Biografický slovník
DĚDIC Karel 7.8.1862-2.7.1928: Porovnání verzí
(DĚDIC_Karel_7.8.1862-2.7.1928) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.8.1862 | | datum narození = 7.8.1862 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vsetín |
| datum úmrtí = 2.7.1928 | | datum úmrtí = 2.7.1928 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DĚDIC, Karel''', ''* 7. 8. 1862 Vsetín, † 2. 7. 1928 Praha, politik, odborový činitel, novinář'' | ||
| − | + | Pocházel z rodiny malorolníka a punčocháře. Ve dvou letech | |
| + | osiřel; žil pak nejprve v rodině staršího bratra Josefa, poté | ||
| + | u svého strýce, evangelického faráře ve vsi Iacobeni poblíž | ||
| + | Suceavy v Bukovině (nyní Rumunsko). Ve čtrnácti letech se | ||
| + | vrátil na Moravu a v Olomouci se vyučil dámským krejčím; | ||
| + | 1880–89 pracoval ve Vídni v předním salonu, šijícím i pro | ||
| + | císařský dvůr, od 1889 v Praze, kde si (1892) zřídil vlastní | ||
| + | živnost. Pro své řemeslné mistrovství získal záhy renomé | ||
| + | v pražské měšťanské společnosti a jeho salon byl vyhledáván | ||
| + | vybranou klientelou; založil a řadu let vedl odbornou školu | ||
| + | dámských krejčích-střihačů, napsal a kresbami opatřil knihu | ||
| + | ''Moderní střihy pro dámské krejčí'', jež se dočkala šesti vydání | ||
| + | (poslední 1913) a vzbudila ohlas i v zahraničí. | ||
| + | |||
| + | Od 1881 se politicky angažoval v české sociální demokracii, | ||
| + | nejprve ve Vídni, později v Praze. V 90. letech 19. století byl | ||
| + | vůdčí osobností Českoslovanské sociálně demokratické strany | ||
| + | v Praze a na Kladně; proslul jako vynikající organizátor, řečník | ||
| + | a propagátor socialistických idejí. Vlastním studiem získal široké | ||
| + | vzdělání; vedle dělnické mládeže působil i na studentstvo | ||
| + | z řad pokrokářského a realistického hnutí a navázal přátelské | ||
| + | kontakty s T. G. Masarykem. 1890 zahájil první prvomájovou | ||
| + | manifestaci v českých zemích, uspořádanou na pražském | ||
| + | Střeleckém ostrově. 1890–93 redigoval satirický časopis ''Bič''; | ||
| + | v dubnu 1891 založil a do 1892 řídil kladenský čtrnáctideník | ||
| + | ''Svoboda'', který se stal jedním z čelných sociálně demokratických | ||
| + | regionálních listů; 1897 se podílel na přeměně ''Práva lidu'' na deník. V březnu 1897 neúspěšně kandidoval v Praze | ||
| + | ve volbách v páté (všeobecné) kurii do poslanecké sněmovny | ||
| + | rakouské říšské rady (nepatrnou většinou byl poražen mladočeským | ||
| + | kandidátem Václavem Březnovským). Od počátku | ||
| + | 20. století organizoval sociálně demokratické živnostenské | ||
| + | hnutí; 1907 založil Zemský svaz živnostníků a obchodníků | ||
| + | v Čechách (1920 přejmenovaný na Svaz socialistických živnostníků | ||
| + | a obchodníků), 1907–25 mu předsedal a řídil jeho | ||
| + | čtrnáctideník ''Živnostník''. Po vzniku ČSR zastupoval 1918–20 | ||
| + | československou sociální demokracii v Revolučním národním | ||
| + | shromáždění, kde se mimo jiné podílel na tvorbě československé | ||
| + | ústavy. 1920–25 byl senátorem Národního shromáždění | ||
| + | a místopředsedou Zemské živnostenské rady v Čechách. | ||
| + | |||
| + | Zemřel v sanatoriu Sanopz v Praze na Smíchově; v dosavadních | ||
| + | encyklopediích bylo v jeho biogramech mylně tradováno | ||
| + | datum 2. srpna. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Třídní boj, 1897; Dědictví otců zachovej nám Pane, 1911; Soustava soukromého | ||
| + | vlastnictví a socialism, 1918; Masaryk a české socialistické hnutí, | ||
