DACÍK Reginald Vincenc 21.1.1907-21.4.1988: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 21.4.1988
 
| datum úmrtí = 21.4.1988
 
| místo úmrtí = Moravec u Nového Města na Moravě  
 
| místo úmrtí = Moravec u Nového Města na Moravě  
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista
50- Náboženský publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 105
 
}}
 
}}
 
'''DACÍK, Reginald Vincenc''', ''* 21. 1. 1907 Uherský Brod, † 21. 4. 1988 Moravec u Nového Města na Moravě, teolog, pedagog''
 
'''DACÍK, Reginald Vincenc''', ''* 21. 1. 1907 Uherský Brod, † 21. 4. 1988 Moravec u Nového Města na Moravě, teolog, pedagog''

Verze z 21. 10. 2019, 13:50

Reginald Vincenc DACÍK
Narození 21.1.1907
Místo narození Uherský Brod
Úmrtí 21.4.1988
Místo úmrtí Moravec u Nového Města na Moravě
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
50- Náboženský publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 105
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78865

DACÍK, Reginald Vincenc, * 21. 1. 1907 Uherský Brod, † 21. 4. 1988 Moravec u Nového Města na Moravě, teolog, pedagog

Narodil se v rodině zedníka. Po ukončení obecné školy vstoupil do juvenátu dominikánského konventu v Praze a studoval na Arcibiskupském gymnáziu. 1925 přišel do noviciátu v Olomouci, kde 1926 složil řádové sliby a přijal řeholní jméno Reginald. Po roce noviciátu a třech letech studia filozofie na filozoficko-teologickém učilišti v tamním konventu odešel 1929 na Angelicum, dominikánskou teologickou fakultu, do Říma. 1931 byl vysvěcen na kněze, po dalších dvou letech studia teologie získal 1933 titul ThDr. Vrátil se z Říma a působil jako profesor dogmatiky na olomouckém učilišti. 1940–46 byl převorem pražského kláštera u sv. Jiljí, současně přednášel v Olomouci na řádovém učilišti a v arcidiecézním bohosloveckém semináři, který 1939 nahradil okupanty násilně uzavřenou bohosloveckou fakultu. 1950 byl zatčen při inscenovaném pokusu o přechod hranic, obviněn z velezrady a špionáže. Původně mu hrozil trest smrti, poté byl odsouzen k devatenáctiletému vězení. Po propuštění při amnestii 1960 pracoval jako opravář beden v závodě Fruta v Uherském Brodě. Od prosince 1965 se stal duchovním správcem sester kongregace sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě. Po odnětí tzv. státního souhlasu k výkonu kněžského povolání 1973 se vrátil do rodného domu a v sídle uherskobrodského farního úřadu budoval studijní knihovnu pro potřeby dominikánského řádu v ilegalitě. Na konci života odešel do charitního domova pro staré kněze v Moravci.

Věnoval se překladatelské činnosti, s olomouckými spolubratry přeložil Theologickou summu Tomáše Akvinského, traktát J. Savonaroly Čiňte pokání, redigoval sborníky, např. Správnou cestou (Stavovská morálka), se S. Braitem řídil edici Krystal. Z D. rozsáhlé tvorby vynikla pětidílná Věrouka pro laiky, dále pojednání Prameny duchovního života, Přehled teologie asketické a mystické a vysokoškolská učebnice Mravouka. Články publikoval v časopisech Pán přichází, Růže dominikánská, Na hlubinu, Filosofická revue, Jitro, Úsvit a pod různými pseudonymy v Katolických novinách. Řada D. prací vycházela 1968 až 1970 v samizdatu, např. skripta pro bohoslovce Úvod do teologie (tiskem 1991) a Úvod do Písma svatého. Stal se členem odborných komisí, které posuzovaly soukromá mariánská zjevení (např. Turzovka); jejich stanovisko bylo, ve shodě s postojem mezinárodních komisí a s Kongregací pro otázky víry, negativní. Patřil k předním českým teologům své doby.

D: L. Nekvinda, R. D., Stručný biografický a bibliografický přehled, in: Německá mystika pozdního středověku, sv. 17, 1998, s. 79–85; Základy Katolické akce, 1939; Věrouka pro laiky I–V, 1937–1941; Škola dominikánské mystiky, 1938; Prameny duchovního života. Přehled teologie asketické a mystické, 1947; Mravouka 1946, 1947; překlady: J. Savonarola, Čiňte pokání, 1935; Sv. Tomáš Akvinský, Theologická summa I–VII, 1933–1947 (podíl na překladu).

L: D. Duka, P. ThDr. R. V. D., in: L. Nekvinda, c. d., s. 75–78; Z. Rotrekl, Skrytá tvář české literatury, 1993, s. 45–49; O. I. Štampach, Nástin ekumenické teologie, 1995, s. 35–36; Česká filozofie ve 20. století 2, 1995, s. 31–32; Všeobecná encyklopedie 1, 1996, s. 501; SČF, s. 94 (s bibliografickým soupisem); Tomeš 1, s. 221; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; V. Novotný, Teologie ve stínu. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, 2007, passim.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil