CZERMACK Reginald 3.3.1847-4.3.1929: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 4.3.1929
 
| datum úmrtí = 4.3.1929
 
| místo úmrtí = Teplice-Šanov  
 
| místo úmrtí = Teplice-Šanov  
| povolání = 38- Obchod, služby, cestovní ruch
+
| povolání = 38- Obchod, služby, cestovní ruch<br />28- Strojař nebo elektrotechnik<br />40- Hospodářství - ostatní<br />
28- Strojař nebo elektrotechnik
+
40- Hospodářství - ostatní
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 492-493
 
}}
 
}}
 
'''CZERMACK, Reginald''' ''(též CZERMACK-WARTECK), * 3. 3. 1847 Praha, † 4. 3. 1929 Teplice-Šanov, podnikatel ve strojírenství, organizátor dobrovolné požární ochrany''
 
'''CZERMACK, Reginald''' ''(též CZERMACK-WARTECK), * 3. 3. 1847 Praha, † 4. 3. 1929 Teplice-Šanov, podnikatel ve strojírenství, organizátor dobrovolné požární ochrany''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:50

Reginald CZERMACK
Narození 3.3.1847
Místo narození Praha
Úmrtí 4.3.1929
Místo úmrtí Teplice-Šanov
Povolání 38- Obchod, služby, cestovní ruch
28- Strojař nebo elektrotechnik
40- Hospodářství - ostatní
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 492-493

CZERMACK, Reginald (též CZERMACK-WARTECK), * 3. 3. 1847 Praha, † 4. 3. 1929 Teplice-Šanov, podnikatel ve strojírenství, organizátor dobrovolné požární ochrany

Byl synem císařského rady Aloise C., profesora pražské malířské akademie. V rodišti vystudoval gymnázium a obchodní akademii. Pak praktikoval v Pleschnerově bankovním domě a jako úředník v C. a k. privilegované akciové společnosti parní mlýny. V červenci 1867 se přestěhoval do Teplic, kde 1868 založil obchod s důlními stroji, čerpadly a hasičskými stříkačkami. Zanedlouho přistoupil k samostatné výrobě. Dovážel strojní součásti zejména z Německa. Založil slévárnu kovů a ruční práci nahrazoval stroji. 1876 uvedl do provozu moderní strojírenskou dílnu v níž byly zhotovovány hasičské stříkačky a malé pumpy. Jejich kvalitu zvýšil uplatněním několika patentovaných vynálezů a zlepšovacích návrhů. Prodával je do většiny zemí Rakouska-Uherska a byly vyváženy i do Ruska. Původní dílna poptávce nestačila, a proto se C. spojil s obchodníkem Mühlsteinem a zakoupil stavební parcelu, postavil novou strojírnu se slévárnou kovů, kovárnou, soustružnou, mědikoveckými dílnami, kolárnou. V létě 1879 otevřel lakovnu. Podnik vyráběl na patnáct velkých (parních) hasičských stříkaček měsíčně a dále pumpy, armatury, protipožární výzbroj pro sbory dobrovolných hasičů a zařízení pro doly (mj. ruční a parní čerpadla, textilní hadice, savice, proudnice). Výrobky byly zasílány na výstavy, kde získávaly ocenění. 1894 byla továrna rozšířena a dobudována.

Do léta 1898 vyrobila C. firma, jedna z největších svého druhu v monarchii, bezmála pět tisíc jednoproudých a dvouproudých parních stříkaček. Dodávala spolehlivé stroje většinou vlastní konstrukce zhotovené z mosazi nebo měděného plechu, s originálními čerpadly, sacími koši, kohouty, šroubením, listovými pružinami a všemi často unikátními funkčními detaily. C. se také účastnil veřejného života, působil např. v obchodnickém spolku Mercur a byl redaktorem jeho časopisu. Zasloužil se o to, že Němci později vystoupili a založili vlastní Deutscher kaufmännischer Verein v Praze. Od devadesátých let pracoval jako člen Reichenberger Handels- und Gewerbekammer (liberecké OŽK) a stal se komerčním radou. Platil za významného hasičského funkcionáře a jednoho z nejdůležitějších organizátorů hasičského hnutí a požární ochrany v Předlitavsku. Přispěl k založení několika sborů dobrovolných hasičů s českým a německým velícím jazykem v Čechách a těmto sborům pak poskytoval materiál a peníze, dodával výzbroj a výstroj. 1875–80 velel teplickému sboru Freiwillige Turner-Feuerwehr. Tam složil C. hasičský slib. První veřejné pocty se mu dostalo zvolením do slavnostního výboru druhého hasičského sjezdu (Feuerwehrtag) severozápadních Čech konaného v Teplicích 1874 spojeného s velkou výstavou hasičského materiálu. 1878 spoluzaložil německo- českou Ústřední zemskou hasičskou jednotu království Českého a do 1887 v ní vykonával funkci jednatele, do 1891 prvního viceprezidenta. Dále byl ve Vídni 1889–1902 zvolen předsedou Ständiger Österreichischer Feuerwehr-Ausschuss (Stálý rakouský hasičský výbor), který sdružoval zemské jednoty hasičské. Na 6.–8. 9. 1891 svolal do Teplic hasiče z celého Rakouska-Uherska a z Bavorska a Saska. 1900 vedl C. rakouskou delegaci na mezinárodní hasičský kongres v Paříži, kde byla založena Grand Conseil International des Sapeurs-Pompiers (Mezinárodní hasičská rada). 1902 se stal čestným prezidentem Österreichischer Feuerwehr-Reichsverband (Rakouský hasičský říšský svaz, do 1900 Stálý rakouský hasičský výbor, od 1917 Österreichischer Reichsverband für Feuerwehr- und Rettungswesen).

