Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky D’ELVERT Christian Friedrich 11.4.1803-28.1.1896

{{Infobox - osoba
| jméno = Christian Friedrich d’ELVERT
| obrázek = D'Elvert Christian portret.jpg
| datum narození = 11.4.1803
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 28.1.1896
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 53- Historik
43- Významný představitel obecní správy

| jiná jména = 
}}

'''d’ELVERT, Christian Friedrich,''' ''* 11. 4. 1803 Brno, † 28. 1. 1896 Brno, historik, politik, odborný spisovatel''

Byl potomkem alsaské emigrantské šlechtické rodiny, jejíž stopy
lze sledovat do 16. století, synem Johanna Heinricha Friedricha (1766 nebo 1768–1830), jenž uprchl z vlasti před francouzskou
revolucí a 1797 se usadil v Brně. Studoval v Brně,
Olomouci a v Praze, historicko-právnická studia dokončil na
univerzitě ve Vídni. 1827 byl přijat do státní služby u moravskoslezského
gubernia. Působil u krajského úřadu v Jihlavě 1836–39) a později jako krajský komisař v Brně. 1850–68
pracoval u moravskoslezského zemského finančního ředitelství
a v zemské vyvazovací komisi, jež se starala o finanční vyrovnání
rolníků s bývalými vrchnostmi. Osvědčil se rovněž jako
vládní komisař u brněnské filiálky Eskomptní banky a v komisi
pro vyrovnání škod z prusko-rakouské války. Do penze
odcházel 1868 jako vrchní finanční rada.

Vedle úřední činnosti se aktivně zapojil do politického života.
V revolučním období byl zvolen poslancem moravského zemského
sněmu (1848) a do frankfurtského Národního shromáždění
(1849). Na brněnském sněmu odmítl spisem ''Die Vereinigung''
''der böhmischen Kronländer zu Einem Landtage, zu Einer''
''Central-Verwaltung'' české snahy o sjednocení zemí Koruny
české. 1850 vstoupil do obecního výboru města Brna. Celkem
třikrát zastával úřad brněnského starosty (1861–64, 1870–76).
O starostenský mandát se poprvé ucházel již 1850, v prvním
kole voleb dokonce dosáhl nerozhodného výsledku, ale pak
kandidaturu stáhl. V místní politice reprezentoval liberální
křídlo měšťanstva, které soupeřilo s tradičními honoračními
vrstvami. Jako starosta podporoval modernizaci města. Na počátku
60. let se postaral mj. o spojení doposud rozděleného
majetku jednotlivých obvodů do ústrojného městského celku,
zasloužil se o zlepšení základních prvků městské infrastruktury
(dláždění, osvětlení, vodovod, kanalizace), konsolidaci městské
policie, zřízení nově organizovaného hasičského sboru, podnítil
urbanistické plány na rozšíření městského areálu. Přispěl
též k tomu, že po ukončení jeho mandátu byli 1864 bratři
Christian, Johann a Friedrich povýšeni do rytířského stavu,
čímž byly odstraněny pochybnosti s uznáním šlechtického stavu
rodu v monarchii. V modernizačním trendu pokračoval
i ve druhém starostenském období, období třetí po 1873 poznamenaly
důsledky velké hospodářské krize. Reprezentoval
město Brno od 1871 na zemském sněmu a tehdy jím byl vyslán
do poslanecké sněmovny říšské rady. Říšský mandát obhájil
1873 i po zavedení přímých voleb do sněmovny. Tam
vykonával krátce do zvolení řádného předsedy funkci předsedajícího
z titulu nejvyššího věku (Alterspräsident). V říšských
volbách uspěl znovu 1879, ale ze zdravotních důvodů koncem
1882 říšský poslanecký mandát složil. Při volbách do zemského
sněmu 1878 pokračovaly brněnské rozpory mezi stranou
nového primátora van der Straße, který reprezentoval koalici
vrstev tradičního měšťanstva a některých podnikatelů a který
E. vytlačil nejprve z brněnské radnice (1876) a pak z funkce
zástupce druhého městského obvodu v zemské sněmovně. Po
van der Straßově smrti se do sněmu vrátil v doplňovacích volbách
1881 a poslanecký mandát podržel až do své smrti, ačkoliv
se od konce 80. let jednání kvůli nemoci nezúčastňoval.
Od studií se zajímal o středověkou a novověkou historii Moravy
a Slezska. Využil svého úředního působení ke sběru materiálu
pro odborné práce. Publikoval v brněnských periodikách
''Brünner Wochenblatt'' a ''Taschenbuch für die Geschichte''
''Mährens und Schlesiens''. V knižní prvotině se pokusil novátorsky
zpracovat dějiny města ''Versuch einer Geschichte Brünns''
(1828), spis ''Das Institut der Freisassen in Mähren und Schlesien''
byl považován za průkopnické dílo v oblasti právních dějin.
Výrazně se podílel na reorganizaci a oživení činnosti Mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues,
der Natur- und Landeskunde in Brünn (Moravskoslezská
společnost pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy
v Brně). Již 1849 při ní vznikla sekce historicko-statistická, jejímž
předsedou se 1851 stal, její tiskový orgán ''Notizenblatt'' redigoval
a sám zásoboval velkým množstvím článků z moravských
dějin právních, kulturních, společenských i přírodních
věd. V historiografii byl průkopníkem směru, který odvracel
svůj zřetel od politických dějin ve prospěch studia ostatních
sfér života obyvatel českých zemí, soustředil se především na
vývoj institucí a jejich cestu staletími pečlivě mapoval. Práce
přeplňoval statistickými daty, a tak nepatřily k čtenářsky atraktivním.
Přinesly však kvantum informací z pramenů, které se
dodnes často v úplnosti nedochovaly. Již 1859 byl za svou činnost
v oblasti vlastivědy a zásluhy o dějiny Moravy vyznamenán
rytířským křížem Řádu Františka Josefa I.

