CZURDA Viktor 18.2.1897-?16.9.1945: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 16.(18.?)9.1945  
 
| datum úmrtí = 16.(18.?)9.1945  
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 6- Botanik
+
| povolání = 6- Botanik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 500
 
}}
 
}}
 
'''CZURDA, Viktor''' ''(též DENK), * 18. 2. 1897 Klobouky u Brna,† 16. (18. ?) 9. 1945 Praha, botanik, algolog''
 
'''CZURDA, Viktor''' ''(též DENK), * 18. 2. 1897 Klobouky u Brna,† 16. (18. ?) 9. 1945 Praha, botanik, algolog''

Aktuální verze z 12. 10. 2019, 12:00

Viktor CZURDA
Narození 18.2.1897
Místo narození Klobouky u Brna
Úmrtí 16.(18.?)9.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 6- Botanik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 500
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44372

CZURDA, Viktor (též DENK), * 18. 2. 1897 Klobouky u Brna,† 16. (18. ?) 9. 1945 Praha, botanik, algolog

Byl synem hospodářského správce. Studoval na brněnském gymnáziu, pak na tamní německé technice (1918–19), přešel na pražskou německou univerzitu, kde se začal vědecky zabývat anatomií a fyziologií rostlin, zejména řas, jako žák F. Czapka a A. Paschera (PhDr. 1922). Pracoval v ústavu fyziologie rostlin, 1928 se habilitoval z obou předmětů svého zájmu, 1934 se stal mimořádným profesorem (s rozšířením venia legendi na bakteriologii), 1938 po odchodu neárijce E. G. Pringsheima převzal ústav jako přednosta a 1940 byl jmenován řádným profesorem. 1939–44 byl děkanem přírodovědecké fakulty, 1945 krátce prorektorem, 1940–43 stál též v čele zoologického ústavu. 1941 si změnil své příjmení, aby se údajně vrátil k starému jménu svého rodu (Denk). Již od meziválečné éry podporoval nacionální snahy (v září 1938 uprchl do Vídně, kde se dal k dispozici Freikorpsu), jakkoli se setkával s odporem u svých spolupracovníků, ať to byl Pringsheim, nebo genetik Felix Mainx (švagr C. F. Coriho). Nicméně právě proto se C. 1939 stal děkanem, ač nebyl ještě řádným profesorem. Do NSDAP vstoupil (i s celou rodinou) až k 1. 4. 1939, o to aktivněji – byl přesvědčeným nacistou – s okupační mocí spolupracoval. Stal se vedoucím Svazu docentů (1942–45), komisařem (zabrané české) přírodovědecké fakulty, spolupracoval i s SD (dodával zprávy zejména o církevní problematice). Vstoupil také do SS, v níž dosáhl hodnosti Hauptsturmführera (kapitána). Za svou činnost byl 1943 dekorován Záslužným křížem II. třídy.

Jako sudetský Němec měl výhrady k personální politice německé univerzity. Účastnil se (jako předseda komise pro přírodovědný výzkum) práce sudetoněmeckého výzkumného ústavu v Liberci. Byl též řádným členem Německé akademie věd v Praze. Zemřel v pankrácké vězeňské nemocnici na následky zranění z květnového povstání.

C. byl vynikajícím algologem – do tohoto oboru ho zasvětil jeho učitel A. Pascher. Zabýval se řasami spájivými (Conjugatae, Zygnematales) a byl pokládán v 30. letech za jejich nejlepšího znalce vůbec. Souborně je zpracoval pro Pascherem vydávanou květenu vod střední Evropy Die Süsswasserflora Mitteleuropas (1932) a později jejich anatomii a cytologii v Handbuch der Pflanzenanatomie (1937). Pečoval o četné čisté kultury těchto řas. Později se jeho zájem přiklonil ke studiu sirných bakterií, což bylo ještě posíleno potřebami válečného hospodářství – zasloužil se koncem války o zpětné získávání síry z odpadních vod při zpracování celulózy. Četné objevy v tomto směru učinil na hydrobiologické stanici v rakouském městě Lunz am See, kde od 1929 každoročně pobýval. Zjistil tam, že redukce síranů je možná i při úplném vyloučení organických látek v čistě anorganickém prostředí. Jeho práce byly velmi ceněné a dodnes jsou citovány.

D: O novém autotrofním a thermofilním společenstvu sirných bakterií, 1935 (německy Piešťany 1936); Handbuch der Pflanzenanatomie, 1937; Grundzüge der allgemeinen Botanik, 1944.

L: KSN 2, s. 419; BL 1, s. 241 (jako Denk); F. Ruttner, V. C., in: Berichte der Deutschen botanischen Gesellschaft 68a, 1955, s. 221n. (kde bibliografie a portrét); J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 369, 390, 549; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, passim; M. Glettler – A. Míšková, Prager Professoren 1938–45. Zwischen Wissenschaft und Politik, Bd. 17, 2006, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Janko, Jiří Martínek