Biografický slovník
DÖLLER Augustin 11.8.1872-16.1.1950: Porovnání verzí
(DÖLLER_August_11.8.1872-16.1.1950) |
m (Holoubková přesunul stránku DÖLLER August 11.8.1872-16.1.1950 na DÖLLER Augustin 11.8.1872-16.1.1950 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Augustin DÖLLER |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.8.1872 | | datum narození = 11.8.1872 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kovarce u Topoľčan (Slovensko) |
| datum úmrtí = 16.1.1950 | | datum úmrtí = 16.1.1950 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Poděbrady |
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DÖLLER, Augustin''', ''* 11. 8. 1872 Kovarce u Topoľčan (Slovensko), † 16. 1. 1950 Poděbrady, manažer ve strojírenství'' | ||
| + | |||
| + | Studoval v Karlíně (Praha) na reálce a 1893 maturoval na vyšší | ||
| + | strojní průmyslové škole. Nastoupil do firmy Hrubý v Praze | ||
| + | jako konstruktér, poté pracoval jako technický úředník v podolské | ||
| + | cementárně. 1894 našel uplatnění v kyjevské Jihoruské | ||
| + | strojírně. Stal se s titulem inženýra vedoucím ve výrobě obráběcích | ||
| + | strojů a jeřábů, pečoval o rozšiřování a modernizaci | ||
| + | dílen. V projektech uplatňoval nejnovější technologie, optimalizoval | ||
| + | ekonomii provozu, organizaci práce a obchodní | ||
| + | podmínky. 1906 přešel do Hartmannovy lokomotivky v ukrajinském | ||
| + | Luhansku jako konstruktér parních lokomotiv. I tam | ||
| + | se záhy vypracoval na hlavního inženýra a 1907 byl jmenován | ||
| + | místoředitelem. Díky modernizaci výroby a D. organizačním | ||
| + | schopnostem se lokomotivka stala předním podnikem v carském | ||
| + | Rusku. D. zavedl i výrobu jeřábů, obráběcích a tvářecích | ||
| + | strojů, válcovacích zařízení a stavebních ocelových konstrukcí. | ||
| + | Nové dílny sám projektoval, řídil jejich stavbu a po zahájení | ||
| + | provozu vybral a doporučil vedení vhodného vedoucího pracovníka. | ||
| + | Technologické zařízení dílen volil podle obdobných | ||
| + | podniků, zejména německých, a to nejen kvůli jeho vysoké | ||
| + | úrovni, ale i rychle se rozvíjejícím německo-ruským obchodním kontaktům (těžké obráběcí stroje od německých firem | ||
| + | Borsig, Reinecker, Schmalz ad.). Lokomotivka vyráběla měsíčně | ||
| + | na 25 čtyřosých a 15 pětiosých lokomotiv pro osobní i nákladní | ||
| + | dopravu. D. se snažil vytvářet soběstačné průmyslové | ||
| + | komplexy s metalurgickými a obráběcími odděleními a díky | ||
| + | svému obchodnímu rozhledu byl s to rozšiřovat výrobní programy | ||
| + | o další perspektivní obory. V Luhansku vybudoval nejmodernější | ||
| + | ruskou slévárnu, zavedl výrobu zařízení pro těžbu | ||
| + | ropy, důležitou pro válečné účely, navrhl a uvedl do provozu | ||
| + | válcovnu plechů. V době D. působení zaměstnával podnik | ||
| + | pět tisíc dělníků. K dalším D. úspěšným aktivitám v Rusku | ||
| + | patřily výstavba a zařízení dusíkárny v Brjansku, válcovny | ||
| + | v Taganrogu, zavedení výroby pilníků v Putilovském zbrojním | ||
| + | závodě v Petrohradu, zařízení mechanických zkušeben a metalografických | ||
| + | laboratoří v několika dalších strojírenských a hutních | ||
| + | závodech. Zpracoval dále projekty na zvýšení produkce | ||
| + | kamenouhelných ukrajinských dolů, na výstavbu továrny | ||
| + | pro výrobu kotlů, vagonů a na vybudování železárny s vysokými | ||
| + | pecemi a ocelárnou. Jejich realizaci však přerušila první | ||
| + | světová válka. Během ruské občanské války se D., tak jako | ||
| + | většina českých odborníků, 1919 vrátil do Československa. | ||
| + | |||
| + | Mezi inženýry, kteří našli před válkou významné uplatnění | ||
| + | v ruském strojírenském průmyslu, byl pokládán za vynikajícího | ||
| + | odborníka. Proto uspěl jako žadatel o místo v plzeňských | ||
| + | Škodových závodech, v nichž nastoupil v září 1920. Továrna | ||
| + | v té době vyráběla kolejová vozidla a významně se podílela | ||
| + | na rozšiřování nejen československé železniční sítě, ale exportovala | ||
| + | i do zahraničí. D. rychle zavedl výrobu parních lokomotiv, | ||
| + | zmodernizoval hutní oddělení. Začal rozvíjet obchodní | ||
| + | styky s Lotyšskem, Rumunskem a Jugoslávií, které patřily | ||
| + | k významným obchodním partnerům Škodovky jak v oboru | ||
| + | železniční dopravy, tak ve zbrojní výrobě. 1930 byl jmenován | ||
| + | v koncernu ředitelem pro výstavbu nových výrobních objektů, | ||
| + | modernizaci strojového parku a organizaci výroby. | ||
| + | |||
| + | Nepřetržité pracovní vypětí ovlivnilo D. zdraví i osobní život. | ||
| + | Nezaložil rodinu. Propukla u něj srdeční choroba. Koncem | ||
| + | 1931 po delší zdravotní dovolené v lázních Poděbrady odešel | ||
