Biografický slovník
CZUBER Emanuel 19.1.1851-22.8.1925: Porovnání verzí
(CZUBER_Emanuel_19.1.1851-22.8.1925) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 22.8.1925 | | datum úmrtí = 22.8.1925 | ||
| − | | místo úmrtí = Gnigl u | + | | místo úmrtí = Gnigl u Salcburku (Rakousko) |
| povolání = 1- Matematik | | povolání = 1- Matematik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''CZUBER, Emanuel''' ''(též ČUBR), * 19. 1. 1851 Praha, † 22. 8. 1925 Gnigl u Salcburku (Rakousko), matematik, statistik'' | ||
| − | + | Absolvent německé reálky v Praze (1869), ve studiu pokračoval | |
| + | na německé technice, 1874 po jejím ukončení na ní nastoupil | ||
| + | jako řádný asistent prof. K. Kořistky na katedře geodézie. | ||
| + | Během studia se angažoval ve Spolku pro volné přednášky | ||
| + | z matematiky, přímém předchůdci Jednoty českých | ||
| + | matematiků. 1870–72 byl jeho pokladníkem. Od 1875, kdy | ||
| + | vykonal příslušné učitelské státní zkoušky z matematiky a deskriptivní | ||
| + | geometrie, se stal suplentem na II. vyšší německé | ||
| + | reálce v Praze. 1876 podal habilitaci z geodézie na pražské | ||
| + | německé technice a získal tam veniam legendi prací ''Theorie'' | ||
| + | ''a praxe vyrovnávacího počtu''. 1878 se stal definitivním učitelem | ||
| + | a na reálce setrval až do svého jmenování řádným profesorem | ||
| + | matematiky na brněnské německé technice 1886. | ||
| + | Mezitím se však několikrát pokoušel o totéž místo v Praze, | ||
| + | kde měl přednášky z matematické statistiky, teorie pravděpodobnosti | ||
| + | a metody nejmenších čtverců. Na brněnské technice | ||
| + | zastával i úřad děkana všeobecného oddělení (1888–90) | ||
| + | a rektora techniky (1890/91). Když na uprázdněnou profesuru | ||
| + | po A. Wincklerovi na vídeňské technice odmítli nastoupit | ||
| + | jak Moriz Allé, tak po něm i Emil Weyr, byl nástupcem 1. 8. | ||
| + | 1891 jmenován C., který tam zůstal až do svého penzionování | ||
| + | 1921. V období 1894/95 vykonával funkci rektora. | ||
| + | |||
| + | Již za svého pobytu v Praze se 1878 oženil s Johannou, dcerou | ||
| + | prof. Liebleina, 1879 se mu narodila dcera Berta, která | ||
| + | se 1909 provdala za mladšího bratra následníka habsburského | ||
| + | trůnu Františka Ferdinanda d’Este. (Arcivévoda Ferdinand | ||
| + | Karel se kvůli tomuto nerovnému sňatku musel vzdát šlechtického | ||
| + | titulu a žil pak jako soukromník Ferdinand Burg v jižních | ||
| + | Tyrolích a v Bavorsku. Berta se dožila sta let – † 1979). | ||
| + | V odborné práci se C. zaměřil především na teorii pravděpodobnosti | ||
| + | a matematickou statistiku. Už 1879 přeložil | ||
| + | do němčiny knihu F. A. Mayera ''Cours de calcul des probabilités'' | ||
| + | (1874) a je pravděpodobné, že se mu za to dostalo členství | ||
| + | v belgické vědecké společnosti v Liège. 1884 ještě v Praze napsal | ||
| + | knihu o geometrických pravděpodobnostech a průměrech | ||
| + | ''(Geometrische Wahrscheinlichkeiten und Mittelwerte)'', později | ||
| + | přeloženou do francouzštiny. V Brně připravil 1891 knihu | ||
| + | věnovanou teorii pozorovacích chyb ''(Theorie der Beobachtungsfehler)''. | ||
| + | 1898 pak vydal vývoj teorie pravděpodobnosti | ||
| + | a její aplikace ''(Die Entwicklung der Wahrscheinlichkeitstheorie'' | ||
| + | ''und ihre Anwendungen)''. 1900 přispěl problematikou počtu | ||
| + | pravděpodobnosti ''(Wahrscheinlichkeitsrechnung)'' do encyklopedie | ||
| + | matematických věd ''(Encyclopaedie der mathematischen | ||
| + | Wissenschaften)''. Jeho nejvýznamnější monografií se stala | ||
| + | kniha ''Die Wahrscheinlichkeitsrechnung und ihre Anwendungen | ||
| + | auf Fehlerausgleichung, Statistik und Lebensversicherung'' | ||
| + | (1903), zabývající se užitím počtu pravděpodobnosti na vyrovnávání | ||
| + | chyb, statistikou a životním pojišťovnictvím, která | ||
