Verze z 21. 10. 2019, 14:51, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DALLINGER František Theodor 3.9.1710-24.11.1771

Z Personal
František Theodor DALLINGER
Narození 3.9.1710
Místo narození Linec (Rakousko)
Úmrtí 24.11.1771 (datum pohřbu)
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 114-115

DALLINGER, František Theodor (též TALLINGER, THALIINGER, D. von Dalling), * 3. 9. 1710 Linec (Rakousko), † 24. 11. 1771 (datum pohřbu) Praha, malíř

Pocházel z umělecké rodiny, vyučil se u otce Georga Wolfganga D. v Linci. Na tovaryšské pouti údajně procestoval Itálii, Francii a Nizozemí. Pak se usadil v Praze, kde byl činný až do smrti. Také se tam 1739 poprvé oženil. Jeho další sňatek a křty dětí dokazovaly, že se pohyboval ve společnosti malířů Petra Molitora a Franceska Domenika Barbieriho. Nejpozději 1738 se usadil na Starém Městě pražském. Tehdy předložil mistrovské dílo (obraz sv. Karla Velkého pro kostel na pražském Karlově), aby mohl být přijat do cechu malířů. Šíře jeho malířské tvorby byla velká, maloval krajiny, zátiší, oltářní obrazy, ale vytvářel i dekorativní výplně. Výjimečně se uplatnil jako freskař. Dnes je nejvíce ceněn za zátiší (uložená v Praze ve sbírkách NG a Strahovské obrazárny), vycházející z nizozemské malby, zejména z loveckých motivů. Nizozemskou inspiraci lze rozpoznat i v jeho krajinářské tvorbě, kde se však mísí s italskými vlivy. Byly to často malby, tvořící výzdobu stěn a supraport pražských paláců a venkovských zámků, např. v Praze v komnatách převora v maltézském konventu na Malé Straně nebo v Arcibiskupském paláci na Hradčanech. Nejznámější se stala jeho výzdoba zámku ve Vrchotových Janovicích (sochařské práce tam vytvářel Lazar Widmann), kde fresku Venuše a umírajícího Adonise na stropě hlavního schodiště signoval a datoval 1762. Vyzdobil s největší pravděpodobností i plochý strop zámecké kaple obrazem Apotheosa sv. Jana Nepomuckého, vztahujícím se k jejímu zasvěcení. Fresky ukazují na určité slohové opoždění, které se v jeho spíše průměrné práci projevovalo. Z výzdoby janovického zámku také vyplývá, že umělec si byl jistý spíše v dekorativních detailech než ve vlastní kompozici. Jeho syn Jan D. st. (1741–1806) se věnoval také malířství.

D: obraz Čtrnácti sv. Pomocníků na oltář při pravém zadním pilíři v děkanském kostele Obrácení sv. Pavla v Brandýse nad Labem, 1751; boční oltář s Apotheosou sv. Jana Nepomuckého pro farní kostel Nanebevzetí P. Marie v Hnojníku (u Frýdku -Místku), 1754; obraz Všech svatých na hlavním oltáři ve farním kostele Všech svatých v Hředlích u Rakovníka, 1768.

L: Dlabač 1, s. 314; Toman 1, s. 151–152; O. Janka – P. Preiss, Zámek ve Vrchotových Janovicích ve správě Národního musea, in: ČNM 129, 1960, s. 206–212; P. Preiss – A. Martan, Restaurace rokokových interiérů zámku ve Vrchotových Janovicích, in: Zprávy památkové péče 21, 1961, s. 132–143; H. Seifertová, Barockstilleben in Böhmen und Mähren, in: Mitteilungen der Oesterreichischen Galerien 21, 1977, s. 60–61; DČVU 2/2, s. 781; B. Samek, Umělecké památky Moravy 1, 1994, s. 491; Saur 23, s. 527; NEČVUD, s. 160; Slezsko 8, s. 27.

Pavel Vlček