DĚDINA Václav 6.12.1870-30.11.1956: Porovnání verzí
(DĚDINA_Václav_6.12.1870-30.11.1956) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Václav DĚDINA | | jméno = Václav DĚDINA | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Dedina Vaclav portret.JPG |
| datum narození = 6.12.1870 | | datum narození = 6.12.1870 | ||
− | | místo narození = Vinařice u | + | | místo narození = Vinařice u Mladé Boleslavi |
| datum úmrtí = 30.11.1956 | | datum úmrtí = 30.11.1956 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 12- Geograf | + | | povolání = 12- Geograf<br />13- Geodet nebo kartograf |
− | 13- Geodet nebo kartograf | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 157-158 |
+ | }} | ||
+ | '''DĚDINA, Václav''', ''* 6. 12. 1870 Vinařice u Mladé Boleslavi, † 30. 11. 1956 Praha, geograf, geomorfolog'' | ||
+ | |||
+ | Syn sedláka a mlynáře Františka D. (1834–1914). Byl předurčen | ||
+ | k církevní dráze a po ukončení gymnázia vstoupil 1891 | ||
+ | do semináře v Gorici (Gorizia), ale již 1892 přešel na pražskou | ||
+ | univerzitu, kde studoval přírodopis a matematiku. 1901 získal | ||
+ | titul PhDr. Nastoupil jako gymnaziální profesor v Zábřehu, | ||
+ | pak v Kolíně a nakonec 1901 ve Valašském Meziříčí, kde | ||
+ | setrval celých sedmnáct let. Tam působil i v regionální politice, | ||
+ | mj. 1907 a 1911 zorganizoval volbu T. G. Masaryka | ||
+ | poslancem říšské rady za Valašsko, spravoval i sbírky místního | ||
+ | muzea. 1918 se na filozofické fakultě v Praze habilitoval pro | ||
+ | obor geomorfologie (1920 přešel na přírodovědeckou fakultu), | ||
+ | dále však učil na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze. | ||
+ | Po tragické smrti J. Daneše (1928) se D. stal mimořádným | ||
+ | a 1933 řádným profesorem UK. Po uzavření českých vysokých | ||
+ | škol nacisty byl D. penzionován, pro vysoký věk se po válce na | ||
+ | univerzitu již nevrátil. Od 1952 byl členem-korespondentem | ||
+ | ČSAV. | ||
+ | |||
+ | Už od studií se zabýval geomorfologií, zejména říčními terasami | ||
+ | a sesuvy; jeho disertace se týkala labského prolomu u Týnce | ||
+ | nad Labem. Ve spolupráci s C. Purkyněm a J. V. Danešem | ||
+ | se věnoval regionální geografii, zejména oblastem Pobečví | ||
+ | a severovýchodních Čech (svou rozsáhlou práci uveřejnil | ||
+ | v Rozpravách ČAVU pod názvem ''Příspěvky k poznání morfologického'' | ||
+ | ''vývoje české tabule křídové'', 1914–17). Dlouhodobě | ||
+ | se snažil o vytvoření regionálního členění státu na geografickém | ||
+ | základě. Patřil k iniciátorům vytvoření mnohosvazkové | ||
+ | ''Československé vlastivědy'', jejímž se stal hlavním redaktorem | ||
+ | (1928–36) a sám zpracoval kapitoly o horopisu, morfologii | ||
+ | a geografické poloze. V menší míře se zabýval též problémy | ||
+ | planetární geografie (mj. kolísání zemské osy). Celkově zůstal | ||
+ | pod vlivem německé geomorfologie, byť s některými jejími | ||
+ | příslušníky polemizoval (mj. s H. Hassingerem). Odborně se | ||
+ | nevyrovnal svým současníkům, zejména Danešovi, byl ale považován | ||
+ | za lepšího popularizátora. | ||
+ | |||
+ | Vydal i paměti svého otce (''Bejvávalo'', 1949), zajímavý pramen | ||
+ | ke každodennosti českých zemí v 19. století. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Geologický nástin okolí valašsko-meziříčského, 1902; Botanická zahrada | ||
+ | ve Valašském Meziříčí, 1907; Domověda, 1911; Příspěvky k morfologickému | ||
+ | poznání české tabule křídové, 1914–1917; Zemězpytný vývoj oblasti | ||
+ | československé, 1920; Železné hory: studie tvarozpytná, 1920; Fyzikální zeměpis | ||
+ | Čech a západní Moravy, 1921; Tvář naší vlasti a její vývoj, 1925; Morfologický | ||
+ | vývoj pražského územního obvodu, 1926; Vědy vedou boj o hranice, | ||
+ | 1932; Šumava, 1934; Jak se tvořil povrch našich zemí, 1940; Jak rostla | ||
+ | Praha, 1940 (spoluautor); nekrolog: J. Kunský, Za prof. dr. V. D., in: Sborník | ||
+ | Československé společnosti zeměpisné 62, 1957, s. 52–59 (kde soupis díla). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 1/2, s. 1441–1442; MSN 2, s. 97; Album representantů, s. 353, | ||
+ | 923; Sborník prací věnovaných prof. dr. V. D. jeho přáteli a žáky, 1931; | ||
+ | R. Kettner, Profesor Dr V. D. zemřel, in: Čas. mineral. geol. 2, 1957, s. 195 | ||
+ | až 196; NGS, s. 688; V. Häufler, Dějiny geografie na Universitě Karlově | ||
+ | 1348–1967, 1968, s. 172–174, 390–391; MČE 2, s. 46; ČBS, s. 105; | ||
+ | J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | ||
+ | 1998, s. 109–110; Tomeš 1, s. 227; D. Brádlerová, V. D., in: Akademický | ||
+ | bulletin 2006, 11; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 | ||
+ | (biografický slovník), 2008, s. 75–77. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/2115 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:12- Geograf]] | [[Kategorie:12- Geograf]] | ||
Řádka 19: | Řádka 83: | ||
[[Kategorie:1870]] | [[Kategorie:1870]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Vinařice]] |
[[Kategorie:1956]] | [[Kategorie:1956]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 18. 11. 2019, 17:57
Václav DĚDINA | |
Narození | 6.12.1870 |
---|---|
Místo narození | Vinařice u Mladé Boleslavi |
Úmrtí | 30.11.1956 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
12- Geograf 13- Geodet nebo kartograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 157-158 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45358 |
DĚDINA, Václav, * 6. 12. 1870 Vinařice u Mladé Boleslavi, † 30. 11. 1956 Praha, geograf, geomorfolog
Syn sedláka a mlynáře Františka D. (1834–1914). Byl předurčen k církevní dráze a po ukončení gymnázia vstoupil 1891 do semináře v Gorici (Gorizia), ale již 1892 přešel na pražskou univerzitu, kde studoval přírodopis a matematiku. 1901 získal titul PhDr. Nastoupil jako gymnaziální profesor v Zábřehu, pak v Kolíně a nakonec 1901 ve Valašském Meziříčí, kde setrval celých sedmnáct let. Tam působil i v regionální politice, mj. 1907 a 1911 zorganizoval volbu T. G. Masaryka poslancem říšské rady za Valašsko, spravoval i sbírky místního muzea. 1918 se na filozofické fakultě v Praze habilitoval pro obor geomorfologie (1920 přešel na přírodovědeckou fakultu), dále však učil na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze. Po tragické smrti J. Daneše (1928) se D. stal mimořádným a 1933 řádným profesorem UK. Po uzavření českých vysokých škol nacisty byl D. penzionován, pro vysoký věk se po válce na univerzitu již nevrátil. Od 1952 byl členem-korespondentem ČSAV.
Už od studií se zabýval geomorfologií, zejména říčními terasami a sesuvy; jeho disertace se týkala labského prolomu u Týnce nad Labem. Ve spolupráci s C. Purkyněm a J. V. Danešem se věnoval regionální geografii, zejména oblastem Pobečví a severovýchodních Čech (svou rozsáhlou práci uveřejnil v Rozpravách ČAVU pod názvem Příspěvky k poznání morfologického vývoje české tabule křídové, 1914–17). Dlouhodobě se snažil o vytvoření regionálního členění státu na geografickém základě. Patřil k iniciátorům vytvoření mnohosvazkové Československé vlastivědy, jejímž se stal hlavním redaktorem (1928–36) a sám zpracoval kapitoly o horopisu, morfologii a geografické poloze. V menší míře se zabýval též problémy planetární geografie (mj. kolísání zemské osy). Celkově zůstal pod vlivem německé geomorfologie, byť s některými jejími příslušníky polemizoval (mj. s H. Hassingerem). Odborně se nevyrovnal svým současníkům, zejména Danešovi, byl ale považován za lepšího popularizátora.
Vydal i paměti svého otce (Bejvávalo, 1949), zajímavý pramen ke každodennosti českých zemí v 19. století.
D: Geologický nástin okolí valašsko-meziříčského, 1902; Botanická zahrada ve Valašském Meziříčí, 1907; Domověda, 1911; Příspěvky k morfologickému poznání české tabule křídové, 1914–1917; Zemězpytný vývoj oblasti československé, 1920; Železné hory: studie tvarozpytná, 1920; Fyzikální zeměpis Čech a západní Moravy, 1921; Tvář naší vlasti a její vývoj, 1925; Morfologický vývoj pražského územního obvodu, 1926; Vědy vedou boj o hranice, 1932; Šumava, 1934; Jak se tvořil povrch našich zemí, 1940; Jak rostla Praha, 1940 (spoluautor); nekrolog: J. Kunský, Za prof. dr. V. D., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 62, 1957, s. 52–59 (kde soupis díla).
L: OSND 1/2, s. 1441–1442; MSN 2, s. 97; Album representantů, s. 353, 923; Sborník prací věnovaných prof. dr. V. D. jeho přáteli a žáky, 1931; R. Kettner, Profesor Dr V. D. zemřel, in: Čas. mineral. geol. 2, 1957, s. 195 až 196; NGS, s. 688; V. Häufler, Dějiny geografie na Universitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 172–174, 390–391; MČE 2, s. 46; ČBS, s. 105; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 109–110; Tomeš 1, s. 227; D. Brádlerová, V. D., in: Akademický bulletin 2006, 11; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 75–77.
P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek