Verze z 21. 10. 2019, 13:54, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DAČICKÝ Jiří Jakubův ?-1618

Z Personal
Jiří Jakubův DAČICKÝ
Místo narození Dačice
Úmrtí 1618
Místo úmrtí Praha
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 105-106

DAČICKÝ, Jiří Jakubův (též DACZICENUS, DACŽITSKÝ, DASCHITSKY, von DATSCHITZ, od 1577 též Jacobides, Jákob z Dačic, Jakobeus, Jakobides, Jakubův, Philoponus), * ? Dačice, † 1618 Praha, tiskař

Pocházel z rodiny blíže neznámého Marka Jakubova. Nejprve pracoval v Praze jako tovaryš u Jana Kozla st. Měšťanství na Starém Městě získal 1568, od té doby do 1618 provozoval vlastní dílnu, která i přes nevalnou pověst majitele patřila k řemeslně nadprůměrným střediskům českého předbělohorského knihtisku. Paralelně se živil knihkupectvím a příležitostně též jako nakladatel. S básníkem a překladatelem Tomášem Mitisem a svými kolegy Janem Kantorem Hadem a Janem Jičínským založil 1570 prodejní společnost v Karlově koleji, jejíž sklad kalvínské literatury byl 1571 úředně konfiskován. Dle starší literatury se stal nakladatelem díla Martina Filadelfa Zámrského, které pod názvem Postila evangelická aneb Vejkladové na evangelia nedělní a sváteční 1602 v Drážďanech vytiskl Michal Kapihorský. D. konflikty se zákonem doložili J. Jireček, A. Škarka a Z. Winter. Jako nekatolík byl nejméně třikrát vězněn za rozšiřování cenzurou neschválených publikací (1572, 1579, 1602). Pro pohoršlivý život ho staroměstští konšelé 1606 zbavili měšťanství. D. se 1617 znovu oženil, sňatek však městská rada neakceptovala.

Vytiskl přes 100 českých a mnoho latinských a německých publikací. Rozsáhlejších jinojazyčných knih bylo méně, převládaly latinské humanistické příležitostné tisky. Vydavatelským programem i typografií výrobků se D. snažil konkurovat melantrišsko-veleslavínské tiskárně či Jiřímu Černému z Černého Mostu. Častěji než publikace jezuitů (Václav Šturm), které pak ochotně předkládal arcibiskupské cenzuře, tiskl domácí i přeloženou nekatolickou náboženskou literaturu (Tobiáš Závorka Lipenský, Sebastian Castellio, Lucas Osiander st.). Z dílny vycházely také kalendáře (Václav Zelotýn z Krásné Hory), knížky lidového čtení, novinové letáky a učebnice. Za D. prvotinu lze pravděpodobně považovat obnovené Rozmlouvání společné čtyř bratří (asi 1568) bratrského biskupa Benedikta Bavorynského z Bavoryně a Vlčího Pole, které již 1531 publikoval Pavel Olivetský. Tiskárna i později programově uváděla do oběhu starší, ale knihkupecky vděčné literární památky, např. knihu Erasma Rotterdamského O připravení k smrti a o rytíři křesťanském (1570). Pro novokřtěnské publikum vyšel u nás málo známý Zwingliho překlad Das gantz New Testament (1570), jako reedice curyšského vydání z roku 1533. U D. vzniklo také další vydání Václava Miřinského Písně Starého zákona gruntovní a velmi utěšené (1577). Kancionál ve skromnější typografické úpravě tiskla už o desetiletí dříve vdova Markéta Kozlová. Ze staršího pražského vydání (asi 1550) D. obnovil Snář velmi pěkný Vavřince z Březové (1581). Podle tehdy už nedostupného Aorgova tisku 1533 reeditoval mluvnici Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Filomata Gramatika česká v dvojí stránce, ortographia předkem … etymologia potom (1588). Ze starší produkce Mikuláše Bakaláře převzal vyprávění Historia a život svatých Barláma a Jozafata (1593) a asi z Hadovy tiskárny přetiskl Nový zákon, totižto všeckna písma evangelická s epištolami (1596).

Českými překlady zpřístupňoval širšímu lidovému publiku starší cizojazyčnou produkci (např. Matthaeus Meisner, Historica tragaedia. Nová žalostivá hra z Biblí svaté vybraná o strašlivém podvrácení Sodomy a Gomorry, 1586). Menší kapacitu dílny věnoval málo vydávané naukové próze: pojednání Matěje Grylla z Gryllova O kometách, kdy a kterejch let jsou se ukazovaly a jaké účinky a proměny v světě s sebou přinášely (1578) či Adama Zalužanského ze Zalužan Methodi herbariae libri tres (1592). Dílna se nevyhýbala ani rozšiřování jednolistů s aktuálními náměty, jako byla např. u nás dosud neznámá Codicillova zpráva Von einem schrecklichen und wunderbarlichen Cometen, so sich … M. D. LXXVII. Jahrs am Himmel erzeiget hat (1577), jejíž česká verze z téhož roku bývala s výhradami připisována tiskárně Michaela Peterla st.

Ve srovnání s kolegy D. často užíval typografické ozdůbky (typický trojlístek na ohnutém stonku) a lišty s křesťanskými Ctnostmi. Pozdně renesanční rám zvyšoval estetický vzhled díla a suploval ilustrace. Nejlépe byl doložen na 35 podepsaných a na 4 typograficky anonymních jednolistech shromážděných v konvolutu soudobého sběratele Václava Dobřenského z Černého Mostu (dnes pražská Strahovská knihovna). Pro vydání kompilátu Matouše Walkemberského z Walkemberku Zahrádka růžová žen plodných (1577) měl k dispozici starší štočky Rößlinova porodnického spisu, vydaného Mikulášem Klaudyánem v Mladé Boleslavi 1519. Tiskárnou D. prošly medailony z Kuthenovy Kroniky o založení Země české (1539). Novější dřevořezy více otiskoval jen v náboženských textech (např. Osianderova postila 1589, odtud znovu Nový zákon 1596) a na novinových letácích.

Po D. smrti spravovala tiskárnu ve prospěch dědiců manželka Anna D., která se do rodiny přivdala 1617. Její aktivity dokládá čtyřlistové Vítání aneb Vinš k šťastnému příjezdu … pána Fridricha falckraběte … do Měst pražských … léta 1619 (1619?), které napsal budoucí tiskař a faktor Zikmund Léva z Brozánek. D. syn z prvního manželství Jan Otmar Jakubův D. (též Jacobus, Othmar, Ottmar, * ?, † 13. 4. 1609) provozoval vlastní živnost 1589–1609, kdy byl zavražděn. Jeho tiskárna se nalézala do 1605 ve stejném domě jako dílna otce. Dosud nebylo zjištěno, do jaké míry oba tiskaři užívali stejný typografický materiál. Určitou provázanost dokládá to, že Postila, totiž Krátcí vejkladi na evangelia Lucase Osiandera st. (1589), kterou vytiskl otec, měla stejné novozákonní dřevořezy, jakých užil syn Otmar při tisku Osianderova díla Biblí malá, obsahujíc v sobě z Starého zákona celoroční řeči Boží, epištoly a evangelia z Nového (1599). Snahu potlačit zastarávající renesanční kánon titulní strany ukazuje mědiryt polních květů v Lodereckerově úpravě Vrančićova sedmijazyčného slovníku Dictionarium septem diversarum linguarum (1605). D. dílna tiskla jen druhou, gramatickou část a na zbytku kooperovala s Mikulášem Štrausem. Otmar D. vydával především knižní minuce a kalendáře. V otcových stopách pokračoval i při obnově středověkých povídek Život Adamův, aneb jinák od starodávna Solfernus (1600) nebo Letopisové trojánští (1605). Také Kronika trojánská Guida de Columny byla v dílně D. obnovena, a to již potřetí.

L: A. Baďurová, Rudolfinský knihtisk v Bibliografii cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800, in: Knihy a dějiny 4/1, 1997, s. 21–39; K. Chyba, Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860, in: Sborník Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna 1–19 (přílohy), 1966–1984, s. 72–73; J. Martínek, Ke studiu pozdních humanistických tisků, in: Sborník Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna 2, 1967, s. 59–70; M. Rothkegel, The Hutterian brethren and the printed book. A contribution to anabaptist bibliography, in: The mennonite quarterly review 74, 2000, s. 51–85; A. Škarka, Ze zápasů nekatolického tisku s protireformací (Literární a tiskařská aféra z r. 1602), in: ČČH 42, 1936, s. 1–55, 286–332, 484–520; Voit, s. 195–196; Z. Winter, Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách, 1909, s. 275; B. Wižďálková, Glosy na okraj Lékařských knih mistra Křišťana, in: Pocta dr. Emmě Urbánkové. Spolupracovníci a přátelé k 70. narozeninám (ed. P. R. Pokorný), 1979, s. 475–503.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petr Voit