Verze z 17. 11. 2019, 18:36, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DĚDEČEK Pavel 27.12.1885-23.11.1954

Z Personal
Pavel DĚDEČEK
Narození 27.12.1885
Místo narození Praha
Úmrtí 23.11.1954
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 153-154
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45350

DĚDEČEK, Pavel, * 27. 12. 1885 Praha, † 23. 11. 1954 Praha, dirigent, pedagog

Byl synem truhlářského mistra. Zpíval v dětském sboru u sv. Víta v Praze, studoval 1900–05 housle na pražské konzervatoři, později soukromě. 1908–12 vyučoval v Brně na varhanické škole, kde ho Leoš Janáček inspiroval k přechodu na dirigování. Současně působil jako koncertní mistr a 1912–14 kapelník v brněnském Národním divadle. Ve válečných letech byl povolán do sanitní služby, přitom vypomáhal v Národním divadle v Praze v orchestru jako violista a věnoval se komorní hudbě. 1918–19 byl kapelníkem České filharmonie pro populární koncerty, v sezoně 1919/20 kapelníkem divadla v Plzni, které převzalo město od soukromé společnosti (ředitel Josef Fišer). 1920–22 studoval v Paříži (studium mu zprostředkoval bratr, profesor klasické filologie v Paříži) a vedl tam sbor slovanských studentů. Po návratu se ucházel o kapelnické místo v Národním divadle, ale byl odmítnut (O. Ostrčil prosadil Josefa Charváta). Nezískal angažmá ani 1923, ale stal se dirigentem bratislavské opery (1923/24), s níž podnikl zájezd do Španělska. 1925–48 působil na pražské konzervatoři jako velmi úspěšný pedagog; řadu let dirigoval také operní představení konzervatoře ve Stavovském divadle. 1946–48 vyučoval dirigování i na AMU, krátce byl ředitelem a dirigentem opery v Plzni (1945/46). Umělecké i pedagogické činnosti zanechal 1948.

Už před první světovou válkou se věnoval komorní hře a dirigoval oratorní koncerty. Ve funkci sbormistra podnikl s Pěveckým sdružením pražských učitelů několik zahraničních zájezdů (Vídeň, Polsko). Uplatnil se skladatelsky. Napsal klavírní a komorní drobnosti, scénické hudby pro divadla, v nichž působil (Slovanskou rhapsodii provedla Česká filharmonie 1933, upravil pro orchestr Kunst der Fuge od J. S. Bacha, ad.). Přispíval také do odborných časopisů pedagogického zaměření.

Ač byl talentovaným divadelním dirigentem, nedostal dost příležitostí skutečně se prosadit. V brněnském divadle působil jako druhý kapelník a dirigoval převážně operety, podobně v Plzni, v Bratislavě strávil necelou jednu sezonu. Cenný repertoár uvedl 1945/46 v Plzni, kde s ním spolupracovali režiséři Hanuš Thein a Václav Nosek (J. B. Foerster: Jessika; G. B. Pergolesi: Služka paní; J. A. Benda: Ariadna na Naxu, melodram). Největší význam měla jeho činnost pedagogická, jež souvisela s koncertní aktivitou konzervatorního orchestru. D. učil studenty nejen dirigování, ale i dramaturgickému a pedagogickému vedení hudebního tělesa a přípravě operních úloh. Svou hudební zkušeností, pedagogickým talentem a osobní laskavostí získal velkou autoritu. Pod D. vedením se orchestr vypracoval k vynikající kvalitě a operní představení konzervatoře ve Stavovském divadle měla profesionální úroveň.

D. se věnoval i literární činnosti, řadu příspěvků publikoval v odborném tisku, osobní vzpomínky vyšly ve sborníku Vzpomínáme Karla Kovařovice, pro dirigenty vydal 1942 první část práce Základy dirigování. Připravil i její druhou část, ta však zůstala v rukopise.

L: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, 1936, rejstřík; F. Pala – V. Pospíšil, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, 2, 4, 5, rejstřík (ve sv. 6), 1962–1989; Sto let českého divadla v Plzni, 1865–1965, 1965, s. 69, 287, obr. 13; Postavy brněnského jeviště 3, 1990–94, s. 24–26; Pazdírek, s. 180; HS 1, s. 227 (kde soupis D. časopiseckých článků); http://archiv.narodni-divadlo.cz.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová