DĚDIČOVÁ Irena ?1930-31.12.1987: Porovnání verzí

Z Personal
(DĚDIČOVÁ_Irena_1932-1.1.1988)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Irena DĚDIČOVÁ
 
| jméno = Irena DĚDIČOVÁ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1932
+
| datum narození = 1930/1932
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 1.1.1988
+
| datum úmrtí = 31.12.1987
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Paříž (Francie)
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Irena DĚDIČOVÁ
+
}}
 +
'''DĚDIČOVÁ, Irena''', ''* ? 1930/32 Praha, † 31. 12. 1987 Paříž (Francie), malířka''
 +
 
 +
Studovala na AVU v Praze (1951–56) u prof. Vladimíra
 +
Sychry. Od počátku 60. let pracovala na souborech pryskyřicových
 +
vitráží, zpracovávaných v duchu informelu, věnovala
 +
se dekorativní malbě a freskám. Od 1964 žila střídavě v Paříži
 +
a v Praze. V tvorbě D. převážila od 1966 výrazně myšlenkově
 +
bohatá imaginativní abstrakce. Koncem 60. let se stala členkou
 +
skupiny Phases, vedené Edouardem Jagouerem. Vytvořila
 +
několik cyklů s kosmologickými náměty, s výjevy uzavřených
 +
prostor, jeskyň, vyjadřujících nostalgii po bezstarostném
 +
dětském světě. Od počátku 70. let zaplňovala její převážně
 +
pesimisticky laděné vize robotizovaná monstra, přinášející
 +
konec světa i lidstva. Tento námět pak ztvárnila několikrát
 +
ještě na přelomu 70. a 80. let. V poslední fázi své tvorby se
 +
D. dokázala zbavit apokalyptických vizí a komponovala široce
 +
otevřené průhledy do makro- i mikrokosmu.
 +
 
 +
'''D:''' samostatné výstavy: Praha, Galerie mladých, 1968; Paříž, Galerie Solstice,
 +
1969; Paříž, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, 1971; Saint-Étienne,
 +
Maison de la Culture, 1977; Lisabon, Galeria de Exposicoes Temporiares,
 +
1985; kolektivní výstavy: Brno, Dům umění města Brna, 1958; Paříž, Galerie
 +
Lambert (Sept jeunes peintres tchécoslovaques), 1969; Sen o nalezení, 1968;
 +
Tsunami, 1981; Ruiny (Apoteoza I), 1985; Variace na jedno téma (NG Praha).
 +
 
 +
'''L:''' M. Lamač – G. Gassiot-Talabot, I. D., 1968; NEČVU 1, s. 122; SČSVU
 +
2, s. 35; Saur 25, s. 157.
 +
 
 +
Tomáš Sekyrka
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
  
[[Kategorie:1932]]
+
[[Kategorie:1930]]
[[Kategorie:1988]]
+
[[Kategorie:Praha]]
 +
[[Kategorie:1987]]
 +
[[Kategorie:Paříž]]

Verze z 19. 12. 2016, 17:14

Irena DĚDIČOVÁ
Narození 1930/1932
Místo narození Praha
Úmrtí 31.12.1987
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38991

DĚDIČOVÁ, Irena, * ? 1930/32 Praha, † 31. 12. 1987 Paříž (Francie), malířka

Studovala na AVU v Praze (1951–56) u prof. Vladimíra Sychry. Od počátku 60. let pracovala na souborech pryskyřicových vitráží, zpracovávaných v duchu informelu, věnovala se dekorativní malbě a freskám. Od 1964 žila střídavě v Paříži a v Praze. V tvorbě D. převážila od 1966 výrazně myšlenkově bohatá imaginativní abstrakce. Koncem 60. let se stala členkou skupiny Phases, vedené Edouardem Jagouerem. Vytvořila několik cyklů s kosmologickými náměty, s výjevy uzavřených prostor, jeskyň, vyjadřujících nostalgii po bezstarostném dětském světě. Od počátku 70. let zaplňovala její převážně pesimisticky laděné vize robotizovaná monstra, přinášející konec světa i lidstva. Tento námět pak ztvárnila několikrát ještě na přelomu 70. a 80. let. V poslední fázi své tvorby se D. dokázala zbavit apokalyptických vizí a komponovala široce otevřené průhledy do makro- i mikrokosmu.

D: samostatné výstavy: Praha, Galerie mladých, 1968; Paříž, Galerie Solstice, 1969; Paříž, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris, 1971; Saint-Étienne, Maison de la Culture, 1977; Lisabon, Galeria de Exposicoes Temporiares, 1985; kolektivní výstavy: Brno, Dům umění města Brna, 1958; Paříž, Galerie Lambert (Sept jeunes peintres tchécoslovaques), 1969; Sen o nalezení, 1968; Tsunami, 1981; Ruiny (Apoteoza I), 1985; Variace na jedno téma (NG Praha).

L: M. Lamač – G. Gassiot-Talabot, I. D., 1968; NEČVU 1, s. 122; SČSVU 2, s. 35; Saur 25, s. 157.

Tomáš Sekyrka