Byl propagátorem a organizátorem záchranné služby a ochrany zdraví hasičů. Navrhl, aby hasiči kromě hašení též zachraňovali životy a zdraví lidí a osvojili si zásady první pomoci. 1885 vzniklo sanitní oddělení u teplického sboru a od 1887 C. pracoval ve výboru pobočky tamního Červeného kříže. 1892 jím vedený vídeňský Stálý výbor podepsal s Rakouskou společností Červeného kříže a s c. k. ministerstvem války dohodu o vytvoření dopravních kolon (čet) pro místní transporty nemocných a raněných z nádraží do lazaretů po dobu války. 1893 spolupořádal mezinárodní samaritánský kongres ve Vídni. K tomu dal 1907 zřídit nadační hasičský lázeňský dům (Bílý orel). V hlavním městě monarchie po dobu první světové války vedl výbory záchranných kolon při Rakouské společnosti Červeného kříže a Rettungsausschuss des Österreichischen Feuerwehr-Reichsverbandes (Záchranný výbor Rakouského hasičského říšského svazu).

Od 1874 byl členem obecního zastupitelstva, 1886 spoluzakládal teplickou sekci Bund österreichischer Industrieller, jež se přetvořila na Teplitzer Industriellenverband (předseda 1901–08). Od 1887 působil jako člen okresního zastupitelstva. C. se zasloužil i o vznik městského muzea v Teplicích. C. byl nadšeným turistou. 1885 založil Teplitzer Gebirgsverein (Teplický horský spolek jako sekce spolku Alpského) a na tři roky se stal jeho starostou. Kromě toho vedl 1887–1903 Německý svaz horských spolků a zasloužil se o vytýčení turistických cest. Na schůzi Teplického horského spolku inicioval 1900 vybudování meteorologické stanice na vrcholu Milešovky. Za první světové války C. investoval skoro celé své jmění do rakouských válečných úpisů a půjček. Z Vídně, kde se usadil 1908 s manželkou Sofií, odešel 1919 a dožil v Krupce u Teplic. Byl pochován na teplickém evangelickém hřbitově. Podnikání převzali 1908 jeho synové. Prosperitu podniku udrželi do první světové války, 1926 ohlásili bankrot. Reginald Alois C. (* 20. 1. 1875 Teplice-Šanov, † 3. 3. 1968 Berlín) nejprve vystudoval techniku ve Vídni. Ve firmě se věnoval hlavně technickým inovacím a byl do 1945 jejím vlastníkem a ředitelem. Po znárodnění továrny a po odsunu z českých zemí zastával mj. funkci předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Berlíně. Jeho bratr Erich C. (* 31. 7. 1882 Teplice-Šanov, † 29. 5. 1959 Berlín) byl do 1914 obchodním ředitelem rodinné firmy, kterou pak zastupoval v Berlíně.

D: Zehn Jahre Feuerwehr-Verbandswesen in Böhmen und der Feuerwehr- -Landes-Central-Verband für Böhmen vom Jahre 1885 bis zum Jahre 1888, 3, 1888; Oesterreichs Feuerwehr- und Rettungswesen am Anfang des XX. Jahrhunderts, 1903.

L: GIÖ 2, s. 386, 3, s. 44n.; BL 1, s. 220 (kde neúplný soupis literatury); Myška, s. 77n. (kde neúplný soupis literatury); Schta (= R. Schlechta), Ehrenpräsident R. C.-Warteck †, in: Mitteilungen auf dem Gebiete des Feuerwehrund Rettungswesens. Zeitschrift der deutschen Landesverbände für Feuerwehr- und Rettungswesen in Böhmen, Mähren und Schlesien 42, 1929, č. 3, s. 47n. (nekrolog); H. Schneider, 100 Jahre Österreichischer Bundesfeuerwehrverband, St. Pölten 1989, s. 5n.; Der Samariterdienst in der Feuerwehr. Tagungsband des 3. Internationalen Arbeitsgespräches in Mysłowice, 1995 (sborník z mezinárodního kolokvia historiků hasičství v Polsku), passim; J. Holaubek, Die österreichische Feuerwehr, Wien, 1979, s. 10n.; V. Lodl, Hasiči vzpomenou R. C., in: Deník Směr 12, 2004, č. 53, 3. 3. 2004, s. 1; Österreichischer Bundesfeuerwehrverband [ÖBFV]. Geschichte des ÖBFV (www.bundesfeuerwehrverband.at/oebfv/index.php?id=21); J. Dvořáková, Muzeum – království porcelánu a keramiky (www.keramika-sklo.cz/obsahcisla. php?l=c&r=16&c=1&cl=587); S. Klečáková – P. Boušková, Hasiči jedou, stříkačku vezou aneb 140 let hasičského sboru v Teplicích (www.muzeum- teplice.cz/hasici.htm); O. Mládek, Länderberichte. R. C., in: Landeszeitung. Zeitung der Deutschen in Böhmen, Mähren und Schlesien, 2002, č. 25 (www.landeszeitung.cz/archiv/2002/index.php?edt=25&id=11).

P: SOkA Teplice, Fond R. C., pozůstalost; Centrum hasičského hnutí v Přibyslavi (strojopisné materiály: J. Staněk, R. C.; týž, R. C., významný představitel samaritánského hnutí v Čechách; J. Novotný, První hasič mocnářství).

Gustav Novotný