DAŇHELKA Jiří 7.2.1919-28.3.1993: Porovnání verzí
(DAŇHELKA_Jiří_7.2.1919-28.3.1993) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 28.3.1993 | | datum úmrtí = 28.3.1993 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Olomouc |
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DAŇHELKA, Jiří''', ''* 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor'' | ||
− | + | Jeho otec byl sazečem v Praze a horníkem v Příbrami. D. | |
+ | maturoval 1938 na klasickém gymnáziu na Královských | ||
+ | Vinohradech. Od 1939 studoval na pražské filozofické fakultě | ||
+ | slavistiku, bohemistiku a indoeuropeistiku. V mládí ho hluboce | ||
+ | ovlivnil středoškolský profesor, íránista Otakar Klíma, | ||
+ | na univerzitě především Václav Vážný, František Ryšánek | ||
+ | a Otakar Hujer. V době protektorátu po zavření vysokých škol | ||
+ | pracoval D. jako knihkupec a učitel na dvouleté obchodní | ||
+ | škole, 1944–45 byl totálně nasazen ve výrobě. Po osvobození | ||
+ | dostudoval ve zkráceném termínu a 1946 obhájil doktorskou | ||
+ | disertaci ''K. J. Erben a kultura spisovného jazyka''. Od 1945 působil | ||
+ | tři roky jako asistent Semináře pro slovanskou filologii | ||
+ | Filozofické fakulty UK, externě jako pedagog Vysoké školy | ||
+ | pedagogické v Plzni a odborný pracovník redakce ''Staročeského'' | ||
+ | ''slovníku''. 1948 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu | ||
+ | pro jazyk český ČAVU (do 1952), vzápětí (1949) obdržel však | ||
+ | jmenování docentem staročeštiny a starší české literatury na | ||
+ | Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se | ||
+ | 1965 stal profesorem a pro období 1966–69 děkanem. 1968 | ||
+ | patřil k signatářům manifestu ''Dva tisíce slov'' a k odpůrcům | ||
+ | okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Po vyloučení z KSČ | ||
+ | (1970) byl 1972 propuštěn i ze zaměstnání. Do získání invalidního | ||
+ | důchodu 1978 pracoval jako pomocný stavební dělník | ||
+ | (výtahář) Pozemních staveb v Olomouci. Na fakultu se | ||
+ | vrátil 1990, obhájil doktorát věd a krátce poté podlehl vleklé | ||
+ | chorobě. | ||
+ | |||
+ | D. patřil k nejlepším českým znalcům středověkých literárních | ||
+ | památek, a to jak po stránce literárněhistorické, tak zejména | ||
+ | filologické a komparativní. Jeho vědecké metody, rozvíjející | ||
+ | plně nevytěžený vklad Jana Gebauera a Františka Ryšánka | ||
+ | v oblasti historické jazykovědy, se nejintenzivněji uplatňovaly | ||
+ | v ediční a textologické práci. V 60. letech získal mezinárodní | ||
+ | uznání. Československo reprezentoval na četných kongresech, | ||
+ | sympoziích a konferencích, v době, kdy nemohl doma | ||
+ | publikovat, tiskla jeho studie renomovaná slavistická periodika | ||
+ | v Mnichově a Vídni. Mnoho úsilí věnoval ''Dalimilově'' | ||
+ | ''kronice'', již 1957 spoluvydal v široce dostupném znění a ve | ||
+ | dvousvazkové kritické edici (1988), kterou jeho editorská aktivita | ||
+ | vyvrcholila. Pro souborné dílo M. Jana Husa připravil | ||
+ | tři svazky: ''Výklady'' (1975), ''Drobné spisy české'' (1985) a ''Česká'' | ||
+ | ''nedělní postila'' (1992), přičemž u prvních dvou nebylo jeho | ||
+ | jméno uvedeno. Mimoto vydal v populárních edicích např. | ||
+ | ''Příhody Václava Vratislava z Mitrovic'', ''Novou radu Smila Flašky'' | ||
+ | ''z Pardubic'', ''Kroniku trojánskou'' a husitské skladby ''Budyšínského'' | ||
+ | ''rukopisu'', jimž věnoval i svoji nejzávažnější textologickou monografii. Jednou z jeho nejvýznačnějších prací se staly směrnice pro vydávání starších českých textů, uveřejněné zásluhou | ||
+ | F. Šmahela v ''Husitském Táboru'' (1985) jako první autorova | ||
+ | ne anonymní publikace po dlouhé nucené odmlce. | ||
+ | |||
+ | Byl držitelem pamětní medaile J. Husa a zlaté medaile | ||
+ | Univerzity Palackého, členem ediční a textologické komise | ||
+ | Mezinárodního komitétu slavistů. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' SČS 1 (kde soupis díla a literatury), s. 123–124; sine, J. D. zum siebzigsten | ||
