DAGMAR ?1186-24.5.1213: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno =  DAGMAR
 
| jméno =  DAGMAR
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dagmar portret.JPG
 
| datum narození = asi 1186
 
| datum narození = asi 1186
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 111
 
}}
 
}}
 
'''DAGMAR''' ''(též MARKÉTA), * asi 1186 ?, † 24. 5. 1213 Ribe (Dánsko), dánská královna, manželka Valdemara II.''
 
'''DAGMAR''' ''(též MARKÉTA), * asi 1186 ?, † 24. 5. 1213 Ribe (Dánsko), dánská královna, manželka Valdemara II.''
Řádka 99: Řádka 100:
 
[[Kategorie:1213]]
 
[[Kategorie:1213]]
 
[[Kategorie:Ribe]]
 
[[Kategorie:Ribe]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dagmar deska.jpg|Pamětní deska královny Dagmar v dánském Ringstedu
 +
</gallery>

Aktuální verze z 3. 11. 2019, 09:59

DAGMAR
Narození asi 1186
Úmrtí 24.5.1213
Místo úmrtí Ribe
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 111
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45247

DAGMAR (též MARKÉTA), * asi 1186 ?, † 24. 5. 1213 Ribe (Dánsko), dánská královna, manželka Valdemara II.

Dcera českého krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské pojmenovaná Markéta prožívala v útlém dětství politické vzestupy a pády otce až po Přemyslovu první královskou korunovaci na podzim 1198. Krátce poté nechal Přemysl prohlásit manželství s Adlétou Míšeňskou za neplatné, čímž děti ztratily statut legitimních potomků, a oženil se s Konstancií Uherskou. D. se uchýlila s matkou a sourozenci na dvůr míšeňských lantkrabí. 1204 se Přemysl z politických důvodů na čas s Adlétou opět sblížil a uznal manželský původ svých dětí. 1205 přijal nabídku dánského krále Valdemara II. Vítězného (1170–1241) na sňatek s D. (mladý Dán, který vedl poselstvo, Strange Ebbesön ml., ji prý pro svého krále získal tím, že ji porazil v šachu). Spříznění s dánským dvorem slibovalo Přemyslovi cenné spojenectví při jeho aktivitách v říši. Ve slavnostním průvodu pak vyjela D. do Lübecku, kde byl sňatek uzavřen. 1209 porodila Valdemarovi následníka Valdemara (později nazýván Dobrý), který však předčasně zemřel († 1231). V Dánsku, kde byla pro svůj půvab a šlechetnou povahu nazývána Dagmar (denní paní, denice), získala obecnou úctu a oblibu. Zemřela při porodu druhého dítěte a byla pohřbena v kostele sv. Bendta (Benedikta) v Ringstedu na ostrově Sjælland.

Do paměti Dánů se zapsala především svou dobročinností. Památku na královnu D. uchovaly nejen dánské kroniky, ale i legendy a pověsti šířené středověkými baladami (folkeviser, poslední české přebásnění L. Hegara). V královnině hrobě byl 1683 nalezen byzantský křížek ze zlata a emailu z přelomu 10. a 11. století, který si asi přivezla do Dánska z domova (uložen v kodaňském Nationalmuseet). Jeho kopie jsou v Dánsku dodnes oblíbeným šperkem. V základech zbořeného hradu v Ribe byl 1913 postaven pomník královny D. od Anne Marie Carl Nielsenové. Zvony v katedrále v Ribe hrají dvakrát denně píseň Smrt královny Dagmar. Královna D. se stala jednou z hlavních postav historického románu dánského spisovatele Bernharda Severina Ingemanna Valdemar Vítězný (1826).

V Čechách byla D. až do první poloviny 19. století zcela neznámá. Nezmínil se o ní žádný ze středověkých kronikářů ani jiný písemný pramen. F. Palacký, který o ní neměl dostatek informací, ji mylně ztotožnil s dcerou Vladislava II. Hedvikou. Pro Čechy objevil D. Jan Erazim Vocel 1846. Od té doby zaujala nejen historiky, ale především umělce různých oborů (román Václava Beneše Třebízského Královna Dagmar, 1883; poema Svatopluka Čecha Dagmar, 1885; divadelní hra Ludvíka Kundery a Milana Klímy Královna Dagmar, 1988; opera Aloise Jiránka Dagmar, 1908, premiéra 1909; obrazy Václava Brožíka Svatební průvod královny Dagmary, 1874, a Svatební hra v šachy, 1879). Po 1918, a zejména po založení československo-dánské společnosti 1924, se stala D. oficiální patronkou česko-dánského přátelství v oblasti politických i kulturních styků. Zvláště ve dvacátých letech putovaly do kostela sv. Bendta v Ringstedu k jejímu hrobu četné návštěvy z Čech. Do Čech přijížděly dánské delegace. V září 1928 byla při návštěvě organizované Československo-dánskou společností v kostele v Ringstedu osazena česká pamětní deska od Ladislava Beneše a dánská delegace předala městu Praze obraz Johanna Thomase Skovgaarda Příjezd královny Dagmar do Dánska. V květnu 1935 se v pražském Národním muzeu konala výstava památek na D. V meziválečném období, kdy se oba národy sousedící s Německem cítily být společně ohroženy, se postava D. stala symbolem česko-dánské vzájemnosti a zároveň součástí českého panteonu. 1946 byl přeložen do češtiny román Bernharda Severina Ingemanna Valdemar Vítězný.

L: OSN 7, s. 854; J. E. Vocel, Královna D., in: ČČM 20, 1846, s. 484–500; týž, Dánské národní písně o královně D., in: tamtéž, s. 769–785; týž, Křížek Dagmařin v muzeu kodaňském, in: Zlatá Praha 1, 1884, s. 290; A. B. Černý, Křížek královny D., in: ČSPSČ 19, 1911, s. 16–18; M. Černá, Rozvod Přemysla I. s Adlétou Míšeňskou, in: tamtéž 30, 1922, s. 9–44; V. Novotný, České dějiny 1/3, 1928, s. 270–273; A. Kraus, Královna D., in: Ročenka Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze 5, 1937, s. 16–36; J. Joachimová-Votočková, Královna D., in: K. Stloukal (ed.), Královny, kněžny a velké ženy české, 1941, s. 74–84; L. Hegar, Severské balady, 2000, s. 55–65; Z. Hojda, Arnošt Kraus und Dänemark oder das Nachleben der Königin Dagmar in Böhmen, in: AUC – Philologica 4, Germanistica Pragensia XIX, 2006, s. 27–38; Přemyslovci (ed. P. Sommer – D. Třeštík – J. Žemlička), 2009, s. 564 a rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová, Zdeněk Hojda