| + | in: Sborník k šedesátým narozeninám T. G. Masaryka, 1910. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' MSN 2, s. 93; OSND 1/2, s. 1418; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. | ||
| + | Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 44. | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 69: | ||
[[Kategorie:1862]] | [[Kategorie:1862]] | ||
| + | [[Kategorie:Vsetín]] | ||
[[Kategorie:1928]] | [[Kategorie:1928]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 19. 12. 2016, 17:01
| Karel DĚDIC | |
 | |
| Narození | 7.8.1862 |
|---|---|
| Místo narození | Vsetín |
| Úmrtí | 2.7.1928 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45355 |
DĚDIC, Karel, * 7. 8. 1862 Vsetín, † 2. 7. 1928 Praha, politik, odborový činitel, novinář
Pocházel z rodiny malorolníka a punčocháře. Ve dvou letech osiřel; žil pak nejprve v rodině staršího bratra Josefa, poté u svého strýce, evangelického faráře ve vsi Iacobeni poblíž Suceavy v Bukovině (nyní Rumunsko). Ve čtrnácti letech se vrátil na Moravu a v Olomouci se vyučil dámským krejčím; 1880–89 pracoval ve Vídni v předním salonu, šijícím i pro císařský dvůr, od 1889 v Praze, kde si (1892) zřídil vlastní živnost. Pro své řemeslné mistrovství získal záhy renomé v pražské měšťanské společnosti a jeho salon byl vyhledáván vybranou klientelou; založil a řadu let vedl odbornou školu dámských krejčích-střihačů, napsal a kresbami opatřil knihu Moderní střihy pro dámské krejčí, jež se dočkala šesti vydání (poslední 1913) a vzbudila ohlas i v zahraničí.
Od 1881 se politicky angažoval v české sociální demokracii, nejprve ve Vídni, později v Praze. V 90. letech 19. století byl vůdčí osobností Českoslovanské sociálně demokratické strany v Praze a na Kladně; proslul jako vynikající organizátor, řečník a propagátor socialistických idejí. Vlastním studiem získal široké vzdělání; vedle dělnické mládeže působil i na studentstvo z řad pokrokářského a realistického hnutí a navázal přátelské kontakty s T. G. Masarykem. 1890 zahájil první prvomájovou manifestaci v českých zemích, uspořádanou na pražském Střeleckém ostrově. 1890–93 redigoval satirický časopis Bič; v dubnu 1891 založil a do 1892 řídil kladenský čtrnáctideník Svoboda, který se stal jedním z čelných sociálně demokratických regionálních listů; 1897 se podílel na přeměně Práva lidu na deník. V březnu 1897 neúspěšně kandidoval v Praze ve volbách v páté (všeobecné) kurii do poslanecké sněmovny rakouské říšské rady (nepatrnou většinou byl poražen mladočeským kandidátem Václavem Březnovským). Od počátku 20. století organizoval sociálně demokratické živnostenské hnutí; 1907 založil Zemský svaz živnostníků a obchodníků v Čechách (1920 přejmenovaný na Svaz socialistických živnostníků a obchodníků), 1907–25 mu předsedal a řídil jeho čtrnáctideník Živnostník. Po vzniku ČSR zastupoval 1918–20 československou sociální demokracii v Revolučním národním shromáždění, kde se mimo jiné podílel na tvorbě československé ústavy. 1920–25 byl senátorem Národního shromáždění a místopředsedou Zemské živnostenské rady v Čechách.
Zemřel v sanatoriu Sanopz v Praze na Smíchově; v dosavadních encyklopediích bylo v jeho biogramech mylně tradováno datum 2. srpna.
D: Třídní boj, 1897; Dědictví otců zachovej nám Pane, 1911; Soustava soukromého vlastnictví a socialism, 1918; Masaryk a české socialistické hnutí, in: Sborník k šedesátým narozeninám T. G. Masaryka, 1910.
L: MSN 2, s. 93; OSND 1/2, s. 1418; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 44.
Josef Tomeš