+ | Geburtstag. Kleine Biobibliographie, in: Die Welt der Slawen 34, 1989, | ||
+ | s. 101–108; nekrolog: M. Nedvědová, in: Mediaevalia historica bohemica 1, | ||
+ | 1993, s. 363–365. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 19: | Řádka 80: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Olomouc]] |
Verze z 11. 12. 2016, 21:04
Jiří DAŇHELKA | |
Narození | 7.2.1919 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 28.3.1993 |
Místo úmrtí | Olomouc |
Povolání | 56- Filozof |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136132 |
DAŇHELKA, Jiří, * 7. 2. 1919 Praha, † 28. 3. 1993 Olomouc, literární historik, editor
Jeho otec byl sazečem v Praze a horníkem v Příbrami. D. maturoval 1938 na klasickém gymnáziu na Královských Vinohradech. Od 1939 studoval na pražské filozofické fakultě slavistiku, bohemistiku a indoeuropeistiku. V mládí ho hluboce ovlivnil středoškolský profesor, íránista Otakar Klíma, na univerzitě především Václav Vážný, František Ryšánek a Otakar Hujer. V době protektorátu po zavření vysokých škol pracoval D. jako knihkupec a učitel na dvouleté obchodní škole, 1944–45 byl totálně nasazen ve výrobě. Po osvobození dostudoval ve zkráceném termínu a 1946 obhájil doktorskou disertaci K. J. Erben a kultura spisovného jazyka. Od 1945 působil tři roky jako asistent Semináře pro slovanskou filologii Filozofické fakulty UK, externě jako pedagog Vysoké školy pedagogické v Plzni a odborný pracovník redakce Staročeského slovníku. 1948 nastoupil jako vědecký pracovník do Ústavu pro jazyk český ČAVU (do 1952), vzápětí (1949) obdržel však jmenování docentem staročeštiny a starší české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde se 1965 stal profesorem a pro období 1966–69 děkanem. 1968 patřil k signatářům manifestu Dva tisíce slov a k odpůrcům okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Po vyloučení z KSČ (1970) byl 1972 propuštěn i ze zaměstnání. Do získání invalidního důchodu 1978 pracoval jako pomocný stavební dělník (výtahář) Pozemních staveb v Olomouci. Na fakultu se vrátil 1990, obhájil doktorát věd a krátce poté podlehl vleklé chorobě.
D. patřil k nejlepším českým znalcům středověkých literárních památek, a to jak po stránce literárněhistorické, tak zejména filologické a komparativní. Jeho vědecké metody, rozvíjející plně nevytěžený vklad Jana Gebauera a Františka Ryšánka v oblasti historické jazykovědy, se nejintenzivněji uplatňovaly v ediční a textologické práci. V 60. letech získal mezinárodní uznání. Československo reprezentoval na četných kongresech, sympoziích a konferencích, v době, kdy nemohl doma publikovat, tiskla jeho studie renomovaná slavistická periodika v Mnichově a Vídni. Mnoho úsilí věnoval Dalimilově kronice, již 1957 spoluvydal v široce dostupném znění a ve dvousvazkové kritické edici (1988), kterou jeho editorská aktivita vyvrcholila. Pro souborné dílo M. Jana Husa připravil tři svazky: Výklady (1975), Drobné spisy české (1985) a Česká nedělní postila (1992), přičemž u prvních dvou nebylo jeho jméno uvedeno. Mimoto vydal v populárních edicích např. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, Novou radu Smila Flašky z Pardubic, Kroniku trojánskou a husitské skladby Budyšínského rukopisu, jimž věnoval i svoji nejzávažnější textologickou monografii. Jednou z jeho nejvýznačnějších prací se staly směrnice pro vydávání starších českých textů, uveřejněné zásluhou F. Šmahela v Husitském Táboru (1985) jako první autorova ne anonymní publikace po dlouhé nucené odmlce.
Byl držitelem pamětní medaile J. Husa a zlaté medaile Univerzity Palackého, členem ediční a textologické komise Mezinárodního komitétu slavistů.
L: SČS 1 (kde soupis díla a literatury), s. 123–124; sine, J. D. zum siebzigsten Geburtstag. Kleine Biobibliographie, in: Die Welt der Slawen 34, 1989, s. 101–108; nekrolog: M. Nedvědová, in: Mediaevalia historica bohemica 1, 1993, s. 363–365.
P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
Martin Kučera