DĚDEK Jaroslav 12.6.1890-?1962: Porovnání verzí

Z Personal
(DĚDEK_Jaroslav_12.6.1890-1962)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jaroslav DĚDEK
 
| jméno = Jaroslav DĚDEK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dedek Jaroslav portret.JPG
 
| datum narození = 12.6.1890
 
| datum narození = 12.6.1890
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 1962
+
| datum úmrtí = únor 1962?
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Tienen u Lovaně (Belgie)
| povolání = 31- Potravinář
+
| povolání = 31- Potravinář<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jaroslav DĚDEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 154-155
 +
}}
 +
'''DĚDEK, Jaroslav''', ''* 12. 6. 1890 Praha, † únor 1962? Tienen u Lovaně (Belgie), chemik, pedagog, odborný spisovatel''
 +
 
 +
Studoval na vyšší reálce v Praze, kde 1908 maturoval. Pak
 +
absolvoval odbor chemického inženýrství na ČVŠT v Praze,
 +
druhou státní zkoušku složil 1912 a byl promován titulem
 +
ing. Pracoval v barvírně firmy Agfa v Berlíně a na ČVŠT. Tam
 +
dokončil disertační práci s názvem ''Negativní povaha skupiny''
 +
''vinylové'' a byl 1916 promován doktorem technických věd
 +
(Dr. techn.). 1914–19 byl vojínem-chemikem ve farmakognostickém
 +
a farmakologickém ústavu prof. Friedricha Wilhelma
 +
Wiechowskiho na Německé univerzitě v Praze, kde zůstal po
 +
skončení vojenské služby jako asistent. 1919 nastoupil do
 +
Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického
 +
v Praze, v němž vybudoval a vedl fyzikálně-chemické
 +
oddělení. 1925 složil zkoušku a získal autorizaci civilního
 +
inženýra pro technickou chemii. Zahájil spolupráci s firmou
 +
N. V. Allgemeine Norit Mij. Amsterdam jako inženýr poradce,
 +
od ledna 1927 byl technickým poradcem koncernu A/S De
 +
danske Sukkerfabrikker v Kodani, vedl jeho výzkumné laboratoře
 +
v Maribo a kontroloval cukrovary a rafinerie. K tomu
 +
cestoval po Evropě a navštěvoval cukrovary v Rakousku,
 +
Maďarsku, Jugoslávii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Švédsku,
 +
Francii, Německu a v Polsku. 1928 se habilitoval pro obor cukrovarnictví
 +
a výroby uhlohydrátů na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze, 1929 byl jmenován mimořádným
 +
profesorem chemické technologie IV. (uhlohydráty,
 +
malý průmysl a potraviny) na fakultě chemického inženýrství
 +
ČVŠT v Brně a profesorem řádným 1934. Na stejném pracovišti,
 +
k jehož mimořádnému rozmachu mezi válkami přispěl
 +
a k jehož nejlepším odborníkům patřil, působil od počátku jako
 +
ředitel Ústavu chemické technologie IV. a 1934/35 jako děkan.
 +
Vedl i věhlasnou Brněnskou výzkumnou stanici cukrovarnickou,
 +
spolupracoval s Výzkumným ústavem československého
 +
průmyslu cukrovarnického v Praze, s cukrovary v Holicích
 +
a v Ratiboři, vybudoval noritové stanice v Hulíně, Bratislavě,
 +
Kostelci nad Labem a v Kutné Hoře. Jako profesor hostoval na
 +
univerzitě v Berlíně. Oženil se 1940 s Jarmilou, roz. Královou,
 +
a spolu vychovali syna a dceru. 1947–48 pobýval na studijní
 +
dovolené ve Švédsku, Anglii a v USA. Na jaře 1948 emigroval
 +
s celou rodinou do Belgie. Pracoval v Tienen u Lovaně (Tiense
 +
Suikerraffi naderij – Raffinerie Tirlemontoise). 1949–62 byl
 +
prezidentem vědeckého výboru CITES (Mezinárodního výboru
 +
pro cukrovarnickou technologii).
 +
 
