistickým Německem žil v Brně v podmínkách, které nastolila aplikace tzv. norimberských zákonů v protektorátu Čechy a Morava. V březnu 1942 byl zařazen do transportu do koncentračního tábora. Zemřel v Terezíně na zápal plic v noci z 19. na 20. 8. 1942. In memoriam byl 1992 vyznamenán řádem T. G. Masaryka.

L: BL 1, s. 219; Kolář Elity, s. 31n.; Tomeš 1, s. 178; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–1905, 2004, s. 4.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Harna