DĚDINA Václav 6.12.1870-30.11.1956: Porovnání verzí

Z Personal
(DĚDINA_Václav_6.12.1870-30.11.1956)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Václav DĚDINA
 
| jméno = Václav DĚDINA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dedina Vaclav portret.JPG
 
| datum narození = 6.12.1870
 
| datum narození = 6.12.1870
| místo narození = Vinařice u Ml.Boleslavi
+
| místo narození = Vinařice u Mladé Boleslavi
 
| datum úmrtí = 30.11.1956
 
| datum úmrtí = 30.11.1956
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 12- Geograf
+
| povolání = 12- Geograf<br />13- Geodet nebo kartograf
13- Geodet nebo kartograf
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav DĚDINA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 157-158
 +
}}
 +
'''DĚDINA, Václav''', ''* 6. 12. 1870 Vinařice u Mladé Boleslavi, † 30. 11. 1956 Praha, geograf, geomorfolog''
 +
 
 +
Syn sedláka a mlynáře Františka D. (1834–1914). Byl předurčen
 +
k církevní dráze a po ukončení gymnázia vstoupil 1891
 +
do semináře v Gorici (Gorizia), ale již 1892 přešel na pražskou
 +
univerzitu, kde studoval přírodopis a matematiku. 1901 získal
 +
titul PhDr. Nastoupil jako gymnaziální profesor v Zábřehu,
 +
pak v Kolíně a nakonec 1901 ve Valašském Meziříčí, kde
 +
setrval celých sedmnáct let. Tam působil i v regionální politice,
 +
mj. 1907 a 1911 zorganizoval volbu T. G. Masaryka
 +
poslancem říšské rady za Valašsko, spravoval i sbírky místního
 +
muzea. 1918 se na filozofické fakultě v Praze habilitoval pro
 +
obor geomorfologie (1920 přešel na přírodovědeckou fakultu),
 +
dále však učil na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze.
 +
Po tragické smrti J. Daneše (1928) se D. stal mimořádným
 +
a 1933 řádným profesorem UK. Po uzavření českých vysokých
 +
škol nacisty byl D. penzionován, pro vysoký věk se po válce na
 +
univerzitu již nevrátil. Od 1952 byl členem-korespondentem
 +
ČSAV.
 +
 
 +
Už od studií se zabýval geomorfologií, zejména říčními terasami
 +
a sesuvy; jeho disertace se týkala labského prolomu u Týnce
 +
nad Labem. Ve spolupráci s C. Purkyněm a J. V. Danešem
 +
se věnoval regionální geografii, zejména oblastem Pobečví
 +
a severovýchodních Čech (svou rozsáhlou práci uveřejnil
 +
v Rozpravách ČAVU pod názvem ''Příspěvky k poznání morfologického''
 +
''vývoje české tabule křídové'', 1914–17). Dlouhodobě
 +
se snažil o vytvoření regionálního členění státu na geografickém
 +
základě. Patřil k iniciátorům vytvoření mnohosvazkové
 +
''Československé vlastivědy'', jejímž se stal hlavním redaktorem
 +
(1928–36) a sám zpracoval kapitoly o horopisu, morfologii
 +
a geografické poloze. V menší míře se zabýval též problémy
 +
planetární geografie (mj. kolísání zemské osy). Celkově zůstal
 +
pod vlivem německé geomorfologie, byť s některými jejími
 +
příslušníky polemizoval (mj. s H. Hassingerem). Odborně se
 +
nevyrovnal svým současníkům, zejména Danešovi, byl ale považován
 +
za lepšího popularizátora.
 +
 
 +
Vydal i paměti svého otce (''Bejvávalo'', 1949), zajímavý pramen
 +
ke každodennosti českých zemí v 19. století.
 +
 
 +
'''D:''' Geologický nástin okolí valašsko-meziříčského, 1902; Botanická zahrada
 +
ve Valašském Meziříčí, 1907; Domověda, 1911; Příspěvky k morfologickému
 +
poznání české tabule křídové, 1914–1917; Zemězpytný vývoj oblasti
 +
československé, 1920; Železné hory: studie tvarozpytná, 1920; Fyzikální zeměpis
 +
Čech a západní Moravy, 1921; Tvář naší vlasti a její vývoj, 1925; Morfologický
 +
vývoj pražského územního obvodu, 1926; Vědy vedou boj o hranice,
 +
1932; Šumava, 1934; Jak se tvořil povrch našich zemí, 1940; Jak rostla
 +
Praha, 1940 (spoluautor); nekrolog: J. Kunský, Za prof. dr. V. D., in: Sborník
 +
Československé společnosti zeměpisné 62, 1957, s. 52–59 (kde soupis díla).
 +
 
 +
'''L:''' OSND 1/2, s. 1441–1442; MSN 2, s. 97; Album representantů, s. 353,
 +
923; Sborník prací věnovaných prof. dr. V. D. jeho přáteli a žáky, 1931;
 +
R. Kettner, Profesor Dr V. D. zemřel, in: Čas. mineral. geol. 2, 1957, s. 195
 +
až 196; NGS, s. 688; V. Häufler, Dějiny geografie na Universitě Karlově
 +
1348–1967, 1968, s. 172–174, 390–391; MČE 2, s. 46; ČBS, s. 105;
 +
J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové,
 +
1998, s. 109–110; Tomeš 1, s. 227; D. Brádlerová, V. D., in: Akademický
 +
bulletin 2006, 11; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945
 +
(biografický slovník), 2008, s. 75–77.
 +
 