 +
D. se zařadil mezi celosvětově uznávané cukrovarnické odborníky.
 +
Studoval především čištění řepné šťávy. Spolu
 +
s J. Vašátkem objevil její čeření, které patentovali 1933.
 +
Postup, známý jako progresivní předčeření, se od té doby stal
 +
základním krokem epurace (čištění) surové řepné šťávy. Dále
 +
zkoumal odpařování cukerných šťáv a navrhl způsob kontroly
 +
odparky či obrátil pozornost na vznik a podstatu melasy.
 +
Ta byla výsledkem mnohaletých výzkumů krystalizace
 +
sacharózy, studia sacharózy jako kyseliny, jakož i provozních
 +
pokusů o zadinové práci. Věnoval se i mouce a škrobu, technologickým
 +
vlastnostem řepy v závislosti na složení půdy,
 +
zvýšení výnosů cukrovky hormonizací a mikroanalytickým
 +
metodám stanovení malých obsahů některých složek v půdě.
 +
Rychlé praktické uplatnění našla jím vypracovaná metodika
 +
stanovení filtrační rychlosti cukrovarnických šťáv. Práce vydával
 +
často od 1919 v časopise ''Listy cukrovarnické'', další mj.
 +
v ''Zeitschrift für Lebensmitteluntersuchung, Allgemeine Oel - und''
 +
''Fett-Zeitung'', ''Sucrerie Belge'', ''Průmysl potravinářský'' a ''Listy chemické'' či samostatně.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Adsorpce, in: Technický slovník naučný 1, 1927, s. 137n.; L’influence
 +
des cations de l’amidon sur certaines propriétés des empois, Paris 1936
 +
(s B. Jelínkem a I. Kulčickým); Études sur la gélification de l’amidon,
 +
Alençon 1936 (s týmiž); Nouvelles recherches sur l’amidon, Paris 1937
 +
(s týmiž); Une microméthode de carbonatation de laboratoire, Bruxelles
 +
1937 (s D. Ivančenkem); Amélioration de la filtrabilité des jus préchauffés
 +
infectés, Paris 1937 (J. Vašátkem); L’épuration du jus des betteraves et de
 +
leurs parties suivant les individus, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem); L’influence
 +
des engrais sur le comportement de la betterave pendant la fabrication.
 +
Communication présentée à la 7e Assemblée de l’Institut International des
 +
Recherches Betteravières, Bruxelles, Janvier 1937, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem
 +
a J. Vašátkem); L’influence des engrais sur le comportement de la
 +
betterave pendant la fabrication. Communication présentée à la 8e Assemblée
 +
de l’Institut International des Recherches Betteravières, Bruxelles, Januar
 +
1938, Bruxelles 1938 (s týmiž); L’azote ammoniacal dans les jus de sucreries,
 +
in: Publications de l’Institut Belge pour l’Amélioration de la Betterave 6,
 +
1938, č. 5, zvl. ot. (s D. Ivančenkem); Chemická technologie. Přednášky.
 +
4. Uhlohydráty a potraviny, 1946; Chemická technologie IV. (Uhlohydráty
 +
a potraviny). Tabulky, 1946; Chemická technologie IV. (Uhlohydráty a potraviny),
 +
1946; Chemická kontrola v cukrovaru, 1947; Základy elektronové
 +
theorie chemické reaktivity, 1948.
 +
 