| + | se do 1938 dočkala pěti vydání. Podobný význam měla i kniha | ||
| + | o statistických výzkumných metodách ''(Die statistischen'' | ||
| + | ''Forschungsmethoden)'', vydaná od 1921 třikrát. Ohlas získaly | ||
| + | i C. knihy věnované filozofickým základům počtu pravděpodobnosti | ||
| + | a matematické teorii populace, obě publikované | ||
| + | 1923. Mimo své hlavní oblasti zájmu C. v mládí uveřejnil | ||
| + | několik prací věnovaných geometrii a geodézii, dvě učebnice | ||
| + | matematické analýzy ''Lehrbuch über Differential- und Integralrechnung'' | ||
| + | (od 1898 do 1924 v 5 vydáních) a ''Einführung'' | ||
| + | ''in die höhere Mathematik'' (od 1909 do 1922 ve 3 vydáních). | ||
| + | Jeho zájmy sahaly i mimo matematiku. Zajímal se o historii | ||
| + | svých oborů, o vyučování matematiky na středních školách | ||
| + | (řídil časopis ''Zeitschrift für Realschulwesen''), redigoval časopis | ||
| + | ''Technische Blätter'', kam napsal rovněž mnoho článků. Aktivně | ||
| + | přispěl k formulaci tzv. Meránského programu, tj. reformy | ||
| + | výuky středoškolské matematiky. Stál v čele organizací pojistných | ||
| + | techniků v habsburské monarchii. Byl odborným poradcem | ||
| + | pojišťoven Giselaverein, Janus a Donau, ale i státních | ||
| + | orgánů i úřadu pro dělnické úrazové pojištění. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ÖBL 1, s. 165; BL 1, s. 229; Poggendorff 3, s. 319; NDB 3, s. 463n.; | ||
| + | Heller 3, s. 20; J. J. O’Connor – E. F. Robertson, C. (www.history.mcs. | ||
| + | st-andrews.ac.uk/Biographies/Czuber.html); K. Mačák, E. C. (1851–1925), | ||
| + | in: Informační bulletin České statistické společnosti 10, 1999, č. 1; N. L. | ||
| + | Johnson – S. Kotz, Leading Personalities in Statistic Science, New York 1997; | ||
| + | E. Dolezal, E. C., in: Jahresbericht der Deutschen Mathematiker-Vereinigung | ||
| + | 37, 1928, s. 287n.; J. Radon, E. C. zum Gedächtnis, in: Nachrichten | ||
| + | der Oesterreichischen Mathematischen Gesellschaft 5, 1951, č. 13; P. Šišma, | ||
| + | Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, in: Práce z dějin techniky | ||
| + | a přírodních věd, sv. 2, 2004, s. 98. | ||
| + | |||
| + | Jaroslav Folta | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 15. 11. 2016, 19:28
| Emanuel CZUBER | |
 | |
| Narození | 19.1.1851 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 22.8.1925 |
| Místo úmrtí | Gnigl u Salcburku (Rakousko) |
| Povolání | 1- Matematik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44367 |
CZUBER, Emanuel (též ČUBR), * 19. 1. 1851 Praha, † 22. 8. 1925 Gnigl u Salcburku (Rakousko), matematik, statistik
Absolvent německé reálky v Praze (1869), ve studiu pokračoval na německé technice, 1874 po jejím ukončení na ní nastoupil jako řádný asistent prof. K. Kořistky na katedře geodézie. Během studia se angažoval ve Spolku pro volné přednášky z matematiky, přímém předchůdci Jednoty českých matematiků. 1870–72 byl jeho pokladníkem. Od 1875, kdy vykonal příslušné učitelské státní zkoušky z matematiky a deskriptivní geometrie, se stal suplentem na II. vyšší německé reálce v Praze. 1876 podal habilitaci z geodézie na pražské německé technice a získal tam veniam legendi prací Theorie a praxe vyrovnávacího počtu. 1878 se stal definitivním učitelem a na reálce setrval až do svého jmenování řádným profesorem matematiky na brněnské německé technice 1886. Mezitím se však několikrát pokoušel o totéž místo v Praze, kde měl přednášky z matematické statistiky, teorie pravděpodobnosti a metody nejmenších čtverců. Na brněnské technice zastával i úřad děkana všeobecného oddělení (1888–90) a rektora techniky (1890/91). Když na uprázdněnou profesuru po A. Wincklerovi na vídeňské technice odmítli nastoupit jak Moriz Allé, tak po něm i Emil Weyr, byl nástupcem 1. 8. 1891 jmenován C., který tam zůstal až do svého penzionování 1921. V období 1894/95 vykonával funkci rektora.
Již za svého pobytu v Praze se 1878 oženil s Johannou, dcerou prof. Liebleina, 1879 se mu narodila dcera Berta, která se 1909 provdala za mladšího bratra následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda d’Este. (Arcivévoda Ferdinand Karel se kvůli tomuto nerovnému sňatku musel vzdát šlechtického titulu a žil pak jako soukromník Ferdinand Burg v jižních Tyrolích a v Bavorsku. Berta se dožila sta let – † 1979). V odborné práci se C. zaměřil především na teorii pravděpodobnosti a matematickou statistiku. Už 1879 přeložil do němčiny knihu F. A. Mayera Cours de calcul des probabilités (1874) a je pravděpodobné, že se mu za to dostalo členství v belgické vědecké společnosti v Liège. 1884 ještě v Praze napsal knihu o geometrických pravděpodobnostech a průměrech (Geometrische Wahrscheinlichkeiten und Mittelwerte), později přeloženou do francouzštiny. V Brně připravil 1891 knihu věnovanou teorii pozorovacích chyb (Theorie der Beobachtungsfehler). 1898 pak vydal vývoj teorie pravděpodobnosti a její aplikace (Die Entwicklung der Wahrscheinlichkeitstheorie und ihre Anwendungen). 1900 přispěl problematikou počtu pravděpodobnosti (Wahrscheinlichkeitsrechnung) do encyklopedie matematických věd (Encyclopaedie der mathematischen Wissenschaften). Jeho nejvýznamnější monografií se stala kniha Die Wahrscheinlichkeitsrechnung und ihre Anwendungen auf Fehlerausgleichung, Statistik und Lebensversicherung (1903), zabývající se užitím počtu pravděpodobnosti na vyrovnávání chyb, statistikou a životním pojišťovnictvím, která se do 1938 dočkala pěti vydání. Podobný význam měla i kniha o statistických výzkumných metodách (Die statistischen Forschungsmethoden), vydaná od 1921 třikrát. Ohlas získaly i C. knihy věnované filozofickým základům počtu pravděpodobnosti a matematické teorii populace, obě publikované 1923. Mimo své hlavní oblasti zájmu C. v mládí uveřejnil několik prací věnovaných geometrii a geodézii, dvě učebnice matematické analýzy Lehrbuch über Differential- und Integralrechnung (od 1898 do 1924 v 5 vydáních) a Einführung in die höhere Mathematik (od 1909 do 1922 ve 3 vydáních). Jeho zájmy sahaly i mimo matematiku. Zajímal se o historii svých oborů, o vyučování matematiky na středních školách (řídil časopis Zeitschrift für Realschulwesen), redigoval časopis Technische Blätter, kam napsal rovněž mnoho článků. Aktivně přispěl k formulaci tzv. Meránského programu, tj. reformy výuky středoškolské matematiky. Stál v čele organizací pojistných techniků v habsburské monarchii. Byl odborným poradcem pojišťoven Giselaverein, Janus a Donau, ale i státních orgánů i úřadu pro dělnické úrazové pojištění.
L: ÖBL 1, s. 165; BL 1, s. 229; Poggendorff 3, s. 319; NDB 3, s. 463n.; Heller 3, s. 20; J. J. O’Connor – E. F. Robertson, C. (www.history.mcs. st-andrews.ac.uk/Biographies/Czuber.html); K. Mačák, E. C. (1851–1925), in: Informační bulletin České statistické společnosti 10, 1999, č. 1; N. L. Johnson – S. Kotz, Leading Personalities in Statistic Science, New York 1997; E. Dolezal, E. C., in: Jahresbericht der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 37, 1928, s. 287n.; J. Radon, E. C. zum Gedächtnis, in: Nachrichten der Oesterreichischen Mathematischen Gesellschaft 5, 1951, č. 13; P. Šišma, Učitelé na německé technice v Brně 1849–1945, in: Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 2, 2004, s. 98.
Jaroslav Folta