1839 uzavřel manželství s Magdalenou, dcerou jihlavského
krajského hejtmana Leopolda rytíře von Gersch, jež zůstalo
bezdětné. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v rodišti.

'''D:''' výběr: Versuch einer Geschichte Brünns, 1828; Die Vereinigung der
böhmischen Kronländer zu einem Landtage, zu einer Central-Verwaltung,
1848; Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch-Schlesien, 1850; Geschichte und Beschreibung der (könig. Kreis-) und
Bergstadt Iglau in Mähren, 1850; Geschichte des eaters in Mähren und
Oester. Schlesien, 1852; Geschichte des Bücher- und Steindruckes, des
Buchhandels... der historischen Literatur in Mähren und Oesterreichisch
Schlesien, 1854; Geschichte der Verkehrs-Anstalten in Mähren und Oesterreichisch-
Schlesien, 1855; Geschichte der Heil- und Humanitäts-Anstalten
in Mähren und Österr. Schlesien, 1858; Zur Gemeinde-Frage der k. Landeshauptstadt
Brünn, 1860; Mährische und schlesische Chroniken 1, 1861;
Zur Kultur-Geschichte der Mährens und Oest. Schlesiens 1–3, 1866–70;
Die Bestrafung der böhmischen Rebellion, insbesondere die Correspondenz
Ferdinand II. mit dem Fürsten Liechtenstein, 1868; Geschichte der
k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur-und Landeskunde mit Rücksicht auf die bezüglichen Cultur-Verhältnisse
Mährens und Osterr. Schlesiens, 1870; Geschichte der Musik in Mähren
und Oesterr.-Schlesien mit Rücksicht auf die allgemeine, böhmische und
österreichische Musik-Geschichte, 1873; Die Desiderien der Mährischen
Stände vom Jahre 1790. Beiträge zur Geschichte der böhmischen Länder,
insbesondere Mährens im siebzehnten Jahrhunderte 1-4, 1875–78; Zur
oesterreichischen Verwaltungs-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf
die böhmischen Länder, 1880; Zur Geschichte des Deutschthums in
Oesterreich-Ungarn, mit besonderer Rücksicht auf die slavisch-ungarischen
Länder, 1884; Neu-Brünn, wie es entstanden ist und sich gebildet hat,
1888; Beiträge zur österreichischen Rechtsgeschichte 1–4, 1888–95.

'''L:''' výběr: Wurzbach 4, s. 30–33; BL 1, s. 309; Z. Chmel, Galerie brněnských
osobností 1, 1998, s. 48–49; J. Ludvová, Hudební divadlo v českých
zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 139; Ch. Ritter d’E., k. k. Hofrath
a. D. Gedenkblätter zu seinem 90. Geburtstage, 1893; Zur Feier des Neunzigsten Geburtstages des k. k. Hofrathes Ch. Ritter d’E., 1893; nekrolog
in: Taschenbuch für Mährens und Schlesiens Geschichte 46, č. 23, s. 1–2;
B. Bretholz, Ch. d’E., in: Sudetendeutsche Lebensbilder 3, 1934, s. 291 až 300; L. Fasora, Správa města Brna v přechodu mezi „honoračním“ a „výkonovým“
typem v letech 1850–1905, in: ČMM 123, 2004, s. 77–91.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/94651 Bibliografie dějin Českých zemí]

Pavel Cibulka

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:43- Významný představitel obecní správy]]
[[Kategorie:1803]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1896]]
[[Kategorie:Brno]]
<gallery>
D'Elvert Christian pomnik.jpg|Pomník Christiana Friedricha d'Elverta v parku pod brněnským Špilberkem
</gallery>