 +
'''L:''' J. Vašátko, Prof. Ing. Dr. techn. J. D. dožívá se padesáti let, in: Listy cukrovarnické
 +
58, 1939/40, s. 223n.; Josef Dědek, Le carbonate de chaux, Louvain
 +
1966; J. Brandštetr – A. G. Pokorný a kol., Chemie na technických školách
 +
v Brně 1849–1999, 1999, s. 38n., 43; V. Valter, Prof. Dr. Ing. Josef Vašátko,
 +
DrSc. – Významná osobnost československého a světového cukrovarnictví,
 +
in: Listy cukrovarnické a řepařské 124, 2008, s. 19n.; R. Pieck, Histoire du
 +
CITES, in: La Sucrerie Belge 117, 1999, s. 6–10.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv VUT Brno, Osobní spisy, kart. D 1 (J. D.).
 +
 
 +
Petra Tomášková
  
== Literatura ==
 
VČAZ, 396-7; Kropáčková, 15;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:31- Potravinář]]
 
[[Kategorie:31- Potravinář]]
Řádka 21: Řádka 114:
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1962]]
 
[[Kategorie:1962]]
 +
[[Kategorie:Tienen]]

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 18:39

Jaroslav DĚDEK
Narození 12.6.1890
Místo narození Praha
Úmrtí únor 1962?
Místo úmrtí Tienen u Lovaně (Belgie)
Povolání 31- Potravinář
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 154-155
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53052

DĚDEK, Jaroslav, * 12. 6. 1890 Praha, † únor 1962? Tienen u Lovaně (Belgie), chemik, pedagog, odborný spisovatel

Studoval na vyšší reálce v Praze, kde 1908 maturoval. Pak absolvoval odbor chemického inženýrství na ČVŠT v Praze, druhou státní zkoušku složil 1912 a byl promován titulem ing. Pracoval v barvírně firmy Agfa v Berlíně a na ČVŠT. Tam dokončil disertační práci s názvem Negativní povaha skupiny vinylové a byl 1916 promován doktorem technických věd (Dr. techn.). 1914–19 byl vojínem-chemikem ve farmakognostickém a farmakologickém ústavu prof. Friedricha Wilhelma Wiechowskiho na Německé univerzitě v Praze, kde zůstal po skončení vojenské služby jako asistent. 1919 nastoupil do Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického v Praze, v němž vybudoval a vedl fyzikálně-chemické oddělení. 1925 složil zkoušku a získal autorizaci civilního inženýra pro technickou chemii. Zahájil spolupráci s firmou N. V. Allgemeine Norit Mij. Amsterdam jako inženýr poradce, od ledna 1927 byl technickým poradcem koncernu A/S De danske Sukkerfabrikker v Kodani, vedl jeho výzkumné laboratoře v Maribo a kontroloval cukrovary a rafinerie. K tomu cestoval po Evropě a navštěvoval cukrovary v Rakousku, Maďarsku, Jugoslávii, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Švédsku, Francii, Německu a v Polsku. 1928 se habilitoval pro obor cukrovarnictví a výroby uhlohydrátů na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze, 1929 byl jmenován mimořádným profesorem chemické technologie IV. (uhlohydráty, malý průmysl a potraviny) na fakultě chemického inženýrství ČVŠT v Brně a profesorem řádným 1934. Na stejném pracovišti, k jehož mimořádnému rozmachu mezi válkami přispěl a k jehož nejlepším odborníkům patřil, působil od počátku jako ředitel Ústavu chemické technologie IV. a 1934/35 jako děkan. Vedl i věhlasnou Brněnskou výzkumnou stanici cukrovarnickou, spolupracoval s Výzkumným ústavem československého průmyslu cukrovarnického v Praze, s cukrovary v Holicích a v Ratiboři, vybudoval noritové stanice v Hulíně, Bratislavě, Kostelci nad Labem a v Kutné Hoře. Jako profesor hostoval na univerzitě v Berlíně. Oženil se 1940 s Jarmilou, roz. Královou, a spolu vychovali syna a dceru. 1947–48 pobýval na studijní dovolené ve Švédsku, Anglii a v USA. Na jaře 1948 emigroval s celou rodinou do Belgie. Pracoval v Tienen u Lovaně (Tiense Suikerraffi naderij – Raffinerie Tirlemontoise). 1949–62 byl prezidentem vědeckého výboru CITES (Mezinárodního výboru pro cukrovarnickou technologii).

D. se zařadil mezi celosvětově uznávané cukrovarnické odborníky. Studoval především čištění řepné šťávy. Spolu s J. Vašátkem objevil její čeření, které patentovali 1933. Postup, známý jako progresivní předčeření, se od té doby stal základním krokem epurace (čištění) surové řepné šťávy. Dále zkoumal odpařování cukerných šťáv a navrhl způsob kontroly odparky či obrátil pozornost na vznik a podstatu melasy. Ta byla výsledkem mnohaletých výzkumů krystalizace sacharózy, studia sacharózy jako kyseliny, jakož i provozních pokusů o zadinové práci. Věnoval se i mouce a škrobu, technologickým vlastnostem řepy v závislosti na složení půdy, zvýšení výnosů cukrovky hormonizací a mikroanalytickým metodám stanovení malých obsahů některých složek v půdě. Rychlé praktické uplatnění našla jím vypracovaná metodika stanovení filtrační rychlosti cukrovarnických šťáv. Práce vydával často od 1919 v časopise Listy cukrovarnické, další mj. v Zeitschrift für Lebensmitteluntersuchung, Allgemeine Oel - und Fett-Zeitung, Sucrerie Belge, Průmysl potravinářský a Listy chemické či samostatně.

D: výběr: Adsorpce, in: Technický slovník naučný 1, 1927, s. 137n.; L’influence des cations de l’amidon sur certaines propriétés des empois, Paris 1936 (s B. Jelínkem a I. Kulčickým); Études sur la gélification de l’amidon, Alençon 1936 (s týmiž); Nouvelles recherches sur l’amidon, Paris 1937 (s týmiž); Une microméthode de carbonatation de laboratoire, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem); Amélioration de la filtrabilité des jus préchauffés infectés, Paris 1937 (J. Vašátkem); L’épuration du jus des betteraves et de leurs parties suivant les individus, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem); L’influence des engrais sur le comportement de la betterave pendant la fabrication. Communication présentée à la 7e Assemblée de l’Institut International des Recherches Betteravières, Bruxelles, Janvier 1937, Bruxelles 1937 (s D. Ivančenkem a J. Vašátkem); L’influence des engrais sur le comportement de la betterave pendant la fabrication. Communication présentée à la 8e Assemblée de l’Institut International des Recherches Betteravières, Bruxelles, Januar 1938, Bruxelles 1938 (s týmiž); L’azote ammoniacal dans les jus de sucreries, in: Publications de l’Institut Belge pour l’Amélioration de la Betterave 6, 1938, č. 5, zvl. ot. (s D. Ivančenkem); Chemická technologie. Přednášky. 4. Uhlohydráty a potraviny, 1946; Chemická technologie IV. (Uhlohydráty a potraviny). Tabulky, 1946; Chemická technologie IV. (Uhlohydráty a potraviny), 1946; Chemická kontrola v cukrovaru, 1947; Základy elektronové theorie chemické reaktivity, 1948.

L: J. Vašátko, Prof. Ing. Dr. techn. J. D. dožívá se padesáti let, in: Listy cukrovarnické 58, 1939/40, s. 223n.; Josef Dědek, Le carbonate de chaux, Louvain 1966; J. Brandštetr – A. G. Pokorný a kol., Chemie na technických školách v Brně 1849–1999, 1999, s. 38n., 43; V. Valter, Prof. Dr. Ing. Josef Vašátko, DrSc. – Významná osobnost československého a světového cukrovarnictví, in: Listy cukrovarnické a řepařské 124, 2008, s. 19n.; R. Pieck, Histoire du CITES, in: La Sucrerie Belge 117, 1999, s. 6–10.

P: Archiv VUT Brno, Osobní spisy, kart. D 1 (J. D.).

Petra Tomášková