Verze z 21. 10. 2019, 15:45, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DĚDIC Karel 7.8.1862-2.7.1928

Z Personal
Karel DĚDIC
Narození 7.8.1862
Místo narození Vsetín
Úmrtí 2.7.1928
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 155-156
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45355

DĚDIC, Karel, * 7. 8. 1862 Vsetín, † 2. 7. 1928 Praha, politik, odborový činitel, novinář

Pocházel z rodiny malorolníka a punčocháře. Ve dvou letech osiřel; žil pak nejprve v rodině staršího bratra Josefa, poté u svého strýce, evangelického faráře ve vsi Iacobeni poblíž Suceavy v Bukovině (nyní Rumunsko). Ve čtrnácti letech se vrátil na Moravu a v Olomouci se vyučil dámským krejčím; 1880–89 pracoval ve Vídni v předním salonu, šijícím i pro císařský dvůr, od 1889 v Praze, kde si (1892) zřídil vlastní živnost. Pro své řemeslné mistrovství získal záhy renomé v pražské měšťanské společnosti a jeho salon byl vyhledáván vybranou klientelou; založil a řadu let vedl odbornou školu dámských krejčích-střihačů, napsal a kresbami opatřil knihu Moderní střihy pro dámské krejčí, jež se dočkala šesti vydání (poslední 1913) a vzbudila ohlas i v zahraničí.

Od 1881 se politicky angažoval v české sociální demokracii, nejprve ve Vídni, později v Praze. V 90. letech 19. století byl vůdčí osobností Českoslovanské sociálně demokratické strany v Praze a na Kladně; proslul jako vynikající organizátor, řečník a propagátor socialistických idejí. Vlastním studiem získal široké vzdělání; vedle dělnické mládeže působil i na studentstvo z řad pokrokářského a realistického hnutí a navázal přátelské kontakty s T. G. Masarykem. 1890 zahájil první prvomájovou manifestaci v českých zemích, uspořádanou na pražském Střeleckém ostrově. 1890–93 redigoval satirický časopis Bič; v dubnu 1891 založil a do 1892 řídil kladenský čtrnáctideník Svoboda, který se stal jedním z čelných sociálně demokratických regionálních listů; 1897 se podílel na přeměně Práva lidu na deník. V březnu 1897 neúspěšně kandidoval v Praze ve volbách v páté (všeobecné) kurii do poslanecké sněmovny rakouské říšské rady (nepatrnou většinou byl poražen mladočeským kandidátem Václavem Březnovským). Od počátku 20. století organizoval sociálně demokratické živnostenské hnutí; 1907 založil Zemský svaz živnostníků a obchodníků v Čechách (1920 přejmenovaný na Svaz socialistických živnostníků a obchodníků), 1907–25 mu předsedal a řídil jeho čtrnáctideník Živnostník. Po vzniku ČSR zastupoval 1918–20 československou sociální demokracii v Revolučním národním shromáždění, kde se mimo jiné podílel na tvorbě československé ústavy. 1920–25 byl senátorem Národního shromáždění a místopředsedou Zemské živnostenské rady v Čechách.

Zemřel v sanatoriu Sanopz v Praze na Smíchově; v dosavadních encyklopediích bylo v jeho biogramech mylně tradováno datum 2. srpna.

D: Třídní boj, 1897; Dědictví otců zachovej nám Pane, 1911; Soustava soukromého vlastnictví a socialism, 1918; Masaryk a české socialistické hnutí, in: Sborník k šedesátým narozeninám T. G. Masaryka, 1910.

L: MSN 2, s. 93; OSND 1/2, s. 1418; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 44.

Josef Tomeš