DAŇHELKA Jiří 7.2.1919-28.3.1993: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 124-125
 
}}
 
}}
 
'''DAŇHELKA, Jiří''', ''* 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor''
 
'''DAŇHELKA, Jiří''', ''* 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor''

Verze z 21. 10. 2019, 15:04

Jiří DAŇHELKA
Narození 7.2.1919
Místo narození Praha
Úmrtí 28.3.1993
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 56- Filozof
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 124-125

DAŇHELKA, Jiří, * 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor

Jeho otec byl sazečem v Praze a horníkem v Příbrami. D. maturoval 1938 na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech. Od 1939 studoval na pražské filozofické fakultě slavistiku, bohemistiku a indoeuropeistiku. V mládí ho hluboce ovlivnil středoškolský profesor, íránista Otakar Klíma, na univerzitě především Václav Vážný, František Ryšánek a Otakar Hujer. V době protektorátu po zavření vysokých škol pracoval D. jako knihkupec a učitel na dvouleté obchodní škole, 1944–45 byl totálně nasazen ve výrobě. Po osvobození dostudoval ve zkráceném termínu a 1946 obhájil doktorskou disertaci K. J. Erben a kultura spisovného jazyka. Od 1945 působil tři roky jako asistent Semináře pro slovanskou filologii Filozofické fakulty UK, externě jako pedagog Vysoké školy pedagogické v Plzni a odborný pracovník redakce Staročeského slovníku. 1948 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu pro jazyk český ČAVU (do 1952), vzápětí (1949) obdržel však jmenování docentem staročeštiny a starší české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se 1965 stal profesorem a pro období 1966–69 děkanem. 1968 patřil k signatářům manifestu Dva tisíce slov a k odpůrcům okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Po vyloučení z KSČ (1970) byl 1972 propuštěn i ze zaměstnání. Do získání invalidního důchodu 1978 pracoval jako pomocný stavební dělník (výtahář) Pozemních staveb v Olomouci. Na fakultu se vrátil 1990, obhájil doktorát věd a krátce poté podlehl vleklé chorobě.

D. patřil k nejlepším českým znalcům středověkých literárních památek, a to jak po stránce literárněhistorické, tak zejména filologické a komparativní. Jeho vědecké metody, rozvíjející plně nevytěžený vklad Jana Gebauera a Františka Ryšánka v oblasti historické jazykovědy, se nejintenzivněji uplatňovaly v ediční a textologické práci. V 60. letech získal mezinárodní uznání. Československo reprezentoval na četných kongresech, sympoziích a konferencích, v době, kdy nemohl doma publikovat, tiskla jeho studie renomovaná slavistická periodika v Mnichově a Vídni. Mnoho úsilí věnoval Dalimilově kronice, již 1957 spoluvydal v široce dostupném znění a ve dvousvazkové kritické edici (1988), kterou jeho editorská aktivita vyvrcholila. Pro souborné dílo M. Jana Husa připravil tři svazky: Výklady (1975), Drobné spisy české (1985) a Česká nedělní postila (1992), přičemž u prvních dvou nebylo jeho jméno uvedeno. Mimoto vydal v populárních edicích např. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, Novou radu Smila Flašky z Pardubic, Kroniku trojánskou a husitské skladby Budyšínského rukopisu, jimž věnoval i svoji nejzávažnější textologickou monografii. Jednou z jeho nejvýznačnějších prací se staly směrnice pro vydávání starších českých textů, uveřejněné zásluhou F. Šmahela v Husitském Táboru (1985) jako první autorova ne anonymní publikace po dlouhé nucené odmlce.

Byl držitelem pamětní medaile J. Husa a zlaté medaile Univerzity Palackého, členem ediční a textologické komise Mezinárodního komitétu slavistů.

L: SČS 1 (kde soupis díla a literatury), s. 123–124; sine, J. D. zum siebzigsten Geburtstag. Kleine Biobibliographie, in: Die Welt der Slawen 34, 1989, s. 101–108; nekrolog: M. Nedvědová, in: Mediaevalia historica bohemica 1, 1993, s. 363–365.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera