CZERNY Vinzenz 19.11.1842-3.10.1916: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 497
 
}}
 
}}
 
'''CZERNY, Vinzenz''', ''* 19. 11. 1842 Trutnov, † 3. 10. 1916 Heidelberg (Německo), lékař-chirurg''
 
'''CZERNY, Vinzenz''', ''* 19. 11. 1842 Trutnov, † 3. 10. 1916 Heidelberg (Německo), lékař-chirurg''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 11:55

Vinzenz CZERNY
Narození 19.11.1842
Místo narození Trutnov
Úmrtí 3.10.1916
Místo úmrtí Heidelberg (Německo)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 497

CZERNY, Vinzenz, * 19. 11. 1842 Trutnov, † 3. 10. 1916 Heidelberg (Německo), lékař-chirurg

Syn lékárníka Vinzenze C. a Barbary, roz. Schmidtové. Gymnázium absolvoval v rodišti. Od 1860 studoval v Praze a ve Vídni přírodní vědy a medicínu (MUDr. 1866). Poté byl ve Vídni asistentem věhlasných lékařů, F. von Arlta, J. von Oppolzera a od 1868 T. Billrotha. 1871 se ve Vídni habilitoval, téhož roku se stal profesorem na univerzitě ve Freiburgu im Breisgau, kde se 1872 oženil s Luisou, nejmladší dcerou děkana lékařské fakulty Adolfa Kußmaula (1822–1902); měl s ní tři syny a dceru. 1877–1906 byl profesorem v Heidelbergu (1903/04 prorektor). Nabídky z Prahy, Vídně či Würzburgu odmítl. V Heidelbergu se zcela soustředil na problematiku studia nádorů a možností jejich (nejen chirurgické) léčby. Opakovaně se ale vracel do kraje svého mládí, např. léto 1881 strávil v Janských Lázních.

Od 1906 pak byl vedoucím nového Ústavu pro výzkum rakoviny v Heidelbergu (Krebsinstitut, C. prosadil jeho zřízení podle vzoru podobných institucí v Moskvě a Buffalu). Dosud se mu říká Czernyklinik a k odkazu zakladatele se ústav intenzivně hlásí. Jeho centrální budovu navrhl architekt Karl Eyth. K nemocnici patřilo i moderně vybavené výzkumné pracoviště. V září 1906 C. zorganizoval první mezinárodní konferenci specializovanou na léčení rakoviny. Byl též prezidentem Německé chirurgické společnosti (od 1901). Zemřel na leukémii, pohřben byl na heidelberském hřbitově Bergfriedhof.

Byl výborným operatérem, hlavně v oboru břišní a plastické chirurgie. Zavedl operaci tříselných kýl, užívá se též termín C. střevní steh. 1877 provedl jako první na světě resekci esofágu (odstranění části jícnu) – v tom navazoval na Billrotha, který podobně uskutečnil resekci hrtanu (1874) a žaludku (1881). Do chirurgie nádorů zavedl C. nové progresivní přístupy a operační postupy; zajímal se mj. i o využití rentgenových paprsků v léčbě. Rakovinu pokládal za infekční onemocnění (v tomto duchu C. referoval např. na 30. kongresu německých chirurgů v Berlíně 1901). Zasáhl rovněž do gynekologie – mj. zdokonalil metodu vaginální exstirpace (vyjmutí dělohy). Německá společnost pro onkologii a hematologii uděluje Vinzenz-Czerny-Preis za úspěchy při léčení rakoviny.

D: Beziehungen der Chirurgie zu der Naturwissenschaft, Freiburg 1872; Beiträge zur operativen Chirurgie, Stuttgart 1878; Das Heidelberger Institut für experimentelle Krebsforschung, Tübingen 1912.

L: OSN 5, s. 841; OSND 1/2, s. 996; Neue Freie Presse, 27. 3. 1910; KSN 2, s. 418; NDB 3, s. 461, kde další literatura; BL 1, s. 225n.; ÖBL 1, s. 463; Ostdeutsche Gedenktage 1992. Persönlichkeiten und historische Ereignisse, 1991, s. 159n. (se seznamem literatury); MSA 109, 1992, s. 16; Kronika medicíny, 1994, rejstřík; A. Kreuter, Deutschsprachige Neurologen und Psychiater, Bd. 1, München – New Providence – London – Paris 1996; K. Goerttler, Wegbereiter unserer naturwissenschaftlich-medizinischen Moderne, Heidelberg 2003, passim; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 65.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek