Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DAMBECK Johann Heinrich Mathias 5.2.1774-10.8.1820

{{Infobox - osoba
| jméno = Johann Heinrich Mathias DAMBECK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.2.1774
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 10.8.1820
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
}}
'''DAMBECK, Johann Heinrich Mathias''' ''(též Jan Jindřich Matyáš), * 5. 2. 1774 Brno, † 10. 8. 1820 Praha, spisovatel, překladatel, redaktor, pedagog''

Pocházel z rodiny pěvce a houslisty, který byl přítelem a ctitelem
Friedricha Gottlieba Klopstocka. D. studoval na univerzitě
v Praze anglickou a románskou filologii a právní vědy.
1812 obdržel na základě práce ''Über Wert und Wichtigkeit der''
''Aesthetik, der Geschichte der Künste und Wissenschaften und''
''Geschichte der Philosophie'', vydané v Praze u Widtmanna téhož
roku, řádnou profesuru z estetiky, dějin umění, věd a filozofie. Na katedře vystřídal svého přítele A. G. Meissnera. 1812–20 působil na univerzitě jako řádný profesor těchto
oborů. Stal se doktorem filozofie a současně úředním tlumočníkem
a překladatelem pro angličtinu. Byl rovněž skriptorem
pražské univerzitní knihovny. Kromě úředních spisů překládal
z angličtiny, francouzštiny a italštiny do němčiny vědecké
a literární práce, mj. ''Venus und Adonis. Tarquin und Lukrezia''
(W. Shakespeare – W. Dodd). Zpočátku se uplatňoval i jako
německý lyrický básník, publikoval v pražských německých
listech Hyllos a Aurora, 1807 přeložil Prividalovo dílo ''Oratio''
''per celebrare la festività della purificazione di M. Vergine''. Ve
svých názorech odmítal romantiku, přikláněl se k osvícenství,
a stejně jako otec byl i on velkým obdivovatelem Klopstocka.
Redaktorsky spolupracoval s Meissnerovým měsíčníkem
''Apollo''. 1818 uvítal v časopise ''Hesperus'' (č. 71, s. 564) článkem
''Entdeckte böhmische Gedichte'' s nadšenou chválou knižní vydání
''Rukopisů královédvorského a zelenohorského'' s německým
překladem V. A. Svobody. Ve svých nejvýznamnějších odborných
dílech se zabýval problémy z oboru estetiky (''Alexander''
''Pope’s Versuch über die Kritik''), publikoval své přednášky z estetiky
''Vorlesungen über Aesthetik''. Druhý díl již zveřejnit nestačil,
ten po D. smrti vydal jeho žák Josef Adolf Hanslik v Praze
u Carla Wilhelma Enderse pod titulem ''Dambecks Vorlesungen''
''über Aesthetik'' (2. sv., 1822–23). Renomé si získával také jako
známý pražský německý divadelní kritik, některé z kritik
byly uloženy v Univerzitní (dnes Národní) knihovně v Praze.
Přátelil se s básníkem německého a českého jazyka, příležitostným
dramatikem a překladatelem Karlem Sudimírem
Šnajdrem, dopisoval si s řadou dobových učenců, spisovatelů
a básníků, např. Heinrichem Josephem von Collinem.

'''L:''' Wurzbach 3, s. 137; BL 2, s. 230, LDM 1, s. 246–247; H. Reitterer, Josef
Adolf Hanslik jako knihovník a satirik, in: Hudební věda 43, 2006, č. 4,
s. 385.

'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1774]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1820]]
[[Kategorie:Praha]]