| + | do důchodu a opustil Plzeň. Generální ředitelství Škodovky | ||
| + | v Praze s ním ještě podepsalo konzultační ujednání a D. zůstal | ||
| + | poradcem pro provádění stavebních a výrobních investic. | ||
| + | 1940 platnost smlouvy vypršela, vedení mu však ještě do 1942 | ||
| + | poskytovalo k důchodu měsíční finanční výpomoc. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv Škoda, Plzeň. | ||
| + | |||
| + | Vladislav Krátký | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:1872]] | [[Kategorie:1872]] | ||
| + | [[Kategorie:Kovarce]] | ||
[[Kategorie:1950]] | [[Kategorie:1950]] | ||
| + | [[Kategorie:Poděbrady]] | ||
Verze z 26. 1. 2017, 10:01
| Augustin DÖLLER | |
 | |
| Narození | 11.8.1872 |
|---|---|
| Místo narození | Kovarce u Topoľčan (Slovensko) |
| Úmrtí | 16.1.1950 |
| Místo úmrtí | Poděbrady |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=66993 |
DÖLLER, Augustin, * 11. 8. 1872 Kovarce u Topoľčan (Slovensko), † 16. 1. 1950 Poděbrady, manažer ve strojírenství
Studoval v Karlíně (Praha) na reálce a 1893 maturoval na vyšší strojní průmyslové škole. Nastoupil do firmy Hrubý v Praze jako konstruktér, poté pracoval jako technický úředník v podolské cementárně. 1894 našel uplatnění v kyjevské Jihoruské strojírně. Stal se s titulem inženýra vedoucím ve výrobě obráběcích strojů a jeřábů, pečoval o rozšiřování a modernizaci dílen. V projektech uplatňoval nejnovější technologie, optimalizoval ekonomii provozu, organizaci práce a obchodní podmínky. 1906 přešel do Hartmannovy lokomotivky v ukrajinském Luhansku jako konstruktér parních lokomotiv. I tam se záhy vypracoval na hlavního inženýra a 1907 byl jmenován místoředitelem. Díky modernizaci výroby a D. organizačním schopnostem se lokomotivka stala předním podnikem v carském Rusku. D. zavedl i výrobu jeřábů, obráběcích a tvářecích strojů, válcovacích zařízení a stavebních ocelových konstrukcí. Nové dílny sám projektoval, řídil jejich stavbu a po zahájení provozu vybral a doporučil vedení vhodného vedoucího pracovníka. Technologické zařízení dílen volil podle obdobných podniků, zejména německých, a to nejen kvůli jeho vysoké úrovni, ale i rychle se rozvíjejícím německo-ruským obchodním kontaktům (těžké obráběcí stroje od německých firem Borsig, Reinecker, Schmalz ad.). Lokomotivka vyráběla měsíčně na 25 čtyřosých a 15 pětiosých lokomotiv pro osobní i nákladní dopravu. D. se snažil vytvářet soběstačné průmyslové komplexy s metalurgickými a obráběcími odděleními a díky svému obchodnímu rozhledu byl s to rozšiřovat výrobní programy o další perspektivní obory. V Luhansku vybudoval nejmodernější ruskou slévárnu, zavedl výrobu zařízení pro těžbu ropy, důležitou pro válečné účely, navrhl a uvedl do provozu válcovnu plechů. V době D. působení zaměstnával podnik pět tisíc dělníků. K dalším D. úspěšným aktivitám v Rusku patřily výstavba a zařízení dusíkárny v Brjansku, válcovny v Taganrogu, zavedení výroby pilníků v Putilovském zbrojním závodě v Petrohradu, zařízení mechanických zkušeben a metalografických laboratoří v několika dalších strojírenských a hutních závodech. Zpracoval dále projekty na zvýšení produkce kamenouhelných ukrajinských dolů, na výstavbu továrny pro výrobu kotlů, vagonů a na vybudování železárny s vysokými pecemi a ocelárnou. Jejich realizaci však přerušila první světová válka. Během ruské občanské války se D., tak jako většina českých odborníků, 1919 vrátil do Československa.
Mezi inženýry, kteří našli před válkou významné uplatnění v ruském strojírenském průmyslu, byl pokládán za vynikajícího odborníka. Proto uspěl jako žadatel o místo v plzeňských Škodových závodech, v nichž nastoupil v září 1920. Továrna v té době vyráběla kolejová vozidla a významně se podílela na rozšiřování nejen československé železniční sítě, ale exportovala i do zahraničí. D. rychle zavedl výrobu parních lokomotiv, zmodernizoval hutní oddělení. Začal rozvíjet obchodní styky s Lotyšskem, Rumunskem a Jugoslávií, které patřily k významným obchodním partnerům Škodovky jak v oboru železniční dopravy, tak ve zbrojní výrobě. 1930 byl jmenován v koncernu ředitelem pro výstavbu nových výrobních objektů, modernizaci strojového parku a organizaci výroby.
Nepřetržité pracovní vypětí ovlivnilo D. zdraví i osobní život. Nezaložil rodinu. Propukla u něj srdeční choroba. Koncem 1931 po delší zdravotní dovolené v lázních Poděbrady odešel do důchodu a opustil Plzeň. Generální ředitelství Škodovky v Praze s ním ještě podepsalo konzultační ujednání a D. zůstal poradcem pro provádění stavebních a výrobních investic. 1940 platnost smlouvy vypršela, vedení mu však ještě do 1942 poskytovalo k důchodu měsíční finanční výpomoc.
P: Archiv Škoda, Plzeň.
Vladislav Krátký