 +
'''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha, osobní fond.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/2115 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Martínek
  
== Literatura ==
 
  MČE 2, 46; OSND I -2, 1441; PSN 1, 515; ČBS, 105; Mladoboleslavsko, 160; Cestovatelé 109; FAA 173; NGS 688;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:12- Geograf]]
 
[[Kategorie:12- Geograf]]
Řádka 19: Řádka 83:
  
 
[[Kategorie:1870]]
 
[[Kategorie:1870]]
[[Kategorie:Vinařice_u_Ml.Boleslavi]]
+
[[Kategorie:Vinařice]]
 
[[Kategorie:1956]]
 
[[Kategorie:1956]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 18. 11. 2019, 17:57

Václav DĚDINA
Narození 6.12.1870
Místo narození Vinařice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 30.11.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání 12- Geograf
13- Geodet nebo kartograf
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 157-158
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45358

DĚDINA, Václav, * 6. 12. 1870 Vinařice u Mladé Boleslavi, † 30. 11. 1956 Praha, geograf, geomorfolog

Syn sedláka a mlynáře Františka D. (1834–1914). Byl předurčen k církevní dráze a po ukončení gymnázia vstoupil 1891 do semináře v Gorici (Gorizia), ale již 1892 přešel na pražskou univerzitu, kde studoval přírodopis a matematiku. 1901 získal titul PhDr. Nastoupil jako gymnaziální profesor v Zábřehu, pak v Kolíně a nakonec 1901 ve Valašském Meziříčí, kde setrval celých sedmnáct let. Tam působil i v regionální politice, mj. 1907 a 1911 zorganizoval volbu T. G. Masaryka poslancem říšské rady za Valašsko, spravoval i sbírky místního muzea. 1918 se na filozofické fakultě v Praze habilitoval pro obor geomorfologie (1920 přešel na přírodovědeckou fakultu), dále však učil na gymnáziích v Mladé Boleslavi a Praze. Po tragické smrti J. Daneše (1928) se D. stal mimořádným a 1933 řádným profesorem UK. Po uzavření českých vysokých škol nacisty byl D. penzionován, pro vysoký věk se po válce na univerzitu již nevrátil. Od 1952 byl členem-korespondentem ČSAV.

Už od studií se zabýval geomorfologií, zejména říčními terasami a sesuvy; jeho disertace se týkala labského prolomu u Týnce nad Labem. Ve spolupráci s C. Purkyněm a J. V. Danešem se věnoval regionální geografii, zejména oblastem Pobečví a severovýchodních Čech (svou rozsáhlou práci uveřejnil v Rozpravách ČAVU pod názvem Příspěvky k poznání morfologického vývoje české tabule křídové, 1914–17). Dlouhodobě se snažil o vytvoření regionálního členění státu na geografickém základě. Patřil k iniciátorům vytvoření mnohosvazkové Československé vlastivědy, jejímž se stal hlavním redaktorem (1928–36) a sám zpracoval kapitoly o horopisu, morfologii a geografické poloze. V menší míře se zabýval též problémy planetární geografie (mj. kolísání zemské osy). Celkově zůstal pod vlivem německé geomorfologie, byť s některými jejími příslušníky polemizoval (mj. s H. Hassingerem). Odborně se nevyrovnal svým současníkům, zejména Danešovi, byl ale považován za lepšího popularizátora.

Vydal i paměti svého otce (Bejvávalo, 1949), zajímavý pramen ke každodennosti českých zemí v 19. století.

D: Geologický nástin okolí valašsko-meziříčského, 1902; Botanická zahrada ve Valašském Meziříčí, 1907; Domověda, 1911; Příspěvky k morfologickému poznání české tabule křídové, 1914–1917; Zemězpytný vývoj oblasti československé, 1920; Železné hory: studie tvarozpytná, 1920; Fyzikální zeměpis Čech a západní Moravy, 1921; Tvář naší vlasti a její vývoj, 1925; Morfologický vývoj pražského územního obvodu, 1926; Vědy vedou boj o hranice, 1932; Šumava, 1934; Jak se tvořil povrch našich zemí, 1940; Jak rostla Praha, 1940 (spoluautor); nekrolog: J. Kunský, Za prof. dr. V. D., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 62, 1957, s. 52–59 (kde soupis díla).

L: OSND 1/2, s. 1441–1442; MSN 2, s. 97; Album representantů, s. 353, 923; Sborník prací věnovaných prof. dr. V. D. jeho přáteli a žáky, 1931; R. Kettner, Profesor Dr V. D. zemřel, in: Čas. mineral. geol. 2, 1957, s. 195 až 196; NGS, s. 688; V. Häufler, Dějiny geografie na Universitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 172–174, 390–391; MČE 2, s. 46; ČBS, s. 105; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 109–110; Tomeš 1, s. 227; D. Brádlerová, V. D., in: Akademický bulletin 2006, 11; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 75–77.

P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek