DÖRFL Gustav 24.6.1855-18.6.1902: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Gustav DÖRFL
 
| jméno = Gustav DÖRFL
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dorfl Gustav portret.png
 
| datum narození = 24.6.1855
 
| datum narození = 24.6.1855
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha

Aktuální verze z 2. 1. 2020, 13:34

Gustav DÖRFL
Narození 24.6.1855
Místo narození Praha
Úmrtí 18.6.1902
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 317-318
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45718

DÖRFL, Gustav, * 24. 6. 1855 Praha, † 18. 6. 1902 Praha, básník, překladatel, publicista

Pocházel ze staré evangelické česko-německé rodiny, otec byl kostelníkem u Salvátora. D. maturoval 1874 na reálce a studoval chemické inženýrství na německé technice v Praze. Studium opustil a odjel do Skotska, kde 1877–79 navštěvoval evangelické bohosloví na New College v Edinburghu. 1880 odcestoval do Německa, odkud se vrátil do Prahy. Stal se korektorem deníku Národní politika a soukromým učitelem angličtiny, 1879–82 redigoval evangelický časopis Česká rodina, 1882 a 1884 církevní kalendář Vánoční album. Nadále se živil výukou, žurnalistickou spoluprací s řadou periodik, zprvu hlavně mladočeské provenience, posléze i pokrokářských a sociálně demokratických, kam přispíval krátkými referáty o kulturním dění v Německu, Velké Británii a USA. Jimi plnil cennou vzdělávací funkci. Byl ojedinělým případem celonárodně literárně činného českého evangelického intelektuála druhé poloviny 19. století. Jako básník náležel k autorům lumírovské orientace. Přijímal vlivy Erbenovy, Heydukovy a Nerudovy baladiky, lyriky Hálkovy i Vrchlického. Studentská prvotina Na Křivoklátě (1874) shrnula tvorbu pozdně romantického výrazu. Sbírka Balady starší i nové (1896) přinesla řadu veršů s náboženskou tematikou, obhajujících odkaz české reformace. Několik básní propadlo konfiskaci. Poslední sbírka Miscelly (1901) se přiblížila duchu, nikoli tvaru Sládkovy poezie. Přátelství udržoval s J. Vrchlickým a J. V. Sládkem, kteří podporovali zejména jeho překladatelskou činnost. Do němčiny přeložil Hálkovy Večerní písně (1876), ukázky z tvorby J. Nerudy, A. Heyduka a J. Vrchlického, do češtiny převáděl poezii i prózu z angličtiny (T. B. Aldridge, R. Burns, W. W. Collins, Ch. Dickens, R. Kipling, T. Moore aj.). Jako první k nám uvedl Marka Twaina, s P. Sobotkou a E. Krásnohorskou Stanleyův africký cestopis, pro Národní divadlo připravil Shakespearovy hry Coriolanus, Zimní pohádka, první díl Jindřicha IV. Patřil k svobodomyslným literátům, kteří vyšli z mladočeského prostředí, ale záhy si je přisvojili i pokrokáři a sociální demokraté.

L: F. Baťha, G. D., 1963; LČL 1, s. 584–585; J. B. Čapek, Sté výročí narození G. D., in: Kostnické jiskry 14. 7. 1955, č. 24, s. 4.

P: LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti).

Martin Kučera