Biografický slovník
DALIBOR z Kozojed ?-?1498
| DALIBOR z Kozojed | |
 | |
| Úmrtí | po 13.3.1498 |
|---|---|
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 112-113 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45254 |
DALIBOR, z Kozojed, * ?, † po 13. 3. 1498 Praha, šlechtic
Nezámožný příslušník rodu Kozojedských z Kozojed (psali se podle vsi jižně od Loun; rod byl v pramenech zachycen od počátku 14. století). Syn Alše z Kozojed (doložen 1456−90). Vyjma ojedinělé zmínky týkající se majetkového sporu s příbuznými objevil se D. v pramenech až v souvislosti s povstáním poddaných proti Adamovi z Drahonic a na Ploskovicích (červenec 1496) a porušením zemského práva, jehož se tehdy dopustil. Adamovi poddaní si násilím na vrchnosti vynutili propouštěcí revers a dobrovolně se poddali D., jenž podle všeho uzurpoval i Drahonicovu tvrz Ploskovice. Zatímco povstání proti Drahonicovi mělo paralelu v povstání proti J. Tunklovi st. z Brníčka na panství Zábřeh (1493), kdy v obou případech poddaní napadli vrchnost, postava D. byla unikátní. Nejspíše zištné důvody přivedly chudého šlechtice (není jisté, kde vlastně D. sídlil − snad v Litoměřicích, případně u příbuzné v Praze; zánik kozojedského sídla nastal asi v polovině 15. století) do postavení ochránce utiskovaných poddaných. Kauza měla nejasné body a literatura o ní uvádí řadu hypotéz a polopravd. Není známo, jak nespokojení Drahonicovi poddaní přišli do kontaktu právě s D., nejasné byly okolnosti dobytí ploskovické tvrze (současník Všehrd hovoří pouze o osazení jakéhosi vrchu), resp. jejího opanování D. a dobytí hotovostí Litoměřického kraje, přičemž měl být D. zajat. Spolehlivě se zjistilo, že jakmile se Adam z Drahonic dostal z moci poddaných, obrátil se o pomoc k zemskému soudu a D. se ocitl ve vězení na Pražském hradě. Před soudem se jeho obhajoba zakládala na velmi slabých argumentech, které nemohly obstát. Skutečnost, že se ujal poddaných, bouřících se proti právoplatné vrchnosti, jejíž majetek zabrali a na níž si vynutili propouštěcí revers (neznámým způsobem jej Drahonický získal zpět), stejně jako uzurpace cizího majetku představovaly delikt tak závažný a dosud zjevně nevídaný, že se ocitl jako obecný nález ve Vladislavském zřízení zemském (1500) a (v modifikované podobě) i v pozdějších právních kodifikacích. Jednalo se o čin proti právu a králi, na nějž se vztahoval hrdelní trest. 13. 3. 1498 odsoudil zemský soud D. k smrti. Rozsudek byl vykonán snad ještě téhož dne či krátce poté.
Na Pražském hradě byl D. uvězněn ve věži na konci Zlaté uličky nad Jelením příkopem, která záhy začala být zvána Daliborkou (doloženo již 1526) a uchovala tak jeho jméno a památku. Jakkoli z pohledu současníků se jednalo o případ násilného porušení zákonů, jehož nositel byl po právu popraven, pozdější tradice začala z D. případu vytvářet jiný příběh. Přikrášlila ho prvky dobovými prameny nedoloženými, zvláště pak nejznámějším o hře na housle, jíž si měl D. vydělávat na živobytí, jak zachytil 1700 Beckovský v Poselkyni starých příběhů českých (Hájek z Libočan se 1541 o ničem podobném nezmínil); odtud pak i zlidovělé úsloví: nouze naučila D. housti, ke kterému se v 19. století objevilo několik nepříliš přesvědčivých výkladů. Jen velmi volnou vazbu k D. osudům lze nalézt v případě Wenzigova cyklu básní Daliborka (1848), který později (1865) přepracoval jako libreto (v překladu Ervína Špindlera) pro Smetanovu operu Dalibor (1866−67, premiéra 1868). Všeobecnou známost D. zajistil A. Jirásek, který příběh pojal do Starých pověstí českých (1. vyd. 1894). Narozdíl od zcela smyšleného Wenzigova příběhu vycházel Jirásek ze skutečných událostí, jejich interpretaci však výrazně podřídil idealizaci, případně přímo heroizaci postavy D. jakožto ochránce poddaných proti vrchnostenskému útlaku.
L: V. V. Tomek, Dějepis města Prahy 10, 1894, s. 140−142; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 14, Litoměřicko a Žatecko, 1926, s. 376; A. Jirásek, Staré pověsti české, 1959, s. 154−159; Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 3, Severní Čechy, 1984, s. 228, 378; K. Malý, Trestní právo v Čechách v 15.−16. století, 1989, s. 81−88, 119−121, 147−151; J. Macek, Jagellonský věk v českých zemích (1471−1526) 4, Venkovský lid a národnostní otázka, 1999, s. 152−168.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Robert Šimůnek
