DĚDIČ Josef 23.6.1924-19.6.1993: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku DĚDIC Josef 1924-19.6.1993 na DĚDIČ Josef 23.6.1924-19.6.1993 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 156
 
}}
 
}}
 
'''DĚDIČ, Josef''', ''* 23. 6. 1924 Praha, † 19. 6. 1993 Praha, krasobruslař, sportovní funkcionář''
 
'''DĚDIČ, Josef''', ''* 23. 6. 1924 Praha, † 19. 6. 1993 Praha, krasobruslař, sportovní funkcionář''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 15:46

Josef DĚDIČ
Narození 23.6.1924
Místo narození Praha
Úmrtí 19.6.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 156

DĚDIČ, Josef, * 23. 6. 1924 Praha, † 19. 6. 1993 Praha, krasobruslař, sportovní funkcionář

Vystudoval zeměpis a tělesnou výchovu na Přírodovědecké fakultě UK (RNDr. 1948). Stal se středoškolským učitelem a od 1951 působil jako profesor (od 1964 zástupce ředitele) na gymnáziu v Praze 10, Voděradské ulici. 1970 přešel jako inspektor na školský odbor národního výboru hlavního města Prahy.

Sportovní záliby vedly D. k veslování a také lednímu hokeji, ale především k bruslení. Začínal na kluzištích na žižkovském Hagiboru a vinohradské ČAFC, než jako devítiletý začal se závodním bruslením ve Vysokoškolském sportu Praha na Štvanici. Postupně se prosadil do špičky českého krasobruslení, 1938 se stal juniorským mistrem republiky a 1941–44 získával titul mistra Protektorátu Čechy a Morava v soutěži mužů. Po osvobození zvítězil 1947 na šampionátu ČSR, reprezentoval i na zimní univerziádě 1947 v Davosu, kde obsadil 3. místo v soutěži mužů.

Pád z hrazdy ukončil D. závodní kariéru a převedl jej na dráhu trenéra a funkcionáře. 1948 se stal členem předsednictva Československého krasobruslařského svazu a patnáct let vedl jeho trenérskou radu. Od 1953 zastupoval Československo na kongresech Mezinárodní bruslařské unie (ISU), od 1957 byl členem (od 1959 předsedou) technické komise a od 1968 členem předsednictva ISU. Na kongresu 1984 byl zvolen místopředsedou tohoto mezinárodního orgánu. V této funkci se mu několikrát podařilo získat pořádání ME nebo MS pro Prahu. Patřil mezi zastánce vyššího hodnocení volných jízd ve srovnání s povinnými cviky při mezinárodních soutěžích. Věnoval se šíření krasobruslení po celém světě a zabýval se metodikou tohoto sportovního odvětví. Anglický překlad D. knihy Krasobruslení se 1973 stal jednou z oficiálních příruček ISU.

D: Metodika krasobruslení, 1954, 2. vyd. 1961; Krasobruslení, 1972, 2. vyd. 1982; Světové piruety, 1976, 2. vyd. 1981.

L: Kdo je kdo 91/92, 1991, s. 146; ETK 2/1, s. 117; J. Šťastná-Königová, Nekonečné stopy bruslí, 1976, s. 84–86; T. Pudil, Co jste skočil vy, doktore D.?, in: Československý sport 27. 6. 1984; týž, Život daný mládeži, in: tamtéž 27. 3. 1987; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 422; nekrolog in: Lidová demokracie 21. 6. 1993.

Miloslav Martínek